Jak jsem se stala redaktorkou – gobelíny

Výrobna gobelínů v Jindřichově Hradci má opravdu dlouhou tradici. Dokonce si pamatuji, že na exkurzi v tomto podniku jsme byli se školou, když jsem ještě studovala, a to už je pěkných pár let. Čas trhl oponou- výroba, která kdysi patřila k chloubám naší země, dnes tak trochu živoří a bojuje o přežití.

Důvod? Banální- tak jako v mnoha jiných odvětvích. Nejsou peníze, a proto nejsou zakázky. Jestli se zachrání? Opravdu by byla velká škoda, kdyby se to nepovedlo. Když jsem byla v létě na dovolené blízko Jindřichova Hradce, zašla jsem se podívat. Šikovné ruce, velká trpělivost, řemeslná zručnost. Tady je má reportáž. Vyšla v časopise Doba seniorů v prázdninovém čísle.

Tkaní gobelínů má v Jindřichově Hradci tradici

Když se řekne Jindřichův Hradec, napadne většinu lidí krásný zámek, spojený se jmény pánů z Hradce či Černínů z Chudenic, možná i bílá paní Perchta z Rožmberka, která tu v noci chodívá zámkem. Mnozí si asi vzpomenou na školní zeměpis a patnáctý poledník, který městem prochází. Ale určitě se najdou i ti, kteří si spojí jméno města Jindřichův Hradec s gobelíny.

Na přelomu 19. a 20. století zde první dílnu na tkaní gobelínů založila Marie Teinitzerová, a od té doby tu výroba zůstala dodnes. O minulosti i současnosti tohoto uměleckého řemesla jsem si zašla popovídat s Mgr. Janem Fidlerem, majitelem gobelínové dílny, i s jednou z nejzkušenějších zdejších tkadlen paní Danou Rohovou.

Gobelíny jsou známy už ze starověkého Egypta, v Evropě zejména z Francie a Belgie 15. století. O jejich proslulost se zasloužil král Ludvík XIV. a jméno gobelíny dostaly textilní tapisérie podle pařížského barvíře Jehana Gobelína.

Své zkušenosti z cest Evropou zúročila Marie Teinitzerová ve své textilní dílně, kterou založila v roce 1910. Pokusila se o spojení čeští výtvarníci-čeští tkalci, a přestože u nás toto řemeslo tradice nemělo, uspěla. První gobelín vznikl už o rok později, tkalci ho zhotovili podle návrhu výtvarníka Zdeňka Kratochvíla a představuje boj sv. Jiří s drakem.

Obrovský úspěch zaznamenala Marie Teinitzerová spolu s výtvarníkem Františkem Kyselou v r. 1925, kdy série jejich osmi gobelínů s názvem Řemesla získala na světové výstavě v Paříži Grand Prix a zlatou medaili. Prosadit se v kolébce tkalců a proslavit mistrovství našich řemeslníků bylo nečekaným vyznamenáním.

Po zakladatelce přebral žezlo v padesátých letech akademický malíř Josef Müller. Byl velkým odborníkem po technologické i výtvarné stránce a celé řemeslo posunul na světovou úroveň. Vymyslel tzv. melírovou metodu, při níž vznikají tisíce barevných kombinací a tím i jemné plastické barevné přechody. Řemeslo se mu podařilo povýšit na umění. V šedesátých letech se začalo i s restaurováním historických zámeckých gobelínů, a to je teď významnou součástí práce zdejší dílny.

Paní Dana Rohová se tapisériemi zabývá od svých patnácti let, vlastně celý život. Vyučila se tkadlenou, restaurátorkou tapisérií, do dílny přišla jako nejmladší, dnes patří k nejstarším.

„Rukama nám procházejí nádherné gobelíny z různých zámků – z Hluboké, Českého Krumlova, i odsud z Jindřichova Hradce, nové zakázky přicházejí z celého světa – v současné době pracujeme na gobelínu do Tasmánie a restaurujeme dílo tkané v Bruselu v polovině 17. století s názvem Předávání odznaků z cyklu Decius Mus ze schwarzenberských sbírek.

Práce na gobelínech trvá měsíce, někdy i roky. Tkadlena za den utká tak 10 krát 10 centimetrů, dovedete si představit, jak pomalu postupuje práce na několikametrových textiliích. Na jedné zakázce pracuje několik tkadlen najednou, je to kolektivní práce. Velmi důležitou roli má barvíř, všechny odstíny musí být přesně takové, jaké potřebujeme. Pracujeme většinou s hedvábím nebo vlnou, někdy se používá i zlatá či lurexová nitka.

