Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek ®aneta,
zítra Bohumila.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Vìèní milenci

Zdenka sedìla se svou kamarádkou Carmen  v  malé restauraci v Quebec City. Rozumìly si, i pøes rozlišné zemì ze kterých pocházely. Carmen  byla z Venezuely  a Zdenka... ach odkud vlastnì byla Zdenka? Narodila se v Èeskoslovensku, ale vìtšinu ¾ivota strávila v Ji¾ní Americe, v Brazílii. Odešli tam s man¾elem v roce 1945, kdy se dostali k moci komunisti… Zdenka, franštináøka, se velice rychle nauèila portugalsky a psala fejetony a glosy do presti¾ních  Sao Paulo novin Todo Dia. Man¾el nasel také zajímavou práci a kdy¾ Zdenka podvakrát potratila, oba se smíøili s tím, ¾e  dìti mít nebudou. Jen¾e  Jiøí pak onemocnìl a bìhem roku byla 51letá Zdenka sama. Do Èeskoslovenska se vrátit nemohla ani nechtìla. U¾ tam stejnì nikoho nemìla a s tìmi pár kamarádkami z novináøské fakulty si u¾ dávno nepsala. Vìtšinou se jí stejnì psát bály…
 
Pøestìhovala se do Quebecu, kde získala opìt zamìstnání v novinách a nìkolik let psala pro Chronicle Telegraph…, který se pyšnil tím ¾e je nejstarším dodavatelem zpráv do domácností Severní Ameriky.

 
 

"Víš" vysvìtlovala svoji o nìkolik let mladší pøítelkyni. "Mam pocit, jako by mi ¾ivot proplouval mezi prsty. Je mi ètyøiašedesát, jsem sama. V redakci u¾ dìlám jenom na èásteèný úvazek a co s èasem? Dnes si øíkám, ¾e mít dìti..." Carmen se trošku trpce zasmála. "Já mám dvì a co myslíš? U¾ mi dávno uletìly z hnízda, obèas napíšou nebo zatelefonují, ale to je všechno. Juana jsem nevidìla u¾ tøi roky a  Manuela tu byla sice loni, ale slu¾ebnì a hodilo se jí ¾e nemusela do hotelu."
 
"Jen¾e já nechci jenom cekat na smrt!" sáhla Zdenka do kabelky a vyndala pomaèkaný dopis. "Dostali jsme do redakce dopis o jednom zvláštním èlovìku. ®ije nìkde v lese, snad na Aljašce a doluje zlato, loví ko¾ešiny. Moc ráda bych s nim  udìlala interview. Redakce by mi dala zálohu na všechno co o nìm napíšu… Poslala jsem mu dopis a podívej, tohle mi odpovìdìl".

Sledovala svoji pøítelkyni zatímco Carmen  èetla dopis. "On tì zve abys pøijela!" øekla nevìøícnì. "Ano, napadlo mne ¾e o takovém èlovìku je škoda napsat jenom èlánek, chtìla bych o nìm napsat celou knihu, aspoò bych dala svému ¾ivotu nìjaký cíl a dùvod..." Neblázni, ty tam vá¾nì chceš jet? Vis jak je to daleko?"dìsila se  Carmen.  "A kolik mu vlastnì je rokù?" zeptala se zvìdavì. "Nemam tušení, ale nejmladší u¾ asi nebude" zamyslila se Zdenka. "Ale co na tom zále¾í! Jedu dìlat èlánek do novin a ne hledat chlapa! Na to jsem u¾ trochu stará". "Never say never" poucila ji pøítelkynì.
 
Na tohle teï s pousmáním myslela, kdy¾ jela autobusem pres celou Kanadu. Nikdy netušila jak je Kanada opravdu veliká. Asi to neví nikdo pokud si ji sám neprojede. Mìst bylo málo a vìtšinou se jelo nedozírnými lesy. Buší jak se tady øíkalo. Hlavnì naveèer pøi soumraku vidìla spoustu divoké zvìøe, dokonce i medvìdí rodinku. Kdy¾ se autobus po nìkolika dnech dostal na Alasku hwy  pøestala  mìsta  a byly tam vlastnì jenom vesnice. A ani tìch nebylo mnoho. Jak tu mohou lidi ¾ít?

 
 
Bylo pìt ráno, kdy¾ autobus zastavil ve Whitehorsu, kde mìl na ni èekat Francois. Co kdy¾ nebude? Taková hloupá doba… napadlo Zdenku. A co bych pak dìlala? No dobøe, šla do hotelu…, ale jak bych se s ním potom nìkde setkala?
 
