Čas a krajina Vánoc

Co nám říkají a dávají Vánoce

Je to zvláštní krajina. Není ohraničena zeměpisnými souřadnicemi. Vánoce se slaví tam, kde vládne zima a k zemi se snáší sněhové vločky, i v zemích, kde je teplo, pod jasným svitem hvězd Jižního kříže, když se octneme na jižní polokouli a chodíme, aniž si to uvědomujeme, hlavou dolů. Řekl bych, že tyto největší svátky v roce mají souřadnice více z oblasti srdce, citu, dobroty a lásky a místo, kde žijí aktéři těchto oslav, není až tak důležité.

Přišly prosincové dny a v Česku, ale nejen v naší zemi, si lidé připomínají a budou prožívat i slavit Vánoce.Přinášejí, nebo by alespoň měly přinášet, radost a pohodu. V našich zeměpisných šířkách vytváří vánoční náladu nejen odpočívající zimní, ne vždy zasněžená krajina, ale i tradiční zvyky spojené s Vánoci. Jsou osobité a jiné v každém národě a dokonce i v rodinách. Vánoční stromek v domě či bytě se k nám dostal z Německa.Vánoční stromy na náměstích je moravská a česká tradice, kterou učinil známou spisovatel Těsnohlídek.

Předvánoční chození Mikuláše s čertem a anděly je známo od 12.století. Největší radost ovšem přináší tradice dávání dárků. Z kronik je písemně doloženo, že první dárek v Čechách o vánocích dala králi Jiřímu z Poděbrad jeho druhá manželka Johana. Byla jím kniha, bohatě zdobený kodex, s česky psanými modlitbami. Dnes se nachází bohužel v soukromé sbírce mimo českou zem. Jinak, jak víme, dárky Ježíšovi přinesli do Betléma nejen pastýři a prostí lidé, ale i bohatí králové z východu a Afriky.

Štědrost k Vánocům patří. Byla patrná i ve vztahu k přírodě i v ní žijícím tvorům, jak to krásně sepsal náš spisovatel K. J. Erben v básni Štědrý den.

Hoj, ty štědrý večere,
 Ty tajemný svátku,
 cože komu dobrého
 neseš na památku?
Hospodáři štědrovku,
kravám po výslužce,
kohoutovi česneku,
 hrachu jeho družce.
Ovocnému stromoví
od večeře kosti
a zlatoušky na stěnu
tomu, kdo se postí.
Hoj, já mladá dívčina,
srdce nezadané,
mně na mysli jiného,
jiného cos tane.

Naše duše i mysl se v tomto čase stávají citlivějšími, vstřícnějšími, tolerantnějšími nejen k našim nejbližším, ale i k ostatním potřebným lidem. Těch si v průběhu roku příliš nevšímáme. V tom je velký přínos Vánoc a jejich trvalý vklad. Vánoce, jak je slavíme v současném světě ať v Evropě, Austrálii, Americe, v Asii nebo v Africe, mají křesťanský háv. Ale tyto oslavy mají svůj původ v dobách starších, pohanských, jako oslavy slunovratu, přípravy přírody po zimním odpočinku k probouzení. Tedy dávno před narozením Krista.

Církev si je přivlastnila a pokřestšťanštila je. Vylepšila je o řadu nových přívlastků a obohatila o poesii legend, okouzlením a dojímavostí chudoby nejen samotného Ježíška narozeného v prostém chlévě v kolébce na seně, pastýři, řemeslníkem, truhlářem Josefem, snoubencem a ženichem Panny Marie i pěstounem Ježíše. Panna Maria počala Ježíše jako panna před porodem, zůstala pannou při porodu i po porodu. Je však bohorodičkou, což je jedním ze čtyř mariánských dogmat, které požehnal a schválil efeský koncil katolické církve roku 431. Další podobou je pokora v postavách tří králů, kteří se přišli poklonit jeho chudobě a přinesli dary jako symboly rozdávané potřebným. Proto se také naše láska, dobrota, pokora a zapomnění na křivdy proměňuje v dárečky a dary, které dáváme pod vánoční stromeček dětem, blízkým a milovaným. Naše babičky myslely nejen na lidi, ale i na přírodu a tvory boží. Dávaly ovoce a jiné dobroty do zahrady a na zápraží domů, aby i boží tvář pocítila dech i ducha Vánoc. Ačkoliv je v České republice jen 32% občanů hlásící se ke katolíkům, slaví se Vánoce téměř ve všech rodinách. Postarali se o to v době minulé také obchodníci. V Česku pak v posledních patnácti letech řetězce super a hypermarketů, které již celé týdny a nyní již i měsíce před nimi, vyvádějí věci neslýchané, jen aby navodily atmosféru pro nákupy dárečků. Předvánoční atmosféra je navozována dále nejen kalendářní zimou, ale i chladnějšími dny a sněhem, který mívá v posledních letech v našich zeměpisných šířkách častou absenci. V každé zemi se zvyklosti a obyčeje trochu liší. V křesťanském pojetí se hlavními vánočními svátky stal 24. prosinec jako Štědrý den, dnes slaven v ČR jako svátek s placeným volnem. Po něm 25. prosinec Boží hod vánoční a 26. prosinec Štěpána.

