Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Sáva,
zítra Leopold.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Václav ®idek: Výbuch ve tøídì

 

Leden – za kamna vlezem, ale rozhodnì ne za tahle, o kterých vám chci vyprávìt pøíbìh, který se opravdu stal. Sice ne v lednu, ale koncem listopadu a psala se léta padesátá. Byla to doba napínavá, plná zvratù, kdy se zaèínalo po válce blýskat na lepší èasy, ale bohu¾el jen od zábleskù rudé hvìzdy v Kremlu. Zkrátka tìmto starým èasùm u¾ dnes bohudíky odzvonilo – byla to léta „nadìjná“, léta padesátá.


I pøes šestiletou nìmeckou okupaci a válku vše ještì nostalgicky vonìlo po kratièké první republice, i chování lidí bylo jiné, ne¾ je dneska. Pomalu pøicházela doba, v ní¾ se zaèala z naší spoleènosti vytrácet vzájemná úcta a slušnost sama. Já ale v ¾ádném pøípadì, aspoò dnes, nechci moralizovat a politikaøit. Ten pøíbìh, který se skuteènì stal, se odehrál v právì v téhle nikterak utìšené dobì.


V ulicích Prahy pomalu konèil podzim, lidé se tìšili na èas vánoèní, kdy se pár dnù pøed Štìdrým dnem zaèínaly pøipravovat velké kádì na prodej støíbrošedých šupináèù a pozvolna se objevovala vánoèní výzdoba, aby lidem oznamovala, ¾e u¾ za pár dnù budou svátky vánoèní. Vše mìlo své kouzlo a skuteènou poezii Vánoc – nic nebylo naèichlé komerèními zájmy velkopodnikatelù a koncernù, kdy se jako dnes o pøíchodu Vánoc dovídáme z rùzných bilbordù a reklam pomalu u¾ v létì.


V ten podzimní den byla mimoøádnì sychravá zima. Snad všude se ji¾ topilo – nìkde ménì, nìkde víc ne¾ bylo potøeba, co¾ se v druhém pøípadì nevyplatilo jednomu u¾ dosluhujícímu profesorovi panu ®i¾kovi na jedné hudební škole v Praze.


***


Starému panu profesorovi bylo toho dne nìjak chladno víc ne¾ zdrávo. Za stálého potahování nosem „krmil“ velká litinová násypná kamna v rohu uèebny vrchovatì hnìdým uhlím plným mouru. Pan ®i¾ka do nich dával a sypal, co se jen dalo – a pak se to stalo.


Násypná kamna byla po nìjakou dobu zticha a pak náhle explodovala… Do uèebny se vyvalily mraky hustého dýmu a èernošedé saze. Bezradný uèitel korzoval plný zmatku po místnosti do rytmu etudy své ¾aèky Edity sem a tam. Pak se vrhl na kamna a zaèal zmateènì co nejrychleji nasazovat spadlé roury, aby tak zabránil ještì vìtší katastrofì, ne¾ se u¾ stala.
Malé Editce, která s plným zaujetím a vidinou budoucí svìtové klavíristky horeènì, jako by se nechumelilo, hrála na klavír etudu Carla Czerného, pøesto¾e koutkem oka vidìla, co se dìje, neubralo nic na zápalu její hry, ba právì naopak, hrála s ještì vìtší vervou. V¾dy» pøece jednou bude slavná pianistka a maminka s tatínkem ji urèitì pochválí!!!


Teprve a¾ se profesor s popálenýma rukama, celý èerný od sazí, neovládl a nervy mu vypovìdìly, zaèal na svou ¾aèku køièet, jako smyslù zbavený, aby okam¾itì nechala toho brnkání. Ta náhle zpøítomnìla tak rychle, ¾e vyletìla od klavíru jako kdy¾ vystøelí, ¾idlièka za ní se pøevrátila a ona se dala na zbìsilý útìk. Prchala, jak nejrychleji mohla – její copy se za ní bláznivì tøepotaly, jak by se bály i ony. Dovršením všeho bylo, kdy¾ malá virtuózka s vydatnou pomocí prùvanu nechtìnì bouchla dveømi, jen to tøasklo, a roura, v té chvíli ji¾ panem profesorem nasazená, se znovu zøítila na ji¾ tak èernou podlahu. Nad touto katastrofou úplnì znièený profesor ®i¾ka zùstal bezradnì stát a naprosto rezignoval.


