Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Sáva,
zítra Leopold.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Historky obrozenecké - Otec národa - II


Františka Palackého (1798 – 1876) jsme opouštìli na prahu padesátky. Z literatury je známo, ¾e kdy¾ své padesátiny slavil v roce 1903 Jaroslav Vrchlický, byla to velká událost a gratulanti ho oslovovali - ctihodný kmete. Palacký mìl mít oslavy urèitì stejnì velkolepé. Ovšem, èlovìk míní… Pøišel revoluèní rok 1848.


Jako uznávaný politik, spisovatel a organizátor kulturního ¾ivota byl pozván øíšskými Nìmci do Frankfurtu na jakési pøedjednání pøipravované ústavy, ale svým slavným dopisem z 11. dubna 1848 tuto úèast jednoznaènì odmítl. V dopise píše: jsem Èech, rodu slovanského… oddal jsem se nav¾dy svému národu… A téhle linie se opravdu dr¾el po celý zbytek ¾ivota. Dvakrát dokonce odmítl roli øíšského ministra školství.


V tom pohnutém roce si zachoval rozvahu i silné národní cítìní, èeskou vìc obhajoval s vrozenou diplomatièností, ale trvale. Slovanského sjezdu, který byl zahájen 2. èervna, se zúèastnil i obávaný anarchista Michal Bakunin, ve své dobì revolucionáø skoro démonizovaný. Samotný revoluèní rok se u nás vyhrotil pøedevším ve druhé polovinì èervna, v období tzv. „svatodušních bouøí“. Pøipomenu jenom, ¾e Praha byla doslova obléhaná, generálu Windischgrätzovi zabila zbloudilá kulka man¾elku a on potom postupoval opravdu tvrdì.


Sám Palacký v jednom dopise píše: Bìhem vyjednávání zaèali mlynáøští chasníci, kteøí byli opilí, støílet na vojáky, a to se stalo pøíèinou zpustošení ve mìstì. Prostì ta doba nebyla jednoduchá, Palacký se sna¾il vyjednávat a není tajemstvím, ¾e se v rámci kritických dnù ostøe støetl i s J. V. Frièem (podle mnohých historikù trochu zpovykaným synkem bohatého pra¾ského advokáta), pozdìji odhalený konfident Sabina v bouølivém roce dokonce po¾adoval pro Palackého smrt. Palacký urèitì nebyl typ revolucionáøe na barikádách, celo¾ivotnì byl ale stateèným a pøesvìdèeným vlastencem, který chce slou¾it svému národu.


Názor Karla Marxe, který nám komunisté zapomnìli sdìlit, bude pro nìkoho mo¾ná hodnì pøekvapivý:
Tak skonèili v pøítomnosti snad nav¾dy snahy Slovanù v Nìmecku o znovunabytí nezávislé národní existence… Umírající èeský národ podnikl poslední pokus, aby získal svou nìkdejší ¾ivotaschopnost – pokus, jeho¾ marnost bez ohledu na všechny revoluèní úvahy dokázala, ¾e Èechy, i kdy¾ nìkteøí z jejich obyvatel budou nìjaké to století mluvit nenìmeckou øeèí, nemohou od té doby existovat jinak, ne¾ jako èást Nìmecka…


Období „Bachova absolutismu“ a další roky Palackého ¾ivota u¾ probíhaly trochu mimo politiku, roli vùdce národa pøebíral jeho pozdìjší ze» F. L. Rieger. Palacký se z politiky i z veøejného ¾ivota hodnì stáhl a zaèal se víc vìnovat rodinì, jak slíbil své nemocné man¾elce, její¾ zdravotní stav se zaèal zhoršovat. Pochopitelnì se dále vìnoval práci v archivech a pokraèování svého stì¾ejního díla o èeských dìjinách.


V r.oce 1850 byl jmenován pøedsedou Sboru pro zøízení Národního divadla a o šestnáct let pozdìji byl povìøen polo¾ením základního kamene k této stavbì. Palacký šel v èele Havlíèkova pohøebního prùvodu, co¾ bylo c. a k. úøady pova¾ováno za velkou provokaci. Byl také pøedmìtem fízlování císaøské policie.


Palackého rodinný ¾ivot probíhal opravdu š»astnì, dcera Marie se stala man¾elkou jeho pøítele a spolupracovníka Riegra, syn Jan úspìšnì vystudoval doma i v zahranièí, a tak štìstí rodiny kalil jenom zhoršující se zdravotní stav jeho milované man¾elky Therese, která v roce 1860 zemøela.


Ve stejném roce se ještì vrátil do politiky. Patøil ke staroèechùm a jak je v kraji zvykem, mladoèeši a staroèeši dìlili vlastence skoro napùl. V roce 1861 byl zvolen do èeského snìmu a ve stejném roce jej císaø František Josef I. jako prvního Èecha nešlechtického pùvodu jmenoval do¾ivotním èlenem Panské snìmovny. Opravdu velká sláva ho èekala pøi oslavách jeho sedmdesátin, tam se také zrodila jeho pøezdívka
Otec národa.


Poslední dìjství toho bohatého a plodného ¾ivota bylo také velmi slavné. Vdìèný národ se s Františkem Palackým rozlouèil opravdu dùstojnì. Pro poøádek ještì dodám, ¾e vìèný spánek spí na starším høbitùvku v dnešních Neratovicích, kam dnes patøí panství, které kdysi zdìdil po svém šlechtickém tchánovi.


Zakonèím dvìma známými myšlenkami Otce národa:


Kdyby Rakouska nebylo, museli bychom jej vytvoøit v zájmu Evropy i lidstva samotného.
Byli jsme pøed Rakouskem, budeme i po nìm.

 

 

Josef Hejna

 

***

Zobrazit všechny èlánky autora





Komentáøe
Poslední komentáø: 15.07.2013  15:49
 Datum
Jméno
Téma
 15.07.  15:49 jisuch53
 14.07.  22:04 autor
 14.07.  10:58 Zdenka
 14.07.  09:09 pavel
 14.07.  08:25 Jitka
 14.07.  06:46 Jarek
 14.07.  04:18 KarlaA