Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Tibor,
zítra Sáva.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Vánoèní dárek


Rádi øíkáme, kdy¾ nám „®ivot“ pøipraví neèekané, zajímavé a tì¾ko vysvìtlitelné situace, ¾e „je mnoho vìcí mezi nebem a zemí“. K tìm pøíjemnìjším patøí i pøátelství pøes oceán. ®ena uprostøed Evropy, onen Mu¾ nìkde na okraji divoèiny Severní Ameriky. Štìdrý den tady i tam, spoleèné a pøesto tak odlišné pro¾ívání…


* * *


Vánoèní dárek


®ena sdílí s oním mu¾em jeho èas. Zatímco u ní se schyluje k štìdroveèernímu bohatì prostøenému stolu, on pøemýšlí, ¾e je èas vylézt z postele. Sluneèní paprsky, které ¾enu pomalu opouštìjí, k nìmu právì pøicházejí. Mu¾ vyleze z postele a udìlá pár krokù k oknu. Rozhrne záclonu a za sklem je bílo, na všem se tøpytí snìhová pokrývka. Pøehodila svùj bìlostný háv po trávì, stromech a støechách a¾ dolù k jezeru. Po všech kopcích a¾ do ztracena oblohy. Mu¾ stojí, dívá se ven a zdá se, ¾e je pøekvapen. Moc snìhu nepøibylo, jen poprašek. Nevidí nic neobvyklého kolem, v tuto chvíli nevidí ¾ádný pohyb ve vìtvích, ¾ádnou postavu v ulici, ¾ivou dušièku. Má za ta léta zmapovaný obraz krajiny z tohoto okna do detailu. Nìkdy po ránu si lze povšimnout ve snìhu stop medvìda, veverky, jinak si jeho pamì» nevybavuje, ¾e by ho cokoliv udivilo.


Mu¾ zùstává na tém¾ místì, dívá se oknem ven, nespìchá. Jeho uspìchaný èas dávno minul. Zamíøí do koupelny. K snídani si ohøeje vèerejší polévku a vyjde pøed dùm, aby odházel navátý sníh. Ten odletuje lehce a jiskøí. Mu¾ si uvìdomuje, ¾e je Štìdrý den. Ale tady v té dálce u¾ necítí nostalgii domova, vùni vánoèek, jak je pekla maminka. Pøesto si vzpomene. Vrátí se do domu, oblékne si starou bundu, vezme si ly¾e a vyrazí do hor. Tou cestou by mohl jít poslepu. Zimní slunce zalévá okolní zasnì¾ené vrcholky hor a zrcadlí se nepochybnì dole na hladinì jezera.


Mu¾ova mysl se rozletí po tìch pláních a horách kolem svobodná jako v silných perutích ptáka. Netí¾í ho samota. Má høejivý pocit, ¾e nìkde nìkdo je. Jen pro nìj. Spøíznìná duše, v nìkdejším domovì, na druhé stranì zemìkoule. Nìkde nesmírnì daleko, ale mu¾ to tak nevnímá, on s ní dennì hovoøí. Zná její hlas, všechny tóniny její mysli. Její naka¾livý smích, její dokoøán otevøenou mysl. Nemù¾e to nahradit osobní kontakt, ale mu¾ si ji doká¾e kdykoliv vybavit. Neposlušnou, svéhlavou, bystrou, rozumnou. Høeje ho její teplo. Mu¾ na ni nechce myslet, ale ona jeho myslí prochází, kdy se jí zamane. A on na ni myslí víc, ne¾ by si pøál. Je Štìdrý veèer, øíká si a v jeho pøedstavách ta ¾ena pøipravuje štìdroveèerní veèeøi. Vidí její pokoj, zná její místo u stolu a namlouvá si, ¾e dovede èíst její myšlenky. Tíhnou k nìmu a¾ sem, ale mu¾ s jejich touhou nedoká¾e nic udìlat. Celý ¾ivot ¾ije sám, tady v tìch horách upsal svou duši èertu.


Kdy¾ rozjede ly¾e po svahu dolù, øítí se tím bílým prašanem a obraz ¾eny je pryè. Zmizí všechno, kromì závratì z rychlé jízdy. Øítí se dolù, u¾ ne tak odvá¾nì jako zamlada, ale na svùj vìk obstojnì. Má dobrý pocit. Domù se vrátí unaven. Ly¾e odlo¾í v pøedsíni, u¾ nemá sílu je uklidit. V domì je teplo, vánoèní stromek tu není, mu¾ si na Vánoce nehraje. Dárky nikomu nedává. Jen došel na poštu a poslal pár vánoèních lístkù, jak byl po léta zvyklý. ®enì poslal jeden z nich. Jen pøání radostných svátkù, nic víc. Není tu ani vánoèní cukroví, ani typický fruitcake. Nìkdy pøed pár léty ho obèas od nìkoho dostal, ale jak u¾ to vìtšina Amerièanù dìlá, zase ho nìkomu vìnoval.


Mu¾ si vyndal kastrol s polívkou z lednice a postavil ho na sporák. Zapnul poèítaè. ®ena nikdy nevolá. A¾ uvidím svítit její skype, tak pohovoøíme, øekl si.
Koneènì se doèkal.
U¾ si vaøíte kafe? Zaèala se pochichotávat.
Jo, jo. U¾ ho mám uvaøený.
A chytil jste si v jezeøe k veèeøi jesetera nebo sivena?
Kdepak. Jeseteøi tu nejsou. Uvaøil jsem si vèera slepici, tak ji budu jíst nìkolik dní.
Panebo¾e. A co vánoèku. Máte vánoèku? Nebo cukroví? Jaké mù¾ete mít Vánoce bez cukroví?
Jak vidíte, tak mù¾u. U nás ka¾dý dìlá fruitcake. Ale já to nejím.
A proè nejíte ovocný koláè? Zajímá se ¾ena.
Je v tom sice hodnì kandovaného ovoce, rozinek, fíkù, mandlí, oøíškù, medu, ale jíst se to nedá. Je to pøeslazený a¾ hrùza. Mo¾ná mi sousedka jeden pøinese a dost mo¾ná, ¾e to bude ten samý, který jsem sám pøed deseti lety nìkomu dal.


U¾ se vám stalo, ¾e jste dostal pøesnì ten cake, co jste kdysi nìkomu daroval?


Mu¾ neodpovìdìl, ale rozesmál se na celé kolo: Mnì se to nestalo, ale stává se to. To jsou pak opravdu Radostné Vánoce...


Marta Urbanová

* * *
Zobrazit všechny èlánky autorky



Komentáøe
Poslední komentáø: 25.12.2013  08:30
 Datum
Jméno
Téma
 25.12.  08:30 ferbl