Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Sáva,
zítra Leopold.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Pamìtníci, vzpomínejte!
Vzpomínky, které nosíme v hlavì mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, nemù¾e do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda odcházejí-li do nekoneèna s námi, ani¾ by pouèení èi radost odevzdaly jiným. V této rubrice se sna¾íme zabránit jejich ztrátì. Spolu s vámi popisujeme dìjiny všedního dne obyèejných lidí od dìtství, pøes poznávání svìta a¾ po pøeká¾ky, které pøípadnì museli pøekonávat. Tìšíme se na pøíspìvky, které posílejte na info@seniortip.cz Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše pøíspìvky redakènì upravíme tak, aby byly ètivé.


Do jedné vzpomínky se teï s námi pøeneste.


Výchovné metody

 

„Matièko, co kdybychom si poøídili ještì jednoho psa?“
„®e by? A od koho?“
„Ále, mluvil jsem s jednou paní z toho nového domu naproti a ona si stì¾ovala, ¾e mají malého psíèka a její tøíletý syn ho neustále bije a kope do nìj.“
„To snad nemù¾e být pravda! Copak ona nedoká¾e zkrotit svého nezdárného syna? A co je to za rasu?“
„No to já nevím, ale je jakýsi èistokrevný a stál ètyøi a pùl tisíce, ale ta paní by nám ho prodala za tøi tisíce. Je bílý a má na sobì pár èerných flekù. A bude to støední plemeno.“
„Já ti nevím, ale øíkali jsme pøece, ¾e a¾ dochováme Cony, dalšího psa si u¾ nebudeme brát. Vadilo by mi, kdyby se s námi nìco zlého stalo a pes by kvùli naší nezodpovìdnosti strádal. Víš, jak všechna naše zvíøata na nás byla závislá.“
„To máš pravdu, tak já jí øeknu, ¾e nemáme zájem.“


Do hlavy mi okam¾itì vklouzla vzpomínka na naši popularitu v dobách, kdy jsme mìli tøi psy a tøi koèky. Co to budu tajit. Jakmile ta»ka vykroèil z branky s vozíkem na velkou zahradu a na šòùøe vedl Betynku (vlèí fenu), «apinku (drsnosrstou jezevèici) a Sendy (poulièní smìs), rázem se stal støedem zájmu nejen široké rodiny pejskaøù, ale i mláde¾e, rùzných sleèen a paní, co¾ takovému stárnoucímu mu¾i dìlá náramnou radost.


Ale abych se vrátila k tìm výchovným prostøedkùm. Kdy¾ byly mému synovi asi dva roky, zkoušel i on svou budoucí nadvládu nad vším ¾ivým - nošením našich koèek vzhùru nohama buï za zadní nohy, nebo za ocas. Nic mu nevadilo, ¾e koèky øvaly bolestí a sna¾ily se z jeho sevøení vyprostit, sekajíce drápy kolem sebe. Marné bylo moje domlouvání, obèas pøišel s brekem a ukazoval mnì seknutí drápem do palce. Nevadilo mu, ¾e jsem ho obèas pleskla pøes ruce, ani kdy¾ jsem mu naplácala na zadek. Nevìdìla jsem si s ním rady a¾ do doby, kdy byli u nás naši známí, kteøí si od nás pozdìji koupili naši chalupu. Kdy¾ pøišel Ríšánek v dobì jejich návštìvy u nás opìt s koèkou visící hlavou dolù, man¾el kamarádky øekl: „Tak s tím sokolíkem udìláme krátký proces.“ Chytl mého syna za nohy a otoèil ho do stejné pozice a zaèal ho nosit po chalupì. Ríšan øval jak pardál a ve mnì tuhla krev strachy, aby ho snad nepustil, nebo se syn samým øevem nezalk. Ale kamarádka mne uklidòovala, ¾e její mu¾ je opatrný a ¾e mu urèitì nechce ublí¾it. Od té doby u¾ Ríšan nikdy zámìrnì ¾ádnému zvíøeti neubli¾oval a ka¾dému vykládal, ¾e koèièky jsou malièký a hodný.


Díky této metodì jsem si pak s dalším jeho neposloucháním v¾dy hravì poradila. Syna napøíklad velmi pøitahovalo zapalování ohnì v kamnech, a i kdy¾ jsem dávala zápalky mimo jeho dosah, v¾dy jsem trnula hrùzou, aby neotevøel dvíøka a nezpùsobil po¾ár našeho domu, nebo se nespálil. I kdy¾ jsem dìti neustále hlídala jako ostøí¾, ne v¾dy jsem mohla být na tom samém místì, jako ony. Nìkdy bylo potøeba skoèit do chléva, nebo pro døevo a tak se nìkolikrát stalo, ¾e po mém návratu byla dvíøka kachlového sporáku otevøená a syn se v nich se zanícením š»oural. Nakonec jsem se dopálila a polo¾ila jsem mu ruku na hodnì teplou plotnu. Ztuhl, zaèal øvát a já jsem mìla po problému.


V dobì, kdy jsme se vrátili do Brna, a mùj mu¾ zaèal jezdit u Dopravního podniku s šalinou, jsem obèas chodila s dìtmi naproti man¾elovi, kdy¾ mu konèila slu¾ba. Dìti se mnì rády schovávaly v prùjezdech domù, a kdy¾ jsem došla a¾ k nim, vybafly na mì a já jsem se musela v¾dy leknout, a¾ jsem poskoèila. Proto¾e nechtìly s touto zábavou nikdy skonèit, rozhodla jsem se, ¾e se jim schovám tentokrát já. Jaké však bylo mé pøekvapení, kdy¾ další dobu nikdo nešel a nešel. Kdy¾ jsem vystrèila hlavu, po dìtech nebylo nikde ani památky. Se sevøeným srdcem jsem bì¾ela na stanici, kde mìl skonèit slu¾bu mùj man¾el a tam na lavièce sedìl Ríšánek s Irenkou a vyèítavì mi sdìlovaly: „Maminko, tebe neodvedli cikáni? My jsme šli za tatínkem, aby tì šel hledat.“ Kdy¾ jsem si uvìdomila, co všechno se mohlo stát, nikdy jsem u¾ podobnou hloupost neudìlala. I dospìlý však èasto udìlá hloupost, na kterou pak není pyšný.


Kdy¾ o tom dnes pøemýšlím, došla jsem k závìru, ¾e teorie, která tvrdí, ¾e dìti nemají být neustále otloukány a okøikovány, je teorií bohatých zkušeností našich pøedkù. Je tøeba provést radikální øešení a problém odstranit jednou pro v¾dy. Pravdou však zùstává, ¾e tyto postupy lze uplatòovat pouze v dobì mladosti, nebo» pro dospìláky u¾ není vykonavatelù. I kdy¾ by to urèitì neuškodilo ani jim.


Té paní, její¾ syn kopal do malého pejska, to èíst nedám. Ale pejsek mìl štìstí. Dnes u¾ má nového pána a já mu pøeji, aby to byl vlídný a laskavý èlovìk.


Irena Atzlerová

***

Zobrazit všechny èlánky autorky



Komentáøe
Poslední komentáø: 26.07.2013  07:30
 Datum
Jméno
Téma
 26.07.  07:30 Blanka B.
 26.07.  06:01 Láïa K.
 25.07.  18:46 Irèa
 25.07.  14:20 venca
 25.07.  13:14 Václav ®idek Kdo mù¾e za výchovu dìtí...
 25.07.  06:35 LenkaP
 25.07.  06:16 Jolana