Ale vánoční atmosféra a duchovní krajina Vánoc začíná již v prosinci adventem. V jeho průběhu mají svátek důležití svatí. 30. listopadu sv.Ondřej, 4. prosince sv. Barbora, 6. prosince sv. Mikuláš a 13. prosince sv.Lucie. S těmito jmény jsou spojeny četné odkazy, zvyky a legendy. Ondřej a jeho bratr Šimon byli rybáři v galilejské Betsajdě. Je patronem sedláků, rybářů a nevěst. Den, v kterém se věští dívkám, zda a za koho se provdají. Svátek sv.Barbory se slaví pouhé dva dny před Mikulášem, který ji trochu zastiňuje. Je patronkou horníků, slévačů, stavařů, pokrývačů, tesařů, architektů, kameníků, kuchařů a řezníků. V ten den dávají dívky větvičku třešně do vázy a podle toho v kolikátý den do Štědrého dne vykvete, v tolikátém měsíci potká dívku štěstí a vdá se. Dívkám, jež nejsou pannami, prý nevykvetou.

6. prosince Svatý Mikuláš. Četné legendy o něm, tradice a oslavy jsou výrazné. V roce 300 n.l. byl biskupem v turecké Myře. 6.prosinec 347 n.l. je údajně dnem jeho smrti, když byl léta před tímto datem žalářován a trýzněn nekřesťanskými vládci. Jedna z legend říká, že bohatý šlechtic poslal své tři krásné dcery do veřejného domu, aby si jako nevěstky vydělaly na věna pro své ženichy. Mikuláš hodil jedné noci oknem každé z těchto žen, sáček se zlaťáky, aby mohly skončit s tímto nejstarším ženským řemeslem a vdát se. Svatý Mikuláš je patronem mnoha profesí od soudců, mlynářů, sládků až po obchodníky. Patronuje také četná města, země, je ochráncem proti povodním a ztroskotání na moři. Mikuláše znají snad všechny děti, i když podle kontinentů a zemí pod různými jmény. V Americe jako Santa Klaus, ve Francii jako Papa Noel. V Rusku se nenaděluje na Štědrý den. Dárky přináší Děda Mráz na Nový rok.

Ve Finsku je Joulupulukki, postava oděná do kozlí kůže. Na Apeninském poloostrově naděluje dárky žena, hodná čarodějnice Befana, ale až 6. ledna.

13. prosinec je svátkem sv. Lucie. Je jednou z katolických i pravoslavných svatých. Uctívají ji i církev anglikánská a luteráni.Narodila se v roce 284 n.l. v Syrakusách na Sicilii. Její rodina byla bohatá, ale Lucie rozdala svůj majetek i věno chudým. Vynikala krásou. Byla křesťankou. Aby si nemusela vzít pohanského ženicha, vydloubla si oči.Tak praví legenda. Panna Maria jí vrátila oči ještě krásnější. Je patronkou slepců, nemocných dětí, nevěstek a advokátů.

