Chvála průšvihů a pohrom

Stalo se už zvykem, že vždy když horko-těžko vypotím nějaké „objevné“ téma těchto chvál, zašťourá mi kdesi v nitru červík pochybnosti, zda mám pokračovat. Tentokrát hlodá těch červíků hned několik a tak se s nimi musím nejprve vyrovnat.

Jednak váhám, zda v názvu této chvály má být singulár či plurál, což je ale banální a vyřešil jsem to tak, že se mi zdá slovo se dvěma „ů“ „přitažlivější“. Druhak váhám, jak moc mám odhalit zdroje svých inspirací, a zde jsem nebyl schopen se rozhodnout – takže lituji… Třeťak pak nevím, zda budu schopen přinést na toto téma něco originálního. A konečně čtvrťak – dlouho jsem váhal, zda místo slova průšvih by nebylo lépější použít slova pohroma, ale to jsem vyřešil šalamounsky, že? Nejvíce mi dal zabrat třetí červík, který jistě souvisí s tím druhým, ale jdu do toho!

Nebude od věci, když nejprve uvedu něco málo mezinárodní jazykovědy. Nemohu to zastírat, ale téměř ve všech světových jazycích nacházíme při překladech slova průšvih něco, co si chválu jistě nezaslouží. Posuďte sami – Angličané mají „scarpe“ a „pickle“, Němci „Debakel“ a Pleite“, Italové „fiasco“, „casino“ i „cancan“, Španělé „quillotranza“ a quilottro“. Rusové, snad pro jistotu, pro průšvih nemají termín žádný a pouze do franštiny je překlad neutrální – „pépin“ a „tisane“. A v případě pohrom je to ještě horší! Termíny „Calamity“ a „Catastrophe“ v nejrozmanitějších variantách najdeme snad ve všech jazycích. Na rozdíl od průšvihu si v případě pohromy troufla i ruština, a i když se katastrofě vyhnula, pojmenovala si to jako „bědstvie“ či „upadok“. V arabských, čínských a japonských slovnících jsem nehledal, ale stejně by to na našich klávesnicích nešlo napsat. A tak při svém ztřeštěném nápadu chválit průšvihy a pohromy jsem si tedy tímto jazykovým koutkem nasadil laťku setsakra vysoko, převysoko, ale nešť!

Abych alespoň část nejvěrnějších čtenářů přesvědčil, že průšvihy a pohromy je záhodno chválit, musím začít značnou oklikou. Myslím, že nikomu, a tedy ani mně, nedá moc práce přesvědčit širokou veřejnost o tom, že se vývoj lidské společnosti už dlouho neubírá k zářným zítřkům. Negativní, truchlivé až morbidní zprávy o všemožných kalamitách a katastrofách, jak přírodních, tak ekonomických a politických, jsou na denním i nočním pořádku a pozitivní zprávy jakoby vůbec neexistovaly. Marně se hledají viníci této neutěšené situace, jejich okruh bohužel stále roste a zdá se, že nikdo neví, jak z toho ven! Občas se sice objeví „spasitel“, který nabízí řešení, většinou líbivé, leč posléze zrádné. Přitom je docela možné, že stačí jen málo, aby se řešení nalezlo!

Stačí se správně podívat právě na zde prověřované průšvihy a pohromy. V případě přírodních pohrom si stačí uvědomit, že nikdy neporučíme větru a dešti a moudrá Matka Příroda nám je posílá jen proto, abychom se z nich poučili! A tak – méně betonu, neregulujme říční toky nesmyslně a nestavme v záplavových oblastech.

V případě průšvihů ekonomických je to trochu složitější, ale opět bychom si měli z každého „Pleite“, „fiasca“ či „upadoku“ vzít příklad a nevěřit různobarevným „slibotechnám“, neboť není nad zdravý selský rozum.

No a při různých více méně už pravidelných „katastrofách“ politických vlastně nevím, zda je řešení nejsložitější či nejjednodušší. Zde je totiž třeba se zamyslet, jak je možné, že každé živočišné společenství, každé stádo, každá smečka si dovede do svého čela vybrat ty nejlepší a nejvhodnější jedince, jen nám, údajným pánům tvorstva, to stále tak nějak nejde. I zde tedy jistě platí, že když už nás nepoučila ani zkušenost ani rozum, je pořádný průšvih a pohroma to poslední, co by nás mělo osvítit. A nejen při volbách!

Měli bychom se tedy přímo modlit, aby nás všechny průšvihy a pohromy konečně poučily. Takže – chvála průšvihů a pohrom je nejen potřebná, ale dokonce i nutná!

Text: Vladimír Vondráček
Ilustrace: FrK Kratochvíl

* * *

Zobrazit všechny články autora