Vzápìtí se po chodbách staré školy ozvala druhá dunivá rána zabouchnutých hlavních dveøí a za nimi, v zajetí strachu, zùstala stát na chodníku úplnì samotinká Editka se zplihlými copánky a bylo jí do pláèe. Dveøe za ní se však prudce rozletìly a v nich stál ji¾ naèuøený pan profesor. Z jeho oèí šlehaly hromy, blesky a u¾ u¾ chtìl hurónsky spustit na malou dívenku zlá slova, ale najednou se rychle zarazil. Uvidìl toti¾, ¾e ta malá se zajíká a nabírá do pláèe. Srdce „zlého“ starce se ustrnulo, otcovsky se na ni svou umounìnou tváøí pousmál, pohladil po vláskách, po tváøi a ani necítil, ¾e jeho ruce jsou popálené. Oba usedli na schody, pøitulil dívenku k sobì a za malou chvilku byla Editka od profesora k nerozpoznání – oba byli špinaví, ale oba byli v té chvíli nesmírnì š»astní. Zjihlý kantor se levou rukou poškrábal za uchem, významnì se podíval na svou ¾ákyni a druhou rukou vytáhl ze své kapsy šrajtofli z pravé kù¾e. Vyndal z ní papírovou desetikorunu a naøídil své svìøenkyni, na oko pøísnì, aby co nejrychleji dobìhla koupit jádrové mýdlo s poznámkou, ¾e za to, co jí v krámu vrátí, si mù¾e nakoupit cukrová mejdlíèka. Tváøièka se jí rozjasnila ještì více spojeným, š»astným a vdìèným úsmìvem.

 

 
Potom se dívenka znovu rozletìla s vìtrem o závod, mezi prstíky dr¾ela vysoko nad hlavou desetikorunu, její copánky jí opìt kmitaly, tentokrát z radosti, za hlavou, chvílemi poskakovala jako kùzle a namíøila si to nejkratším smìrem do drogerie za rohem.


Najednou ji zaujal pestrobarevný list spadlý z javoru na chodník. Rychle ho zvedla ze zemì, jakoby ustrašenì se rozhlédla, jestli ji nìkdo nevidí, rozesmála se, utíkala dál, nastavovala lístek proti slunci, aby podzimní barvy ještì lépe vynikly, a v té chvíli mìla pøevelkou radost ze svého vzácného pokladu. Kdy¾ u¾ byla blízko obchodu, odhodila vší silou od sebe svùj èarovný lístek do vzduchu, do nekoneèné dáli. V té chvíli se zvedl silný vítr, jako by na tuto chvíli èekal, a vynesl lístek vysoko, vysoko nad její hlavu, a¾ zmizel v korunách stromù.


Pøed prodejnou byla dlouhá fronta – právì dostali toaletní papír! Editka to nevzdala a jako správnì vychované dìcko se postavila ukáznìnì do øady. Kdy¾ se dostala a¾ k samotnému pultu, k pøekvapení okolostojících nechtìla toaletní papír, ale jen jedno jádrové mýdlo. Prodavaèka jí ho s milým úsmìvem, plným porozumìní, podala pøes pult a naše malá klavíristka jí zaplatila svým lístkem z javoru…


Ten den byl skuteènì pøenádherný podzim.


***

Kolá¾e pro CzechFolks © Eva Rydrychová
Zobrazit všechny èlánky autora



Komentáøe
Poslední komentáø: 27.09.2021  15:55
 Datum
Jméno
Téma
 27.09.  15:55 Vesuviana díky
 03.07.  21:05 Václav ®idek Opo¾dìné podìkování za komentáøe
 02.07.  13:32 Milan Dubský Dík
 30.06.  16:24 Blanka K.
 30.06.  06:50 Václav ®idek Podìkování
 30.06.  05:50 Bobo :-)))
 29.06.  10:33 Ivan
 29.06.  10:15 Edita Pavlasová Vzpomínky na minulost
 29.06.  08:28 Karla A
 29.06.  07:14 LenkaP