Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Tibor,
zítra Sáva.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Zápisky vojáka z první svìtové války – 2


Pepo, zaèíná bìh o ¾ivot


Dne 26. 7. 1914 byla vyhlášena èásteèná mobilisace. Zatím se mne to pøímo netýkalo. Jen¾e za šest dnù bylo hùø. To byla u¾ mobilisace všeobecná. Zlá doba pro všechny reservisty. Musel jsem také rukovat.


Rodina, práce a vše ostatní se ztrácelo pod vojenským pláštìm kdesi v cizinì a daleko. Však vùbec mojí vinnou. Co nás, všechny vojáèky asi èeká? O válce jsme toho mnoho nevìdìli. Jen to, co bylo v kní¾kách nebo vyprávìli staøí vyslou¾ilci. Ale to byla úplnì jiná zále¾itost. Tehdy ten, kdo byl silnìjší a šikovnìjší porazil nepøítele v pøímém boji. Šavlí nebo ládovaèkou se nedalo najednou pobít tolik lidí jako nyní jedním šrapnelem. Byli jsme jako stádo brávkù vedených na porá¾ku pro èest a slávu jiných.


Kdy¾ jsem si to vše uvìdomil, šlo hrdinství pryè. A stane se, ¾e chlapi pláèou. Ne pod dekou - pøed dìtmi, ¾enami i sami pøed sebou. Asi je to èlovìèí.


Na nádra¾í v Èeském Brodì jsem objal man¾elku a pohladil starší dcerku. Mladší byla ještì tak malinká, ¾e zùstala doma u mých rodièù. Brzy se vrátím Bìtuško, neplaè a» nemusím taky!!! Honem do vlaku. Pøed sebou u¾ jsme se za ty slzièky nestydìli vùbec. Císaøi pánu a jeho generálùm to bylo jedno. Oni v poli krk nenastavovali. Jich se nedotkla naše bezmocná a bezmezná zloba, beznadìj a nechu» zabíjet jiné. To ovšem jsme velice poci»ovali my, jejich šachoví peoni.


Pro mne zaèaly zmatky vojnì úmìrné. Jel jsem se nahlásit u doplòovacího velitelství v Mladé Boleslavi. Nic se mnou nechtìli mít. Musíte ke svému pluku do Prahy. Dojel jsem tam, aby se zjistilo, ¾e v rámci utajení ve vlastní armádì je mým plukem ten, u kterého jsem slou¾il v aktivu. Byl to 24.c.k.pìší pluk, poøád v Halièi. Tak ma¾ sice ne do Stanislavi, ale do Kolomyje k doplòovacímu kádru.

Doma jsem se u¾ nestavil. Staèilo to louèení pro nás všechny jednou.


Tak jsem podruhé v ¾ivotì vyjí¾dìl z Èech stejným smìrem. Po druhé na vojnu. Jen¾e s úplnì jinými pocity. Prvnì nadìje a podruhé strach a odpor. Za dva dny byla koneèná. Sešel jsem se s nìkolika kamarády z nich¾ pozdìji dva padli. Jeden se vrátil po zranìní v roce 1917 k hudbì. Další se mi ztratil a jiný, je¾to to byl gauner jistì nìco kde nešlo o krk našel.


Za dva dny jsem byl v Kolomyji. Tam nejprve pøijímali reservisty šikovatelé od muziky a potom je pøidìlovali k setninám. Potkal jsem nìkolik známých, kteøí v roce mého odchodu do civilu narukovali jako elevové nebo rekruti. Nyní se starali, abych dostal nìjaký “švindl“ a tedy nemusel pøímo k setninì. Vyš»árali v magacínì staré kolo. Byl jsem ustaven do funkce rychlé ordonance velitelství. Toto postavení ještì v tehdejší rakouské armádì pro malý poèet kol nebylo.


Vyfasoval jsem vše potøebné pro vojáka c.a k. Karabinu, ètyøicet nábojù (ti co šli do pole jich dostali po 160). V srpnu jsme mìli vyrazit do pole.