Obavy byly zbyteèné. I kdy¾ ho nikdy nevidìla, poznala ho na první pohled. Vrásèitý osmahlý oblièej, jako u všech lidí kteøí se zdr¾ují hodnì venku, tmavé vesele jiskøivé oèi, skoro bílé vlasy jako kontrast k opálené pleti a ještì kdy¾ promluvil, ten pøíjemný hlas s francouzským pøízvukem! "Tak do toho bych byla schopna se snad ještì dneska zamilovat!" prolítlo ji hlavou. Zajímalo by mne kolik mu vlastnì je!"

Najednou byla ráda, ¾e s tímhle èlovìkem bude moct strávit nìkolik týdnù. Vzal ji do malého cafe, které bylo tou dobou u¾ otevøené a objednal pro oba kávu. Netroufala si øíct, ¾e kávu nepije a tak oba srkali pøíjemnì horký nápoj a Zdenka cítila najednou klid v duši. Jako by došla na místo, které celý ¾ivot hledala. Francois se ji ptal, jestli není unavena, ale øekla ¾e není a opravdu se unavena necítila. Naopak se jí zdálo, ¾e je plná nìjaké nové nabité energie, kterou ze sebe vydává on a tohle mìsteèko, kde právì je.

"Jak daleko je to do Dawsonu zeptala se."
„550 kilometrù" odpovìdìl. "Chcete si jít odpoèinout do  nìjakého hotelu ne¾ pojedeme? Já musím ještì nakoupit pár vìcí, kdy¾ u¾ jsem tady."
„A vy jste u¾ spal?"
"Spal jsem v aute kdy¾ jsem cekal na vás. To mi uplne stacilo."
"Ja jsem usnula zase v autobuse" pøiznala...
 
Francois potøeboval nakoupit pár vìcí, tak¾e museli poèkat a¾ otevøou obchody. Sedìli u spoleèné snídanì a Zdenka si pøipadala, ¾e poprvé po tolika letech zase koneènì ¾ije!

 

Dawson, kam dojeli asi po sedmi hodinách po štìrkové, ale celkem dobøe udr¾ované cestì Zdenku uchvátil. Francois  ji zavezl do malého nepøíliš drahého hotelu ve  støedu mìsta a slíbil ji, ¾e pro ni pøijede zase zítra, aby si šla zatím odpoèinout. Zdenka ale nemohla odpoèívat, Dawson byl mìsto jaké si nikdy ani ve snu nedovedla pøedstavit. Nemohla se nasytit jeho atmosféry. Døevìné chodníky, prašné ulice, psi polehávající na ulici… bylo to jako by se ocitla v jiném století, v jiné dobì. Cítila, ¾e sem patøi. Lidi na ulici ji zdravili jako by ji znali… tohle v ¾ádném jiném mistì kde ¾ila nepoznala. Šla na veèeøi do malé otevøené restaurace s výhledem na majestátní øeku Yukon. Byl pøíjemný teplý veèer…, kdy¾ se podívala na hodinky, tak se zhrozila. Opravdu... pùlnoc!  A sluníèko je na obloze jako v poledne!... Uvìdomila si, ¾e by mìla jít spát, aby ji Francois nenašel ráno ještì v posteli.

Francois… Francois…, nikdy nepoznala èlovìka jako je on. Hlavnì, dalo se s ním mluvit úplnì o všem. Sama sobì ale musela pøiznat také to, ¾e se jí moc líbí.  Nedovedla si pøedstavit, ¾e by mohla kdy odjet z toho mìsta a od toho zvláštního èlovìka, který ji upoutal svým ¾ivotem u¾ na dálku. Ale jak moc ho zná? Par hodin ve Whitehorsu, cesta do Dawsonu a to bylo všechno. Nadala sama sobì do bláznivých ¾enských, které uvidí chlapa a u¾ jsou z toho celé vedle!  Pøesto se jí  dobøe usínalo s pùlnoèním sluncem svítícím dovnitø hotelového pokoje, kdy¾ vìdìla, ¾e ho zítra uvidí…
 
Po celý další týden za ní Francois jezdil ka¾dý den do hotelu. Povídali si, ona se vyptávala, on jí rád odpovídal…, byli si blí¾ a blí¾, oba si toho byli vìdomi a pøece váhali. Rozhodnì u¾ nemìli vìk Rómea a Julie. Mìli za sebou ka¾dý jedno man¾elství, obìma partneøi zemøeli. Jeho u¾ dospìlé dìti ¾ily ve Francii a s otcem se díky vzdálenosti moc nestýkali. Francois byl nìkolikanásobným dìdeèkem. Na Yukon odešel po smrti své ¾eny.

