Pohled z okna

Postupně se poznáváme, zvykáme si na sebe a stáváme se přáteli. Je tak na místě, kdo chce (není podmínkou), přiblížit ostatním své okolí, své milé, zájmy, pocity atd. Začali jsme pohledem z okna. Dalším pohledům se však meze nekladou, samozřejmě v etických hranicích, daných provozem těchto stránek.

Chcete se také zapojit? Je to jednoduché, pošlete text (případně i foto) na info@seniortip.cz a my z toho uděláme dokument, který se objeví na hlavní stránce v tématickém okruhu - Pohled z okna. Zatím to tak funguje a zde je jeden z dalších pohledů - avšak pozor (!) název „Pohled z okna“ je jen přenesený...


Tentokrát je to pohled na skřítky depresáky v našich domovech…

Dáme páku, Depresáku?

Špatná nálada není zapříčiněna ničím jiným, než výskytem skřítků depresáků (Depressius apaticus) v našich domovech. Pošmourné počasí, třeba taková pořádná letní bouřka nebo blátivá podzimní plískanice, je vyžene z děr jako kočka myš, a milé naše domy, vskutku se máte proč třást strachy. Ať již po okapu a pěkně piánko vikýřem, či nedopatřením otevřenými dveřmi, tihle malí prevíti doopravdy nemají se svými nečekanými návštěvami sebemenších potíží. Příslušníci zvláštního druhu, takzvaní komíňáci, využívají za zprostředkovatele svých příchodů komíny, jak název celé jejich skupiny napovídá. Jedincům a rodinám, které se doposud nezmohly na plynové kotle a jejich místnostem i nadále dominují kachlová kamna, nebo právě tak dobře zděné krby, se doporučuje ony ďábelské roury plné sazí zasypat, nejlépe květinami, jejichž příjemná vůně působí depresákům intenzivní žaludeční potíže.

Málokdy se však podaří vaši domácnost před těmihle rarášky ubránit. Ať jste otec živitel tří a více dětí, či náctiletá bezstarostná růžovoučká povětrule, se skřítky se setkávat budete ještě nesčetněkrát a bezpochyby už takovéhle dostaveníčko máte za sebou. Vědci, kteří se studiem depresáků již po mnoho let zabývají, respektive jejich menšina, jež neskončila ve zdech psychiatrických klinik a ústavů, nedávno sestavila dostačující antidepresácký postup.

Tedy, příchod depresáka se v první fázi nejčastěji projevuje otupující únavou a jakousi skleslostí, k níž se obvykle přidává neoblomná nechuť s čímkoli začínat a cokoli dokončit. Studenti mohou mít problémy s vypracováním svých úkolů, ženy s různými domácími pracemi a mužům častokrát činí potíž vzdálit se od televizních přijímačů. Zda má katodová trubice co dělat s depresákovou přítomností, se prozatím nepodařilo vypátrat. Jisté však zůstává, že pánové tenhle problém mnohdy řeší využíváním svých ratolestí do ledničky pro něco lahví tekutého chlebu. V tomto případě bohatě postačí se pohodlně usadit do křesla, nebo se blaženě natáhnout na měkký gauč a postavit na kávu. Tehdy by měl být váš depresák nadlouho utopen v šálku černého moku; jaká však smůla, že se vám jej většinou povede převrhnout a jak jinak, než na babiččin běloučký háčkovaný ubrus. Onen nečekaný návštěvník, ta příčina vaší apatie, je tedy po depresácky šťastně vyplavena ven. V této situaci se doporučuje hodit ubrus rychle do pračky a ještě rychleji se přesunout ke druhému bodu antidepresáckého plánu.