K adventu patří také výzdoba adventními věnci. Tento zvyk je starý více jak 150 roků. Zrodil se údajně v Hamburku, kde jej v podobě dřevěného kola zavěsil poprvé Johan Heinrich Wichiem do slámou pokryté ratejny Záchranného ústavu pro opuštěné děti. Kruhový tvar symbolizuje slunce a věčnost. Nemá konec. Na vchodových dveřích mnoha chalup a domů v Česku jsou vidět vánoční věnce a v předsíních se čtyřmi svícemi, které se zapalují, visí v horizontální poloze. První na první adventní neděli, pak druhá, třetí až dojde na poslední svíci, která se zapaluje na poslední neděli před Štědrým dnem.

Také jmelí patří ke krajině Vánoc.Věčně zelené tajemné rostliny si všimli již Keltové. Roste vysoko v korunách stromů, její plody, bílé bobule, svítí jako perly. Dozrávají právě v prosinci.
Podle pověr nebo víry chrání před ohněm, přináší štěstí, jako podkova nebo čtyřlístek. Podporuje údajně plodnost. Proto se pod ním dvojice líbají v naději, že přijde odvaha, štěstí a láska.

Ke zřetelné vánoční tradici patří betlémy. Tu měl založit v roce 1223 svatý František z Assisi v italské Umbrii. V Praze byl první betlém k vidění v roce 1560 v dominikánském kostele sv.Klimenta. V době osvícenství koncem 18.století opustily jesličky s Ježíškem kostely a objevily se ve vesnicích a městech. Základní figurky tvořil Ježíšek v jesličkách s Pannou Marií, Josefem, oslíkem, pastýři s ovečkami a tři králové.Vánoční stromky přišly až po betlémech, ale nakonec splynuly oba jako symboly Vánoc.

Ještě k postavám tří králů. Slaví se až 6. ledna. Je to lidový název pro křesťanský Svátek Zjevení Páně, takže by se do betlémů měli dávat až po Vánocích, po Novém roce. Ale patří natolik k betlému a tradici, že jsou jeho trvalou součástí, ať jsou jejich figurky a prostý chlév vytvořeny ze dřeva, papíru, malované, modelované z hlíny, odlévané i jakkoli jinak. Ale Tři králové jsou postavičkami nesoucí symbolické poselství. Prostí pastýři byli už zpátky u svých stád, když do Betléma přicházejí tito mudrci, králové, kteří z pohybu a postavení hvězd již před tím vyčetli, že se narodil velký král v Izraeli. Jsou to jinověrci a cizinci, učenci, bohatci a přinášejí bohaté dary. Scéna jakoby ukazuje klanění vládců vazalských zemí novému, v jejich úvahách mocnějšímu králi. Mnohde se na futra dveří, u nás i leckde jinde, píší křídou 6. ledna písmena K+M+B. Ale nejsou to začáteční písmena jmen Kašpar, Melichar, Baltazar. To je pozdější výmysl. Písmena jsou zkratkou významu slov ve smyslu pán, Kyrios, /řecky/ Kristus. M pak znamená obydlí, latinsky Mansionen a B Benedicat požehnání. Kristus – Mansionem - Benedicat K+M+B. Ale lze jim dát, a také mají, řadu dalších významů.Např. znamenají tři fáze lidského života. Jeden je mladý, druhý zralý muž, třetí je stařec. Mladý král je králem budoucnosti. Na obraze slavných malířů má zelené roucho naděje. Králem přítomnosti je král stařec. Přejde do spánku smrti. A krále minulosti představuje zralý muž. Proti starci je mladý. Ale zralost a plnost přichází podle gotických představ v hodině smrti. Ta zastavuje také čas života a v této plnosti pak zůstává.

Daly by se popsat ještě další stránky o Vánocích, zvycích a obyčejích, které se k nim vážou. Např. štědrovečerní večeře, o hvězdě betlémské, o Herodesovi, o bibli - nejčtenější knize v dějinách - a mnohých jiných. To všechno tvoří krajinu a čas Vánoc, nejen jako skutečnost kolem nás, ale také v našich myslích, vzpomínání, přáních, tužbách i zklamáních, zániku i zrodu nového života a nadějí.

Vánoční krajina a její čas by nás proto mohly a měly vést také k rozjímání a meditaci o našich vlastních životech, našem konání, úsilí, snahách a směřování k dobrým cílům s hodnotami, které nejsou módní, moderní, nýbrž prověřené, trvalé a stálé.

Milan Dubský

* * *

Zobrazit všechny články autora