Tak „za císaøe pána a jeho rodinu.“

8. srpna 1914


* * *


(U¾ ne ouvertura, ale gopak)


Budíèek byl ve ètyøi hodiny. Stojím na dvoøe se starým kolem na nìm¾ je pøipevnìný batoh a lopatka. Na to jak to má být zatím ¾ádný pøedpis nebyl. Na sobì pás se ètyøiceti ostrými a bajonet. Po stranì chlebník a pøes rameno karabinu. Tak trochu na mì ta flinta visí jinak, ne¾ lankasterka doma pøi honech. Pøi písni „Motlitba pøed bitvou“, kterou hrála vojenská hudba mi pøi sólovém úderu velkého bubnu bylo velice smutno.

Èemu jdu vstøíc ne ze své vùle? Velkým útrapám snad zmrzaèení nebo smrti? Vše jest v rukách osudu…


S veselým pochodem jsme vykroèili z brány. Hodnì civilního obyvatelstva nás vyprovází a pøejí mnoho štìstí a zdaru.


Jdeme severovýchodním smìrem asi 30km od Kolomyje a¾ do osady Gvozdìò. Celou cestu jsem kolo vedl. Poprvé spím venku pod pláštìm. Je velká zima.


Ráno v šest odchod do Horodenky na miná¾. Trochu polévky a kousek hovìzího. Toto mìsteèko se velice liší od osad u nás. Chalupy rozbité, døevìné, kryté doškem nebo rákosem. Jen krámy a krèmy co mìli ¾idé byly zdìné a kryté taškou. ®idé v dlouhých kaftanech z dálky páchnoucí èesnekem a cibulí, dlouhé pejzy a¾ po ramena, jsou velice neodbytní pøi prodeji bulek - nìèeho jako naše housky. Krajina zde musí být úrodná. Všude kukuøice, pohanka, sluneènice a jiné druhy rostlin. Šli jsme a¾ do deseti veèer. Fasovali jsme èernou kávu (pokud by tato špína nìco pøipomínala), chleba, kousek špeku a deset cigaret. Spíme venku v ještì daleko vìtší zimì jako vèera.


Ráno znova èasnì odchod. I na kole se chvílemi dá jet, jen¾e stará zpuchøelé duše ka¾dou chvilku prasknou. Jdu více s trénem a kolo nesu. Cesty jsou rozblácené, bezedné, rozbité od vojska a dìlostøelectva. Ale rád to snáším, ponìvad¾ doufám, ¾e to bude pøece lepší, ne¾ jít pøímo k setninì na frontu za terè nepøátelským kulkám. Proslýchá se, ¾e pøejdeme ruské hranice. V deset dopoledne jsme dorazili do Babic. Pøímo uprostøed obce jsou zde silné prameny. Tak silné, ¾e by to utáhlo jedno mlýnské slo¾ení. (Ta voda nedá pokoj!!) Jsme ji¾ v Bukovinì. ®idy vystøídali Valaši, kteøí chovají velké mno¾ství ovcí, malého, èerného druhu. Nezvyklé je mno¾ství èápù, kteøí se mezi námi procházejí jako slepice. Naši dùstojníci nechávají u kováøe opalovat pochvy šavlí aby se v poli neleskly.


Proto¾e setniny mají cvièení, jsme celý den na místì. Pøíští ráno jsem byl slu¾ebnì vyslán do Štefanùvky pro øezníky. Hlídka z civilistù dnes chytila mu¾e, který ukradl krávu ze stáda urèeného k vý¾ivì plukù. Ihned byl obìšen. Veèer v sedm hodin mì poslali do Zalezšèik pro vozatajstvo. Cesta se mi protáhla. Stará duše zase praskla a tak jsem do cíle pøijel a¾ v deset. O to déle zpìt do le¾ení.


Na ráno ohlášený odchod v sedm v rámci vojenské organisace byl odvolán.


Dostal jsem obì¾ník pro všechny okolní setniny. Jezdím od pìti ráno do dvou odpoledne. U první setniny jsem našel p.hejtmana Tinkla. Nyní velel této setninì. Døív velitele hudby ve Vídni v letech 1907-1908. Pøi oboustranných vzpomínkách na bezstarostný ¾ivot u hudby jsem byl dobøe pohoštìn a obdarován cigaretami, tabákem a konservami. Po návratu jsem si pral prádlo a vzpomínal na Bìtušku a dìti.


Ráno pøi cestì za pekaøi jsem v Horodence koupil duši. Na místì ji mìním. Ta stará u¾ ani není kde lepit. Do Záleštik s hlášením. Prvnì jsou vidìt pøíznaky války. Zákopy a ètyønásobné pøeká¾ky z ostnatého drátu (t.z. španìlští jezdci). Také trochu mì trápí nachlazení. To se ovšem koná jen doma. V sedm veèer alárum a odchod do Zaleštik, kam¾ jsme došli v jedenáct hodin. Pøed námi zde byl 41. a 58. pluk. Oba byly v rychlosti povolané na frontu.


