Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek ®aneta,
zítra Bohumila.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

S vnukem o Èínì
 
Nejvìtší radost z mých sedmi vnouèat a tøí pravnouèat mi dìlá vnuk Filip. Vystudoval  na FF UK francouzštinu,  zároveò se nauèil portugalštinu a španìlštinu. Studium jazykù ho velmi baví, má nadání po babièce i mamince. A tak se poté, co se v roce 2008,  coby èeský reprezentant hry v dámu zúèastnil tzv. olympiády duševních her v Pekingu, rozhodl pøidat k románským jazykùm (a angliètinì) ještì èínštinu. Po ukonèení studia a získání titulu Mgr. se pøihlásil na univerzitu v Jinhua, kde strávil dva semestry studiem èínštiny a úspìšnì slo¾il nároèné zkoušky. Jinhua se nachází v ji¾ní èásti delty øeky Jang-c’-»iang v provincii Zheijang. Je to mìsto mající s okolím pøes pìt milionù obyvatel a je známé svými dìjinami a kulturou. Tamní univerzita letos oslavila šedesáté výroèí od svého vzniku.
 
Jinhua le¾í nìco pøes tøi hodiny autem od Šanghaje. Dostanete se tam také rychlovlakem pøibli¾nì za 2,5 hodiny nebo asi za ètyøi hodiny vlakem obyèejným.
 

S Filipem jsme si ka¾dý týden hodinku povídali po Skype, a tak jsem se dovìdìl spoustu drobných zajímavostí, které se vám pokusím pøedat.
 
Bydlel na koleji se snìdým  Afrièanem, muslimem, s ním¾ konverzoval francouzsky a docela se spøátelili. Filip je pomìrnì vysoký, 182 cm, a tak jeho pøítomnost na ulici vyvolávala dìtinské pøekvapení u èínských dívek, které usilovaly o selfíèko s podivným bílým cizincem.

 

Kromì barvy pleti, která je pro mnohé Èíòany ideálem, pøipoutával pozornost jeho nos. Aèkoli není na naše pomìry neobvyklý, pro èínské domorodce to bylo nìco nevídaného, proto¾e vìtšina Èíòanù má nos malý. Kromì toho, pro mnohé to bylo první setkání s bìlochem. O èínských dívkách Filip øíkal, ¾e i ve svých 20 letech zùstávají stále dìtské, naivní a dùvìøivé. Zároveò jsou i velmi ¾enské a ještì ne tolik emancipované jako Èešky.
 

Vyprávìl, ¾e se postupnì s Èíòany bavil èínsky, a ¾e byli velmi pøátelští a ochotní. Dvì dívenky studující na univerzitì (v prvním semestru dokonce pìt dívenek) ho chodily douèovat a mìl tak mj. pøíle¾itost se leccos dovìdìt o èínských dìjinách.
 
V Èínì je hodnì policistù, ale Filipa nikdy nelegitimovali. Proto¾e mìsto i areál školy, kde bydlel, jsou velmi rozlehlé, musel si opatøit kolo, jemu¾ vdìèil za mimoøádnou schopnost pohybovat se po areálu i po mìstì.


Je zajímavé, ¾e v tak obrovském mìstì mají jen dva akvaparky, co¾ mù¾e být mj. tím, ¾e vìtšina domorodcù prý neumí plavat. Také taneèní kavárny, jaké známe u nás, tam neexistují. Jsou tam restaurace poskytující samostatnou místnost s dobrou akustikou, kde se dá s pøáteli zpívat. Obsluha jen obèas nakoukne, zda  se tam nìco doneseného nekonzumuje, aby nepøišli o zisk. Tamní karaoke je soukromá aktivita, nezpívá se pøed obecenstvem, ale v malé místnosti tak 5 x 5 metrù, kde sedí a baví se pøátelé. V takové byl i Filip, Fík, jak mu v rodinì øíkáme, a mìl prý docela úspìch.
 
Zvláštní pro cizince je pøístup k personálu v restauraci. ®ádné cavyky se tam prý nekonají, host prostì zakøièí na obsluhu: Hej ty, pøines mi rý¾i s masem. A ¾ádné dìkování èi debata o kvalitì. Jídlo je relativné levné, v pøepoètu asi 40 Kè, ale mimo univerzitu asi dvakrát dra¾ší.

