Historky obrozenecké - Májové spiknutí

Když si tady s vámi trochu povídám o obrození, ale i revolučním roce 1848, uvědomil jsem si, že k pochopení té doby by čtenářům možná pomohlo rozklíčování zvláštní vzpoury z roku 1849.

Připomeňme si ještě, že v prosinci 1848 nastoupil na císařský trůn osmnáctiletý František Josef I, který střídal značně dementního strýce Ferdinanda, který jako celkem oblíbený „Ferdáček“ dožíval na pražských Hradčanech. Mladičký císař zřejmě od počátku směřoval spíše k jistému absolutismu, ale důvody pozdějšího spiknutí asi byly složitější.

Podstatné je, že u zrodu stáli čeští radikální demokraté, kteří tenkrát byli až překvapivě těsně spojeni s legendárním ruským revolucionářem Bakuninem. Ovšem hledalo se i spojení s německými radikály a zdá se, že protirakouská činnost už dostávala nebezpečný rozměr. Společně prováděli agitaci i mezi dělníky a na venkově. Byl ustaven Revoluční výbor, který chtěl dokonce vytvořit i prozatímní revoluční vládu v čele s Karlem Sladkovským.

Michail Alexandrovič Bakunin (1814 – 1876) je postava do té míry nepominutelná, že přidám alespoň krátkou informaci. Pocházel z lepší ruské rodiny, živil se jako novinář, diplomat, ale později proslul jako revolucionář a anarchista. Také odpůrce Marxův na levici politického myšlení. Byl zřejmě iniciátorem májového spiknutí a byl také po jeho prozrazení zatčen a vězněn v Rusku. Podle některých zdrojů se ho jeho věznitelé v Rusku báli i přikovaného.

Májové povstání bylo pochopitelně odhaleno, většina účastníků byla zatčena a v následném soudním řízení bylo vydáno 25 rozsudků smrti. Ke cti mladého císaře a jeho úředníků dodejme, že odsouzení byli amnestováni, tedy ne úplně „po Klausovsku“, ale jejich tresty se změnily na těžké žaláře. Tak byli postiženi i K. Sabina, K. Sladkovský, J. V. Frič.

K Sladkovskému se ještě chci vrátit, o Sabinovi jsem už psal, tam je pravdou, že patrně právě vězení a osobní zklamání byly důvodem jeho udavačství. Friče nezachránilo od vězení ani to, že byl synem bohatého pražského advokáta. Byl sice po pár létech žaláře omilostněn, ale po krátkém čase zahnán do emigrace mimo území císařství.

Májové spiknutí je málo známou, ale významnou skutečností v historii našeho obrození. I tam se brousily a vyhraňovaly charaktery. Zajímavé pro nás je, že ten „žalář národů“ byl ke svým spiklencům až překvapivě tolerantní.

Josef Hejna

***

Zobrazit všechny články autora