Èerná zima je období, kdy vládne noc a mlhavé poèasí. Kdy¾ jsou noci nejdelší, jsou si lidé nejbli¾ší, praví jedno lidové poøekadlo o zimním období krátkých dní. Nìkdy se této èásti roku také øíká èerná zima. Èernou zimou nazývali naši pøedkové dobu pøedlouhých a¾ šestnáct hodin trvajících nocí a povìtšinou kalných a pošmourných dnù. Jde o období od svátku Lucie (13. prosince) a¾ nejménì do Tøí králù.
Pojmenování èerná zima je nejèastìji odvozováno také od vlády noci v období kolem zimního slunovratu a pøevahy mlhavých dnù.
Jak o tom pranostiky a lidová tvoøivost napøíklad praví:
Èas od svaté Lucie po Tøi krále èernou zimou nazýváme.
Teplá a mlhavá èerná zima mnohé nemoci mívá.
Z tìchto známých pranostik je mo¾né se domnívat, ¾e toto období získalo svùj název kvùli tìmto skuteènostem. Pracovní aktivita je znaènì omezena - na zemský povrch dopadá v této dobì vùbec nejménì sluneèního záøení a na evropský kontinent ještì stále proudí relativnì teplý a vlhký vzduch od oceánu. Proto bývá pravidlem, ¾e v dlouhodobém prùmìru pøevládá vlhké, kalné a blátivé poèasí. I z tìchto dùvodù prý nebylo mo¾no ani o jiné ne¾li pouze o èerné zimì hovoøit.
Etnografové zaznamenali o tomto období napøíklad poøekadla:
Adam a Eva - zimy odleva.
Chodí-li Kateøina po ledì, bude koleda na blátì.
Svatý Štìpán plaví konì.
Tøi králové pouštìjí vodu na pole.
Typickou pøedzimní a zimní prací na venkovì byla tì¾ba døeva pro topení, pøípadnì pro stavební a jiné úèely. Hlavnì se však mlátilo obilí. Krátké dny, ráz povìtrnosti a vánoèní svátky pøispívaly k tomu, ¾e v období èerné zimy pracovní tempo na vesnici znaènì zvolnilo. V hospodáøstvích se veškerá èinnost v podstatì omezovala jen na péèi o zvíøata.
Veèerní besedy byly bez televize
Spoleèensky velice významnou a svéráznou náplní dlouhých veèerù spoleènosti našich pøedkù bylo pøedevším pøedení po chalupách (tzv. pøástky, pøástvy, pøístky), draní peøí (draèky, oderky, obdr¾ky) anebo sousedská posezení s vypravováním (besedy). Nìkdy také spoleèenská setkání s obyèejovými obøady, zábavou, zpìvem a tancem (táèky).
Pøi pøedení se spøádal len
V 18. století se len sušil ještì v peci nebo pøímo v komínì. Proto¾e hrozilo velké nebezpeèí po¾áru stavìly se „pazderny“, aby v pøípadì po¾áru neshoøelo celé mìsto. Všichni hospodáøi, kteøí chtìli v pazdernì na podzim sušit svùj len, byli povinni spoleènì opatøit a dovést døevo. Pøi sušení a lámání lnu se v¾dy sešla vìtšina ¾en a byla to v¾dy pøíle¾itost probrat „všechny drby“.
V zimì, kdy skonèilo mlácení obilí, pøipravily si ¾eny len a daly se do pøedení. Pøedení se uèila ji¾ mladá dìvèata „místo školy“. Nepøedla však ka¾dá ¾ena doma, ale spoleènì, dùm od domu po celou zimu. Ve vyhøátých svìtnicích se scházely a tak práce lépe ubývala. Jako svaèina se podával chléb a èasto i sušené ovoce a sudové zelí „aby mìly pøadleny dostatek slin“.
V hoštìní se ¾eny navzájem støídaly, ka¾dý den se scházely u jiné. Pøedlo se prakticky ka¾dý den kromì svátkù a dnù, kdy to povìra zakazovala. Pøástky byly mimo práce ¾en pøedevším pøíle¾itostí ke spoleèenské zábavì.
Veseleji ne¾ o pøástkách bývalo pøi draní peøí (draèky, oderky, obdr¾ky) anebo sousedská posezení s vypravováním (besedy). Jestli¾e pøi pøástkách hovoøily hlavnì kolovraty, panovala pøi draèkách ¾ivá zábava, jí¾ se stejnì zúèastòovali mladí i staøí. Lidé byli povìrèiví, vìøili na rùzné duchy, strašidla a rozmanitá pøírodní znamení, a proto mìly pøi veèerním vyprávìní vedle pohádek a loupe¾ných pøíhod své místo také hrùzostrašné, strašidelné historie.
Právem se proto øíkalo:
Kdy¾ jsou noci nejdelší, jsou si lidé nejbli¾ší.
Krátké dny mnoho zví.
Práce dlouhé zimní veèery krátí a øeèi sladí.
Jedno dobré slovo høeje po celou zimu.
Proto nelamentujme, ¾e se brzy stmívá. Dlouhé zimní veèery pøece od pradávna lidi sbli¾ovaly, tak snad to platí i dnes.
Èerná zima
setkání s obyèejovými obøady, zábavou, zpìvem a tancem (táèky).