Ten popisuje přímé skoncování s depresákem jeho rozplácnutím mezi desky jakékoli oddechové a vtipné knihy (velmi se v těchto situacích osvědčil Boccaciův Dekameron, a to nejen díky svému humornému obsahu). Jaká smůla, že veškeré vaše knihy dobré nálady úpí pod silnou vrstvou makrobiotických kuchařek, nespočtem (méně objemných) „kabelkových“ romantických příběhů a v neposlední řadě i indických ilustrovaných knih o uplatňování vašich pudů a tužeb, a to taktéž v Uzlových verzích. Pohodové knihy ve vaší domácnosti mají navíc jak na potvoru tendenci schovávat se regálech knihoven od podlahy nejvzdálenějších. Vám se obvykle smeká noha na židli, ruka se spontánně chytá jedné z polic knihovny, žel bohu, ta vaši sílu není schopna zvládnout. Končíte na koberci s lehkým otřesem mozku, paradoxně způsobeným zasypáním knihami o tom zdravějším způsobu života, s obraženou kostrčí a depresákovým hlaholivým výsměchem. V takovémhle případě moudří radí opustit onu spoušť v dědečkově studovně a přemístit se raději k bodu číslo tři.

Vonné tyčinky. To je ono! Jak jinak si naplnit obydlí pozitivní energií a zahnat svou letargickou nečinnost? Vykouření poslíčků špatné nálady se navíc jako zbraň poměrně dobře osvědčilo. Jaká škoda, že vaše dechové ústrojí ještě nezná účinky východních vůní, minimálně zatím nejste dokonale zoceleni pobyty v mešitách a poutních chrámech, či alespoň návštěvami nočních opiových podniků. Začne-li vás po nějaké chvíli sužovat dunivá bolest hlavy,doporučuje se napuštění vany horkou vodou coby bod čtvrtý.

No jistě! Co by na depresáka mohlo zabírat účinněji než jeho opaření? Jediným slepým místem tohoto úkonu jest krutý fakt, že v první řadě musíte obětavě opařit sebe. Berte to jako počáteční (či snad už čtvrtý?) krok na cestě k tomu se stát mučedníky, možná později i svatými (amen). Nebo si uvědomit, že mohou nastat i daleko nestravitelnější situace, kupříkladu když vám depresák rošťácky zarazí přívod vody právě tehdy, když vám na hlavě pění šampón. To je doba, kdy vypění i vaše krev a vy se zoufale spolehnete na pátý způsob vymítání svého depresáka.

Jen počkej, ty hajzlíku, ty filištíne jeden mrňavej, já si dám pár jogínů a to budeš čubrnět, jak s tebou zametu, usmíváte se jako ďáblík na pérku, zatímco se vám v mozkových závitech rodí slastná myšlenka na pár pozic z aurarelax jógy. Smutným úskalím tohoto nápadu, čili pátého bodu, zůstává, že v něm jde o pouhé umocnění předchozího (vanového) způsobu na druhou. Na depresáky zauzlování končetin platí zřídkakdy a daleko běžnější se stala vaše následná hospitalizace, při níž vás lékaři usilovně rozplétají, tuctem injekcí konejší vaše křeče a nechápavě kroutí hlavou. Ti z těch škodolibějších se nad vaším žalostným stavem trpce pousmějí, působí tak dojmem, že jsou spolčeni s vaším trýznitelem depresákem.

Nabízí se šestý počin zapudění malého skřítka satanáše. Nacházíte-li se v tomto stadiu, či přesněji řečeno se vám zázračně podařilo prokousat se kouzelným vědeckým návodem, patrně již místo pouhého smutku a chuti do nicnedělání pociťujete holý vztek provázený rapidním zvýšením tlaku, obvykle se projevujícím cukáním koutků úst a zběsilým tikotem spánkových cév. Není však nejmenšího důvodu k beznaději, neboť šestý bod byl taktéž do detailů propracován, pochopitelně stylem těch předešlých. Radí vám: pomalu se přesuňte do kuchyně, vytáhněte ze šuplíku paličku na maso a vší silou se jí udeřte do temene hlavy. Tehdy by měl být depresák z vaší domácnosti účinně vypuzen. A váš stav? Jeho zlepšení je prozatím ve hvězdách, vědci se doposud nezmohli na sedmý bod návodu. Dost možná je důvod takový, že všechny tyto metody depresákova zažehnání nejprve poctivě vyzkoušeli sami na sobě.

Hana Křivánková

* * *
Ilustrace © Aleš Pachner