Jak vzniká prales?
Ke vzniku pralesa je potøeba jenom spousta èasu. Kdy¾ se les nechá po dlouhá století v klidu, bez jakéhokoliv lidského zásahu, vznikne krásná pøírodní rovnováha. Rostliny a stromy se generaci po generaci doplòují a vzájemnì vy¾ivují – ty starší podporují svoje dìti, ty úplnì staré odumírají, dìlají místo mladším a slou¾í jako vý¾iva tìm ¾ijícím. A toto bohatství rùzných druhù rostlin a stromù je doplòováno a obohacováno spoustou druhù zvíøat a hmyzu.
V našem civilizovaném svìtì, a pøedevším v Evropì, zbývá pro pralesy stále ménì místa. Lidé je svým hladem po døevu na stavby, topení a potøebou nových ploch na osévání ji¾ po staletí systematicky nièí. Staré, pokøivené stromy a mrtvé kmeny jsou naším intenzivnì prùmyslovì vedeným lesním hospodáøstvím pova¾ovány za nepotøebné a za hnízdištì pro rùzné škùdce. Pìstuje se zde jenom nìkolik málo druhù vysoce výnosných stromù, pùvodní domácí døeviny se stávají vzácnými, ba dokonce vymøením ohro¾enými. I ty poslední zachované pralesy na severu Evropy a na Sibiøi se èím dál èastìji stávají obìtí motorových pil.
Tìch nìkolik zbývajících pralesù v chránìných krajinných oblastech je pro anga¾ované ochránce druhy pøírody pøíliš málo. Aby zabránili a nebo aspoò pøibrzdili další nièení pøírody, vedou zarputilý boj s politiky a zástupci hospodáøství a prùmyslu. Vìtšinou jsou to èistí idealisté, ale v jejich èinìní velmi aktivní a nápadití.
Jednoho z nich jsem potkal v malé vesnièce v pohoøí Eifelu v Nìmecku, nedaleko Kolína nad Rýnem. Lesník Wohlleben spravuje obecní lesy vesnièky Hümmel, malé osady o necelých 600 obyvatelích, ale s velkým pochopením pro pøírodu a ekologii. Pøed patnácti lety se pan Wohlleben se zástupci obce dohodli na ekologickém obhospodaøování 743 hektarù tohoto lesa. Znamená to: ¾ádné vyrubané paseky, ¾ádné chemikálie, místo tì¾kých strojù jsou v lese nasazováni konì, mrvé døevo zùstává v lese. Od té doby, co se v Hümmelu zaèala praktikovat tzv. «obèanská honitba « není tøeba zvìø pøikrmovat. Loví se podstatnì více, tak, aby se stav zvìøe udr¾oval v rámci, který je v souladu s pøírodou. S klasickou honitbou nedìlních lovcù za trofejemi je konec.
Lidé v Hümmelu si vzali do hlavy vytvoøit jako koneèný cíl opravdový kus pralesa. K tomu je ale zapotøebí dlouhodobý koncept, který by nebylo mo¾no zvrátit. Jenom proto se zaèal pan Wohlleben v roce 2003 zajímat o projekt pohøbívání zemøelých v urnách ve volné pøírodì, tedy v jeho lese. Tento nápad byl v roce 1999 patentován ve Švýcarsku a zaèal se realizovat v rùzných zemích Evropy. V Nìmecku se jím zabývají dvì firmy – SRO RuheForst a SRO Friedewald. Pøedpokládá to, ¾e si zájemci pronajmou místo na urnu na dobu 99 let. Tento nárok je zakotven jako bøemeno v katastrové knize, èím¾ je zajištìno, ¾e toto místo, vìtšinou u koøenù nìjakého stromu, zùstane po tuto dobu zachováno beze zmìny. Takový strom nelze po 99 let porazit a pokud by se zvrátil vlivem pøírodního ¾ivlu, nesmí se jeho kmen ani paøez odstranit. A tak zùstává 14 hektarù lesa neobhospodaøováno a mù¾e se úplnì pomalu po svém zpùsobu, bez lidského zásahu vyvíjet k pøírodnímu pralesu. A¾ 180 let staré stromy vytváøejí svými rozlo¾itými korunami velice zvláštní atmosféru tohoto místa klidu. Tlustý koberec hnìdozlatého listí a zelené, divoce bující kapradí na zemi pùsobí jako z vyprávìní o prastarých dobách.
Poèínající prales je krásný. Vede kolem nìho pohodlná cesta, proto¾e tento biotop musí být pøístupný také starým a tìlesnì posti¾eným, kteøí se chtìjí zúèastnit pohøbívání urny s popelem jejich blízkého. Pro tyto pohøby neexistuje ¾ádný pevný obøad. Velmi èasto však doprovází pozùstalé knìz. Pøi obøadu je biologicky rozlo¾itelná urna z kukuøièného škrobu ulo¾ena do otvoru, vydlabaného u koøenù vybraného stromu. Kvìtiny nejsou povoleny a zakrátko nelze poznat, kde byla urna ulo¾ena. Jenom malá kovová destièka na stromì svìdèí o tom, ¾e pod ním byl ulo¾en popel nìjakého èlovìka.
Lesy v Hümmelu získaly mezitím certifikát “Forest Stewardship Council”, co¾ je v celém svìtì nejcennìjší peèe», vyznaèující konsekventní ekologické lesní hospodaøení. A ten nedotèený kousek lesa se pomalièku mìní v opravdový prales. Zùstává pøitom oázou klidu, pro výletníky a cyklisty nepøístupný. Samozøejmì to stojí spoustu èasu, námahy a penìz tento stav natrvalo udr¾et. My mù¾eme jenom doufat, ¾e tento velkolepý projekt zùstane trvalým a ¾e nezùstane ojedinìlým. Tak vzniká prales.
Jak vzniká prales?