Měli jsme i několik kuriózních zakázek. Podle návrhu dnes již zemřelého švédského výtvarníka Carla Larssona si nechal jeden švédský zákazník u nás zhotovit gobelín, který si pověsil ve svém domě. Když odjížděl na letní byt do své letní rezidence, po díle se mu tak stýskalo, že nám dal ještě jednu zakázku, tkali jsme znovu stejné dílo, aby ho mohl mít na obou místech.

Pyšní jsme byli i na zakázku restaurování cyklu vzácných gobelínů z Arcibiskupského paláce v Praze. Byla to barokní práce ze 17. století s názvem Nová Indie. Restaurovali jsme gobelíny v našich Ateliérech tapisérií, potom byly vystaveny dva rok v prostorách Španělského křídla v jindřichohradeckém zámku.

Již vzpomínaný cyklus gobelínů Řemesla, který tak zaujal v roce 1925 v Paříži, je v originálech uložen ve sbírkách Uměleckoprůmyslového muzea v Praze. U příležitosti ukončení rekonstrukce Obecního domu uspořádalo toto muzeum výstavu s názvem České art-deco. Zmíněné gobelíny tam zahlédl i významný filmový producent z Hollywoodu. Byl jimi tak nadšen, že nechal zhotovit zcela identické repliky, které jsme mu utkali. Odvezl je s sebou do Ameriky- a my jsme tím udělali velmi důležitý krok přes oceán, i když v historii naší dílny nebyl první.“

Slova se ujímá Jan Fidler, který je tu přes gobelíny tím nejpovolanějším:

„Jako výtvarník jsem pracoval ve zdejším muzeu a tady jsem se s Josefem Müllerem seznámil. Přivedl mě ke gobelínům – věnoval se jim prakticky celý život. Před smrtí mě nabádal, ať se snažím výrobu udržet, že je to naše národní stříbro. Plním svůj slib, který jsem mu dal, ale není to jednoduché. V dnešní době je všude nedostatek peněz, shánět zakázky je obtížné, je to takový neustálý boj o přežití.

Když došlo na začátku devadesátých let k restitucím, získala dílnu neteř Marie Teinitzerové paní Olga Teinitzerová, a spolu jsme založili Ateliéry tapisérií. Ona posléze odstoupila a já jsem zůstal sám. I v kolébce gobelínů, ve Vlámsku, kde byly ještě před deseti lety stovky tkalců, jsou jich dnes už jen desítky, výroba pomaličku zaniká. A tak se snažíme ze všech sil, aby tohle nádherné řemeslo u nás nevymizelo.

V rámci grantového projektu ministerstva kultury se nám podařilo vyvinout metodu nových restaurátorských postupů, které umožňují i velmi jemnou práci a tím i opravy historických tapisérií, do té doby neopravitelných. Své výsledky jsme prezentovali po celé Evropě. Naše tkadleny tento postup brilantně ovládají, dokáží si poradit i s velmi poškozenými gobelíny. Ale jak to bude v budoucnu – kdo ví…“

A co považuje Jan Fidler za největší úspěch v poslední době?

„Ve spolupráci s městem a za vydatné pomoci evropských finančních prostředků se v loňském roce podařilo v areálu bývalého zámeckého pivovaru otevřít Dům gobelínů, kulturních tradic a řemesel.

Prezentuje úspěchy našich tkalců, historii tkaní, jsou tu místnosti věnované Marii Teinitzerové i Josefu Müllerovi. A hlavně- je tu možné přímo sledovat práci tkadlen, dívat se, jak restaurují či vytvářejí nové gobelíny. Pro zájemce tu probíhají i kurzy tkaní.

Mám jistotu, že i kdyby někdy v budoucnu naše dílna padla, řemeslo nebude zapomenuto. Alespoň v této podobě, zde v muzeu, bude toto naše kulturní dědictví uchováno a s mistrovstvím našich lidí se budou moci seznamovat i další generace.“

www.atelierytapiserii.cz

Nezbývá než poděkovat za vyprávění a obdivně sledovat šikovné ruce tkadlen a nádherná díla, která vytvářejí. Zájemcům o podrobnější informace je určena webová adresa i pozvání… Přijďte se podívat do Ateliérů tapisérií v Jindřichově Hradci, svou práci vám tu rádi předvedou.

Eva Procházková

* * *
Zobrazit všechny články autorky