Mìl malý sroubek nahoøe na Bonanze, kousek od místa, kde George Carmacks a jeho indiánští pøátelé objevili zlato na Králièím potoce. Francois o tom umìl tak nádhernì vyprávìt!  Na jeho  malém claimu si Zdenka zkusila chvíli rý¾ovat, ale po chvíli to vzdala a øekla, ¾e radìji zùstane chudá, ale s jak¾tak¾ fungujícíma zády. S obdivem obhlí¾ela památná místa, Discovery claim s  prùzraènou vodou, ve které byl vidìt ka¾dý kamínek na dnì, nebo kopec hned naproti, kam poslali  v dobì zlaté horeèky novì pøíchozího Sveda èistì z legrace kopat zlato a on tam nepøedstavitelnì zbohatl.  Pojmenovali jej Chichaco hill na jeho památku. Chichaco byli lidi, kteøí pøišli novì na Klondike a nevìdìli nic o severu. Ale jak je vidìt, nìkdy i sourdough (starousedlíci) se mohli velice mýlit…

"Klondike je jediné místo na svìtì,  kde je  zlato i  na kopcích"  vysvìtloval Zdence Francois "Je to  tím, ¾e pùvodnì tady bylo moøské dno, kam øeky z pevniny je naplavily z pobøe¾ních hor." Uèil ji všechno. Od historie Klondiku a¾ pokládáni pasti, nebo  jak dostávat drobný zlatý prášek z rockeru, zacházet s puškou, stahovat králíky… Byla uèenlivý ¾áèek a on trpìlivý uèitel. Pøipadala si nìkdy jako Alenka v øíši divù. A pøedevším, u¾ si nedovedla vùbec pøedstavit svùj ¾ivot bez nìj, bez jeho oèí, bez jeho hlasu s tím nádherným francouzským „r“, které ani roky ¾ivota na Yukonu  nedokázaly zmìnit.  Bylo to neuvìøitelné... cítit se takhle zamilovaná! Vìdìla, ¾e on to cítí stejnì. Ne nepo¾ádal ji o ruku, ale obìma bylo jasné, ¾e u¾ nav¾dycky patøí k sobì. Man¾elství v tìchto letech jim nepøipadlo podstatné. Ale pøestìhovala se k nìmu do jeho srubu a zaèali spolu ¾ít. Sroubek byl strašnì malinkatý. skoro jako domeèek pro panenky. Kdy¾ ale spolu sedìli u kamen, která sroubku dominovala, Zdence pøipadalo, ¾e nikdy v ¾ivotì nebyla tak š»astná  jako tady, 30 km od civilizace, bez elektøiny, bez vody, jen s propanovým vaøièem. A ovšem… s Francoisem. Bylo to všechno tak neuvìøitelnì dobrodru¾né a romantické, ¾e bylo tì¾ké pochopit co se všechno stalo bìhem posledního roku. Kdy¾ pøišla k Francoisovi do jeho sroubku poprvé,  pøekvapil ji jeho výbìr francouzské literatury. Po veèerech jí pøedèítal Rimbauda, Huga, Verlaina…, vracela se v duchu zpátky do doby studií, kdy zbo¾òovala Rimbauda a snila o Paøí¾i, kavárnièkách, kde se pil absint a kde se scházela paøí¾ská Bohéma… Jak je to u¾ dávno!
 
Kdy¾ jí zemøel man¾el, myslela si, ¾e její ¾ivot skonèil, ale s Francoisem zase našla sama sebe. Strávili nádhernou zimu, kdy Francois trapoval. Nevadila ji opuštìnost jejich sroubku. Mìli tolik vìcí o èem si povídat! Francois mìl pár dobrých pøátel, se kterými si Zdenka velice rozumìla. Francouzsko-èeské veèery s  dobrým vínem, které  vybíral on sám a se Zdenèiným maïarským gulášem z medvìdího èi losího masa sice nebyly èasté, ale o to víc si je ka¾dý u¾íval. Neštìstí  pøišlo u¾ druhou zimu. Dlouhá studena vlna, na teplomìru 55 pod nulou bylo u¾ nìkolik dní… Kamínka v malém sroubku jela naplno, ale na zemi byla poøád zima. Zdenka si navlékla teplé pono¾ky a na nì papuèky z tuleni srsti. Ani se jí nechtìlo vstávat, ale slyšela Francoise  harašit s nìèím venku, a tak se rozhodla ¾e u¾ je èas vyvinout nìjakou èinnost. Najednou uslyšela prudký náraz na dveøe a zachroptìni. Vybìhla ven. Tøeskutý mráz ji uhodil do tváøe, ale kdy¾ uvidìla Francoise le¾et na snìhu bezvládného, pøestala vnímat zimu.

