Není nákup jako nákup
Kdy¾ vejdete do samoobsluhy, tak není takový rozdíl, v jakém obchodì nebo supermarketu jste. Vezmete si vozík nebo košíèek a procházíte a prohlí¾íte regály. Sem tam se vám nìco zalíbí, nìco potøebujete, tak to ulo¾íte do košíku. Nebo jste typ, ¾e pátráte po slevách a jdete za svým cílem. Ale to teï není podstatné. Kdy¾ uznáte, ¾e jste na nic nezapomnìli, povìtšinu máte plný košík a smìøujete své kroky k pokladnì.
A tady se vìci mìní. Dám dva pøíklady.
Blí¾ím se k pokladnám buï v Americe, nebo, lépe kdy¾ upøesním, v Sydney. Sleèna se na mì usmìje a doporuèí mi pokladnu, kde nestojí nikdo nebo jeden èlovìk. Kdo má v košíku jednu nebo dvì vìci je nasmìrován k samoobslu¾ní pokladnì, souhlasí-li s tím. Pøejdu k pokladnì, kterou bych si vybrala i bez doporuèení, ale musím uznat, ¾e je to od dìvèete milé.
Vyndám si vìci z košíku na pás a košík odlo¾ím na k tomu urèené místo. Mezitím si pøipravím peníze nebo kartu. Kdy¾ na mì pøijde øada, vidím nejprve záøivý úsmìv a prodavaè nebo prodavaèka mì mile pozdraví, povìtšinou se mì zeptá, jak se mi daøí, jak se mám a já øeknu, ¾e docela dobøe nebo ne tak špatnì, nìkdy jen OK a ona mezitím zaène markovat. Já sleduji dispej, kde vyskakují ceny za mùj nákup. Ona má vedle pokladny zavìšené dvì øady igelitových tašek, do kterých ukládá mùj nákup. Nedává to tam hala bala, jak byste pøedpokládali, nefrkne tam toustový chleba nebo koláèe a na nì pytlík brambor. Nemíchá maso s peèivem, nenahází to do jedné tašky a potom do druhé, ale nále¾itì to rozdìluje, jak by to dìlala ka¾dá rozumná hospodynì. Kdy¾ je ta která taška plná, odstaví ji na vedlejší stoleèek a pokraèuje dál. Co máš dneska v plánu? Nadhodí mezi prací. Já ještì nevím. A co ty? Já jsem byla vèera na Manly na párty a bylo to super. Tak nìjak nìco prohodí, podle toho, koho má pøed sebou. Kdy¾ skonèí a vy máte na vedlejším stoleèku tøeba pìt šest tašek, tak vám øekne koneènou sumu. Buï od vás vezme peníze, nebo poèká, a¾ vlo¾íte do èteèky svou kartu. Vytiskne vám úèet, vrátí nazpìt peníze, znovu se usmìje a øekne: Mìj hezký den a brzy nashle. Vy ji popøejete toté¾, posbíráte si své tašky a odcházíte. Cestou se ještì usmíváte.
V Americe mi je èasto nìjaký poslíèek dal do vozíku a odvezl k autu.
A teï druhý pøíklad.
Blí¾ím se k pokladnì nìkde, kde to všichni znáte, kde to milujete, kde èasto nakupujete. Nemusím upøesòovat. Kdy¾ na mì u nìkteré pokladny pøijde øada, vyndám vìci z košíku na pás a košík stále dr¾ím v ruce nebo vozík stále tlaèím pøed sebou. Kdy¾ u¾ jsem u pokladny, pokladní nezvedne ani zrak, nato¾ aby se usmála, a o pozdravení nemù¾e být ani øeè. Kdy¾ ji náhodou pozdravíte vy, zvedne hlavu, jako byste právì spadli z višnì a neví, co má øíct. Zaène markovat a vìci dávat na miniaturní plošinku vedle kasy, obèas je rukou odsune, aby tam mohla dát další. A vy si mezitím pøipravujete peníze nebo kartu a nevíte, co døív. Kartu u¾ dr¾íte v ruce a teï druhou rukou dáváte vìci nazpìt do košíku. A máte pocit, ¾e to nestihnete, nìjaké rovnání nepøipadá v úvahu. Házíte to tam jedno pøes druhé a sna¾íte se, abyste to vèas stihli, nìco nerozbili, nebo» za vámi èekají další. Jste nervózní. Mezitím platíte. Bez úsmìvu, bez rozlouèení odplujete s košíkem do kouta, kde nákup cpete do batohu nebo s vozíkem štrádujete k autu. A oddychnete si, ¾e to máte za sebou.
Málokde v obchodòáku jsou lavièky nebo stoleèky, kde byste si mohli smlsnout nìco z toho, co jste si právì nakoupili. Nebo si pøekontrolovat úèet a minutku odpoèinout. Škoda. A staèilo by jen tak málo.