Univerzitní obìdy byly ve formì švédského stolu. Hladový student se v poledne dovalí do menzy a potom se v davu prodírá k miskám s masem, tofu, zeleninou, sladkým a koneènì i k milované misce rý¾e. Èlovìk si prý pøitom obèas pøipadá jako ryba uprostøed oceánu. Na švédský stùl je v jednom jediném patøe menzy pøibli¾nì dvacet kuchaøek (ty se mají oslovovat ájí, v pøekladu "teto"). Teto, dejte mi tohle...

 

Také cestování je kapitolou samou pro sebe. Èínské rychlovlaky jsou pohodlné a mimoøádnì rychlé. Nádra¾í jsou vybavena velkými halami, avšak pøístup je peèlivì kontrolován, ka¾dý musí projít bezpeènostním rámem jako na letišti. Cestující ve vlaku jsou dru¾ní a ochotnì zapøádají rozhovor.
 
Fakulta zahranièním studentùm také zaøídila novoroèní návštìvu v èínské rodinì. Ta prý byla velmi pøíjemná, ale i tam bylo trochu cítit skrývanou nevra¾ivost vùèi èernochùm.
 
Zajímavì hovoøil i o výuce èínštiny v tamních základních školách. Èínština má znakové písmo, a tak se dìti nejdøíve uèí latinku, a teprve potom se uèí vyslovovat a zaznamenávat èínské znaky. Latinkou se pøedepisují i slova na PC  a program nabídne vhodné znaky. Ty bývají ve zjednodušené formì, ale existují i v tradièní podobì, daleko slo¾itìjší, která se ještì stále pou¾ívá na Taiwanu.
 
Na území ÈLR se mluví mnoha náøeèími, tak¾e obyvatel ze severu  zemì by obèanovi z jihu nemusel vùbec rozumìt. Písmo je však celostátní  a ve škole se uèí tzv. mandarínská èínština, která umo¾òuje porozumìní v celé zemi.
 
Rychle se tam staví, za dobu Filipova pobytu byla pøed jeho kolejí postavena nová cesta, stromoøadí, brána a dokonce i moderní plavecký stadion. Doprava je také ohromnì svi¾ná, a kdy¾ jdete po cestì, kde jezdí i kola a motorky, øidièi témìø nezastavují, spíš vás objedou. Neustálé troubení na silnicích je v Èínì normální. Po cestách také jezdí všemo¾né vehikly, od bì¾ných po nejrùznìjší vozíky se zeleninou, stìhovací káry a podobnì. 
         
Èíòané jsou odmalièka zvyklí, ¾e tvoøí souèást kolektivu. U¾ malé dìti poøádají pro rodièe vystoupení a studenti na univerzitách musí také. Vùèi uèitelùm pak mají mladí Èíòané velký respekt, co¾ souvisí s konfuciánskou tradicí. 
 
Ani vztah ke zvíøatùm není v Èínì stejný jako u nás. Zatímco v Èesku je v obchodech vìtšina masa u¾ zmra¾ená a zabalená, na èínském trhu, ale i v supermarketech, mù¾ete vidìt ještì ¾ivé ryby, kraby nebo i ¾elvy, co¾ prý Filipa jako ¾elváka (Kareta) docela ranilo. I vztah ke psùm je v Èínì jiný. V Jinhua se sice psi nejedí, nicménì nejsou to takoví mazlíèci jako u nás. Èasto se jen toulají po ulici a dojídají co kde najdou.
 
Od mladého Èíòana se oèekává, ¾e bude v restauraci všechno platit, a ¾e bude po schùzce doprovázet sleènu a¾ domù. Perlièkou je, ¾e mu¾ má po svatbì rodièùm zaplatit za výchovu dcery a rodièové novoman¾elùm, na rozdíl od našich zvyklostí, nic nedávají. 
 
V krátkém èlánku se dají tì¾ko vyjádøit všechny odlišnosti, na mnohé postøehy u¾ si ani nevzpomínám. I tak doufám, ¾e ètenáøe tìch pár øádek zaujme a tøeba vzbudí zájem o tuto velkou zemi.
 
Ivo Krieshofer
* * *
Zobrazit všechny èlánky autora


Komentáøe
Poslední komentáø: 19.10.2016  19:17
 Datum
Jméno
Téma
 19.10.  19:17 Marta U. O cestování
 18.10.  20:37 KarlaA
 18.10.  20:09 Mirka
 18.10.  19:57 Vesuvjana díky
 18.10.  15:38 ferbl