Ubytování je v kasárnách. Jen¾e na jak dlouho?


Místní raritou nad mìstem je jistì ve výšce 300 m nad øekou Vislou prýštící velký a silný pramen vody. Ne¾ se vlévá do øeky, je na nìm devìt mlýnkù. Z jednoho kola hned teèe voda po ¾lábku na kolo následující. Jsou to pouze “šrotovníky“ o prùmìru 35 cm na tamìjší, rázovité mletí kukuøice a ovsa. Placky z tohoto šrotu jsou pro nás nepo¾ivatelné proto¾e škrábou v ústech i v krku. Mlýnky jsou výhradnì majetkem ¾idù. Odpoledne nám oznámil jeden hejtman, ¾e v Srbsku je ji¾ prý konec války. Naši vyhráli. Odhaduji, ¾e nás „nalejvají“.


Je den narozenin Císaøe pána. Ráno budíèek s hudbou. V poledne jsme dostali na oslavu i po pùl litru zvìtralého piva. To pro jeho vìtší slávu. Oficíøi od obìda také slavili. Jedli, pili a v pùlnoci je musela pohotovost vozit a nosit na ubikace, jak byli opilí a zmo¾ení.


Dozvìdìli jsme se, ¾e nám Anglie a Francie vypovìdìly válku. Co bude dále ??? Uvidím ještì Èechy, ¾enu a dìti? Prokletý ten rok 1914…


Celou noc i den prší. Zùstáváme na místì. Vzpomínám jak jsme zde v letech1905 a¾ 1907 hráli v zimì o bálech. Byly zde ètyøi setniny od našeho pluku a dvì švadrony Pardubických dragounù. (Windischgrätz.)


Odpoledne se vyjasnilo. Vše pøipraveno k odjezdu. Ráno v šest odchod. V pùl druhé odpoledne v Zástavné miná¾. Ten den ve tøi ètvrti na dvì bylo zatmìní slunce. Zbyl vidìt jen pouze malý srpek jako od mìsíce. K tomu polotemno a citelná zima.


Pøed Zástavou jsme byli polem a¾ do ètvrt na osm. Já byl odeslán veèer do Jirkovic pro bojové vozatajstvo s polními kuchynìmi (Gefächstrain). Úplná tma, pršelo a já v cizí krajinì si hledal cestu nejménì 12 km. Bylo to témìø celou noc bloudìní v polích a a¾ k ránu byly nalezeny. Tak s trénem jedu zpìt. Bylo mnoho všelijakého je¾dìní na kole. Mnoho hlídek po stranách.


Èekáme ka¾dou chvíli srá¾ku s nepøítelem. Uvìdomuji si, ¾e jsem ji¾ tøi nedìle na vojnì a z domova ani lístek.


Padly první výstøely z dìl nedaleko pøed námi. S ka¾dým z nás to trhlo.
Tak to zaèíná !!!


Toto je pouze pøedehra-ouvertura k tanci se smrtí. Naše setniny jsou venku v poli a trén s kuchyní u jedné vsi ukrytý. Dvì noci nespím. Co bude dál??? Nevím jak dlouho to vydr¾ím. Stále mám na mysli Bìtušku s dìtmi.

Dìla hømí stále silnìji. O pùl jedenácté jsme ji¾ velmi blízko. Spousta lidí v šíleném zmatku prchá od hranic. Nesou ka¾dý rance, nùše, uzle ve snaze zachránit alespoò to nejnutnìjší.


Odpoledne støelby stále pøibývá. Náš pluk je poprvé v bitvì. Prodìlává svùj køest ohnìm. Nìkteøí prchající lidé vypravují, jak velké je mno¾ství mrtvých a ranìných.
A¾ k veèeru jsme miná¾ili mezi Toporovcem a Èerniuvkou v lese u myslivny. Nyní kuchaøi vaøí kávu. Støelba pomalu utichla. V Toporovci jsme vidìli prvního ranìného. Mìl prostøelenou ruku. Nepøítel byl asi 15 km v Bukovinì. Nestøílí se a naši nepøítele “¾enou“ zpìt.