"Mon chrti…, mon cheri..." dýchal! Vìdìla, ¾e je to srdce, léèil se na nì po infarktu, který utrpìl pøed tøemi lety. Jen¾e jak ho dostat dovnitø? Bì¾ela zpátky do srubu pro deku, vìdìla, ze teï všechno zále¾í na ni. Musí to zvládnout! Rychle pøevalila Francoise na deku a táhla ho dovnitø. Slzy ji mrzly na tváøích. Šeptala mu, i kdy¾ nevìdìla jestli ji mù¾e slyšet: "Já tì nenechám zemøít, mon amour"! Hned za dveømi mu rozepnula parku, nezdr¾ovala se se sundáváním svetru. Klekla si na zem k nìmu a zaèala tvrdì maèkat hrudník. Za chvilku u¾ necítila ruce, cítila jak z ní stéká pot… Bezdìènì si šeptala "Prober se, prober se!"
 
Trvalo to neskuteènì dlouho… pøestala vnímat èas. Byla tak zabrána do své èinnosti, ¾e ji vylekalo, kdy¾ na ni náhle promluvil: "Que se passe?" Zaèala se smát a plakat zároveò. ®il!  Vidìla na nìm, ¾e dobøe mu není. Pomohla mu se svleèením a ulo¾ila ho do postele. Pod jazyk mu kapla kapku nitroglycerinu. Cítila se vyèerpanì a nevìdìla co má dìlat dál. Mìla v hlavì jenom jednu myšlenku. "Musím sehnat doktora." Oblékla si parku a vyšla ven, otoèila klíèkem u trucku, ale zlomil se jí v ruce. Stála se zlomeným klíèem a po tváøi jí tekly slzy. Co teï bude dìlat?  Francois by ho nastartoval  urèitì, kdyby…  Vrátila se do sroubku. "Zatopím ti tady a vrátím se co nejdøív." Políbila ho. Nereagoval. Jen tichý dech prozrazoval, ¾e ještì ¾ije! Musí sehnat pomoc! Pøilo¾ila do kamen, znovu oblekla parku, vzala si dvoje rukavice, na hlavu si vzala balaklavu a vyrazila do pìtapadesátistupòového mrazu na dvacetikilometrovou cestu do mìsta.
 

O den pozdìji teplota o nìco málo klesla a Johnu Webstrovi se podaøilo nastartovat skidoo. Byl sice s  Francoisem domluvený u¾ na vèerejšek, ale den zpo¾dìní nikdy na Yukonu nehrál ¾ádnou roli. Zvláš» v extrémních teplotách. Po cestì si všiml stop køí¾em krá¾em se klikatily po silnici, a nakonec vedly nìkam do buse. Kam? Mel  najednou divný  sevøený pocit v ¾aludku. Pøidal plyn a dojel ke sroubku kde ¾ili Francois se Zdenkou. Z komína se ještì nepatrnì  kouøilo kdy¾ otevíral dveøe, ale uvnitø u¾ byla zima. Na posteli le¾el Francois a kdy¾ se ho John dotkl cítil chlad.  Sna¾il se ho o¾ivit, ale zbyteènì. Musel být mrtev u¾ hodnì hodin. Ale kde je Zdenka?  S hrùzou si uvìdomil podivné znepokojující stopy a vyrazil zpátky. Našel ji. Sedìla na bobku kousek od cesty, byla nehybná. Zmrzla…
 
Na pohøeb pøijela Francoisova velice nábo¾ensky zalo¾ená rodina. Zdenka ¾ádnou nemìla. Nedovolili, aby oba milenci le¾eli v jednom hrobì, proto¾e nebyli sezdáni. A tak je na  dawsonskem høbitovì podivný dlouhý dvojhrob. Zdenka Snajbergova, narozena v Èeskoslovensku  a Francois  Perret narozený ve Francii. Le¾í sice hlavama k sobì, ale ka¾dý sám…
 
Alena Kennedy, Yukon, Kanada
* * *
Zobrazit všechny èlánky autorky


Komentáøe
Poslední komentáø: 20.04.2021  20:17
 Datum
Jméno
Téma
 20.04.  20:17 Janina Alenka Kennedy bohu¾el zemøela
 27.03.  02:43 Ivan
 25.03.  12:07 Blanka K.
 24.03.  20:07 JaninaS
 23.03.  17:53 Libu¹e
 19.03.  15:03 alena
 19.03.  12:51 olga janíèková
 19.03.  12:03 Marta
 19.03.  11:16 Bøetislav
 19.03.  11:04 Jitka
 19.03.  10:55 Vesuvjana
 19.03.  10:40 Von
 19.03.  10:07 Hilda
 19.03.  09:30 Kvìta
 19.03.  09:09 miluna