Meteority. Hrozby vesmíru. Zpùsobují obrovské škody a doká¾í i zahubit ¾ivot. Mìli bychom se jich tedy bát?
Tunguzský meteorit 30. èervna 1908, 0 hodin a 13 minut svìtového èasu. Právì se dìje nìco, co zanechá cca 2150 ètvereèních kilometrù zpustošené oblasti. Kde? Ve støední Sibiøi zhruba 60 km ji¾nì od Vanavary. A co ¾e se to dìje? Pád Tunguzského meteoritu.
Rokem 2008 uplynulo sto let od jeho pádu a stále se jen spekuluje, o jaké tìleso se vlastnì jednalo.
Tunguzský meteorit byl ji¾ vydáván za úlomek komety, planetku, miniaturní èernou díru, kousek antihmoty, laserový signál od mimozemské civilizace èi cizí kosmickou loï. Vìdci však trvají na tom, ¾e katastrofa je ji¾ spolehlivì vysvìtlena – srá¾ka meteoritu se Zemí. Nadále ovšem existuje øada faktù, které do této teorie nezapadají.
Základní údaje o této katastrofì øíkají, ¾e exploze mìla sílu 12-20 megatun TNT (zhruba 1000x více ne¾ hirošimská puma), vyvolala zemìtøesení 5. stupnì Richterovy stupnice, které zaznamenali i v Anglii a výška ohnivého sloupu a oblaku kouøe dosahovala asi 10 km. Následující noc prý byla obloha poseta svítícím prachem. Ovšem takovéto doprovodné jevy se pádu meteoritu pøíliš nepodobají. Dokonce se po meteoritu nenašel ani kráter, ani jediný zbytek oné planetky. Jediné, co na místì zùstalo, pokácený a se¾ehnutý les. To se na celé vìci ukazuje nejpodezøelejší. Ka¾dý asteroid podobné velikosti jako tunguzský po sobì zanechal kráter a úlomky, naopak nikdy ne svìtélkující oblohu a jiné podivnosti. Svìdectví místnch obyvatel dokonce naznaèovala, ¾e v koneèných vteøinách tìleso zmìnilo smìr letu, nìkdy se pohybovalo skoro rovnobì¾nì se zemí. Ruský vìdec A. Zolotov také vypoèítal rychlost v posledních okam¾icích pádu meteoritu a zjistil, ¾e letìlo rychlostí pouze 1-2 km/h. Oproti rychlosti 45km/h, kterou se asteroidy nejèastìji pohybují, padal velice pomalu. Zdá se, ¾e musel brzdit a to i jiným zpùsobem ne¾ tøením o vzduch. Na místì katastrofy se prokázála i zvýšená radioaktivita. Navíc prý den pøed katastrofou nìkteøí astronomové pozorovali trubkovité tìleso s velkou rychlostí. Díky tìmto údajùm vznikla teorie pova¾ující tunguzské tìleso za kosmickou loï pohánìnou jadernými motory, jejich¾ exploze mìla na svìdomí tyto podivné jevy a naprosté zmizení stop po korábu. Americký fyzik Mark Boslough naopak vytvoøil simulaci, která ukazuje na fakt, ¾e meteorit vybuchl ještì ve vzduchu a ¾ár a tlaková vlna zpùsobily takovou spouš».
Spekulace a dohady tu ovšem nadále zøejmì zùstanou. U¾ jenom kvùli tomu, ¾e první expedice dorazila na místo dopadu a¾ po dvaceti letech od události a druhý prùzkum byl proveden a¾ po druhé svìtové válce. Mezitím pøíroda zahladila témìø všechny stopy. Bude tedy stále t쾚í urèit se stoprocentní jistotou, ¾e se opravdu jednalo o meteorit.
Zabiják dinosaurù Ka¾dý víme, jak pøed zhruba 65 miliony let skonèila køída a s ní i druhohory. Tzv. Chicxlubský asteroid o velikosti cca 10 km, narazil do Zemì v Golfském zálivu. Dopadl rychlostí 20 km/s, vytvoøil kráter o prùmìru 200 km hluboký asi 1 km.
Donedávna uznávaná teorie øíkala, ¾e díky uvolnìné energii vznikly rozsáhlé po¾áry lesù. Prach vyvr¾ený samotným meteoritem a po¾áry lesù se svým smogem mìly pøispìt k vymøení veleještìrù. Vše do sebe zapadalo,vznikly rozsáhlé po¾áry lesù. Prach vyvr¾ený samotným meteoritem a po¾áry lesù se svým smogem mìly pøispìt k vymøení veleještìrù. Vše do sebe zapadalo, a¾ na jednu malièkost. Pro po¾áry lesù se nenašlo dost popela. Kdy¾ tedy k rozsáhlým po¾árùm nedošlo, co zabilo dinosaury?
Díky kulovitým uhlíkatým èásticím vznikla nová teorie. Tyto èástice vznikají pøi vysokých teplotách pøi spalování uhlí nebo ropy. (Samy èástice se v ovzduší objevily a¾ s poèátkem prùmyslové revoluce, a tedy se zpracováváním ropy.)
Simon Brassell a jeho tým našli právì tyto útvary v sedimentech z doby pøed 65 miliony lety i s vrstvou iridia, které je èastou souèástí asteroidù. Dali si je tedy do souvislosti s asteroidem a zjistili, jakou mìla Zemì vlastnì smùlu, kdy¾ se ten desetikilometrový drobeèek trefil do míst s roponosnými bøidlicemi. Vzniklo peklo, díky kterému se ve velmi krátké dobì dostalo do vzduchu obrovské mno¾ství sazí. Tyto saze se nalezly v sedimentech i v Kanadì, Španìlsku, Dánsku i na Novém Zélandu. Je tedy zcela dokázáno, ¾e saze vzniklé spalováním ropy a prach vyvr¾ený asteroidem zpùsobily dinosaurùm smrt.
I tak ale existují i jiné teorie, které tu pøedešlou doplòují. Napøíklad teorie o køídovém vymírání díky vulkanické èinnosti v Indii. Ji¾ dlouho se o Dekkánské planinì hovoøí a díky nejnovìjšímu výzkumu Francouzsky Anne-Lise Chenet se stává Dekkánská planina jedním z hlavních zabijákù dinosaurù. Shodou okolností toti¾ došlo k výlevùm v Dekkánu právì na konci køídy. Vše ukazuje na to, ¾e sopeèná èinnost v Dekkánu byla tak drasticky rychlá, ¾e se pøíroda nestaèila vzpamatovávat. Saze, prach a k tomu plyny uvolnìné z rozlité lávy rozboøily celoplanetární klima a zahubily tedy dinosaury.
Mìli bychom se bát?