Veèer jedem za plukem. Nemohli jsme jej nalézt. Pøišli jsme ku vsi, která byla celá v plamenech. Úplnì liduprázdno. Drùbe¾, ovce a prasata, vše bìhalo zmatenì kolem. Hrùzná podívaná. Zbloudili jsme a pøišli do blízkosti nepøátelské hlídky. To nám to jelo rychle nazpìt. Ve vypáleném dvoøe jsme od jedné hodiny v noci do osmi ráno spali.


Hlídky byly neustále støídány. Ráno jsme vyrazili znovu za plukem. Dnes se nestøílí, nepøítel se prý stáhl. Kolem vedli šest nepøátelských zajatcù.


Hrozné obrazy jsme vidìli kolem sebe. Obce vypálené, konì a dobytek kolem cesty mrtví. Nalo¾ené vozy uprchlíkù pøevr¾ené, rozbité a vše rozházeno po polích. Mezi tím mrtvoly vojákù našich i nepøátelských. Ruce, nohy a kusy tìl rozházené. Hrùza!


Náš pluk odpoèíval v obci, ze které vèera vyhnal nepøítele. Z nìkolika domkù, které nebyly vypáleny bylo vše vyházeno venku. Kde kdo raboval vše, co bylo ještì i jen trochu k potøebì. Rozkaz byl, vše znièit, zabít a spálit. Bìhalo kolem nás nìkolik prasat. Skonèila upeèená na ohni.Tady pøestalo jít o majetek. Jde tu o ¾ivot a pøe¾ití.


Snad dnes bude odpoèinek. Chytil jsem si také slepici a uvaøil na starém ohništi. Je zde mnoho vìtrných mlýnù. Ale všechny znièeny. Stejnì tak i mlýnky ruèní na pohon dvou a¾ ètyø lidí. Vše je v troskách.


V deset hodin jsme vyšli a v jedenáct se pøecházela, pro mne poprvé ruská hranice. Nìkteøí lidé se pøed námi rozutekli.


Krajina je to velmi bohatá a lidé prostí. Mnoho ovoce, hlavnì velkých oøechových stromù. Ka¾dý si bere co chce. Jsme v Basaradech. Veèer zùstalo toto místo obsazeno jen našimi hlídkami. My šli nazpìt, na druhou stranu hranic. V jednu hodinu byl pøíchod do Poranèe.

Velmi dobøe jsem se vyspal po minulých námahách. Do starého vozu jsem si nanosil nevymlácený oves a spal tak v teple jako v peøinkách.


Jsme zase na jiném místì. Asi 14 km od hranic. Proslýchá se, ¾e nepøítel chce s velkou silou útoèit na Èernovice.


Toho dne pøišel první dopis z domova s datem 13. srpna. Veèer v šest hodin vyrá¾íme nazpìt k Zaleštikùm. Ve tøi v noci jsme zùstali lo¾írovat v Horšovci. Ve ètyøi ráno se pokraèuje v pochodu.


Dnes je mi tøicet let. Rozhraní mého ¾ivota. Smutné èasy. Jak bude snad pokraèovat mùj ¾ivot od tøiceti nahoru.


V jedenáct jsme v Zástavné. Tam byla miná¾. Ve tøi jdeme dále. Øíkají, ¾e v Záleštikách jsou kozáci. Bezcenné povídaèky. V pìt jsme došli do Radolesti. Ustupujeme dále od hranic, prý aby se naše vojska mohla soustøedit k pohotovosti a nepøítel byl vlákán do Bukoviny pøes øeku Dnìstr. Tam prý je u¾ vše pøipraveno k jeho zaskoèení a znièení. Nejspíš zase asi prázdné tlachy.


27. srpna 1914


Pokraèování pøíštì…

Ze vzpomínek dìdy zpracoval Antonín Suk


Zápisky vojáka z první svìtové války – 1




Komentáøe
Poslední komentáø: 29.05.2014  18:17
 Datum
Jméno
Téma
 29.05.  18:17 Antonín Suk
 28.05.  22:32 hera
 28.05.  22:31 hera
 28.05.  22:31 hera
 28.05.  11:06 Antonín Suk
 28.05.  10:52 Von
 28.05.  10:15 ferbl
 28.05.  09:49 Dubský Oprava
 28.05.  09:37 Dubský Literatura, která obrá¾í ¾ivot jak èel a jde.