Střípky z mocnářství

vám nabízíme neučesaně a na přeskáčku. Kyvadlo odporu k Rakousku se už přesunulo na opačnou stranu, a tak i ty střípky jsou spíše vlídné a úsměvné…

Rabiát z Konopiště

V tom názvu je hodně vědomé nadsázky. František Ferdinand d‘ Este (1863 -1914) býval v našich filmech i literatuře představován především jako trochu bezohledný a popudlivý mocipán. Můj pohled bude také spíše kritický, ale vlídnější. Následníkem trůnu císařského nebyl od počátku. Teprve sebevražda jediného syna císaře Františka Josefa, Rudolfa, změnila situaci. I když oficiálním následníkem trůnu i potom byl jeho otec, mladší bratr císařův. Po otcově smrti v roce 1896 se stal oficiálním následníkem císařského trůnu.

V jeho 12ti letech zemřel modenský vévoda František V. z Este. Tento vévoda byl bezdětný a veškerý svůj majetek na 500 stranách závěti odkázal právě tomuto Habsburkovi, který přijme příjmení d’Este a titul modenského vévody. Tak se z Františka Ferdinanda, od té doby d’Este, stal nejbohatší člověk nejen císařského rodu, ale i Evropy. Kromě značných nemovitostí v Itálii, Bavorsku a Rakousku zdědil i zámek Chlum u Třeboně v Čechách.

František Ferdinand tedy byl velkým dítětem štěstěny, zdá se. Jeho otec, mladší bratr císaře, Karel Ludvík, býval zván také „výstavním vévodou“, protože jiné činnosti mu nemohly být svěřovány. Slavnostní otevírání výstav bylo maximum.

Nebyl ale vždycky takový trochu podsaditý krevnatý pořízek. Před třicítkou ho dostihla tuberkulóza a ta v té době kosila nemilosrdně chudé i bohaté. Díky péči lékařů, pobytům u moře a určitě i síle vůle se vyléčil, i když prý byl nemocí trochu poznamenán po celý život.

Jeho milostný život v mládí asi byl dost bouřlivý, ví se nejméně o dvou nemanželských dětech. Zdá se, že jako mladý poručík armády nepatřil zrovna ke svatým. Kdy se poprvé potkal s hraběnkou Žofií Chotkovou, se spolehlivě neví. Dcera z chudého, ale slavného šlechtického rodu se stala jeho ženou osudovou. Už v době své těžké nemoci mu její dopisy zvedaly náladu, pomáhaly mu. Protokol habsburského dvora byl ale velmi škrobený. Panovník neměl svobodný výběr nevěsty. Hraběnka Žofie Chotková určitě nepatřila do okruhu rodin vhodných. Císař František Josef, už sedmdesátiletý, patřil k nejdůkladnějším ochráncům protokolu.

A právě jeho musel synovec žádat o souhlas k nerovnoměrnému sňatku. Císař nesouhlasil, bylo prý to dost bouřlivé. Ale zamilovaný následník trval na svém. Je nutné si uvědomit, že ze strany starého pána to nebyla jenom stařecká tvrdohlavost. Dědění císařského trůnu podléhalo řadě přísných pravidel a už tenkrát, když se sešli tři právníci, měli na stejnou věc pět právních názorů. A reálně hrozilo rozkolísání císařského trůnu po smrti starého mocnáře. Válka nervů se trochu protáhla, František Ferdinand ji prý nesl dosti těžce, ale nakonec si svou Žofii vyvzdoroval. Své patrně sehrály i císařovy obavy z dalšího skandálu v rodině.

1. července 1890 se konala velmi skromná svatba v sídle arcivévodovy nevlastní matky. Habsburkové ji většinou ignorovali, stejně jako potom oba manžele. Před svatbou se musel následník trůnu František Ferdinand slavnostně a veřejně zříci nástupnického práva pro své děti, vzešlé z morganatického, tedy nerovnoměrného manželství. Z dochovaných dokumentů se zdá, že to nenesl těžce, víc pro něj znamenala milovaná Žofie. Jaká byla? Ne snad typická krasavice, spíš hezké, elegantní a inteligentní ženství. I ti nezatvrzelejší odpůrci manželů přiznávali, že manželství to bylo mimořádně šťastné, jejich tři děti byly milované a skvěle vychované. Žofie prý svého chotě vodila na dost krátkém obojku, byla spořivá snad až příliš.

Arcivévoda měl krom svých cholerických záchvatů také bohaté znalosti z cest po světě, poměrně široký rozhled a snad i dobrý vztah k Čechám, ba i Čechům. Češtinu prý ovládal obstojně.

Závěrečná kapitola toho vášnivého lovce je známá dost. Sám se stal kořistí pro studentského střelce Principa a jeho partu trochu zmanipulovaných vlastenců. Tu historii všichni známe a tak jenom dodám, že milující manželé si byli úplně rovni až v rodinné hrobce v rakouském Arstettenu. Ještě při pohřbu byla v dvorní kapli vystavena Žofie na stupínku nižším. František Ferdinand vyhrál válku se zákeřnou nemocí i strýcem císařem, ale kule v Sarajevu ho dostihly.

Josef Hejna

* * *

Zobrazit všechny články autora