Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Sáva,
zítra Leopold.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Zase jednou malá vycházka


Ani jsme si neu¾ili zimy, snìhu, plískanic a mrazù (au, nebijte mne!) a u¾ pøišlo jaro. K mému ú¾asu trvalo celé dva dny. Zeleò stromù a keøù vybuchla do èerstvého odstínu, trávník se pokryl stovkami pampelišek, vejce podra¾ila, prostì jaro jako z èítanky. Ještì jsem vynechala ptáèky, kteøí by mìli cvrlikat své milostné písnì, jenom¾e u nás na sídlišti ¾ijí prakticky jenom holubi. Nevšimla jsem si, kdy vymizeli ti kdysi nejèastìjší mìstští ptáèkové, toti¾ vrabci, ale u¾ je dávno vùbec nevidìt. Holubi a já, to není ¾ivotní láska.Vím na nì øadu nešvarù, pøenášejí nemoci, nechávají všude svoje nechutné vizitky a ještì jsou i hluèní. Prý to vrkání, bublání, cukrování a podobné zvuky vydává sameèek, který hledá svoji dru¾ku. Jestli je to tak, radila bych tomu mizerovi, který mne ka¾dé ráno probudí v pùl šesté, aby si klikl na internetovou seznamku a urychlenì si našel tichou, usedlou dru¾ku. Jinak riskuje, ¾e po nìm hodím nìjaký tvrdý a neobroušený pøedmìt. Roèní období, které pøišlo po jaru, nedovedu urèit. Na léto je studené, na zimu teplé, a» si obleèu cokoliv, je to špatnì, buï se klepu zimou, anebo se potím.


Tímto meteorologickým úvodem jsem chtìla navodit atmosféru, ve které jsme se my tøi staré paní, Naïa, Judita a já, vybraly zase jednou do pøírody. Jako obyèejnì jsme si napøed pár dní telefonovaly, mejlovaly a esemeskovaly, proto¾e na rozdíl od pracujícího lidu mají dùchodci ¾ivot plný neèekaných pøekvapení.


"V úterý ráno na laèno!" øekla sestøièka Juditì bez ohledu na naše turistické zámìry.
"Babi, pohlídáš nám ve støedu Veroniku?" zavolala Nadina dcera v úterý veèer tak pozdì, ¾e u¾ byla vlastnì víc støeda. A mnì ve ètvrtek vytopila horní sousedka koupelnu. Vybrala jsem se za ní chrlíc oheò a síru, ale kdy¾ mi otevøela dveøe malinká babièka, pìtadvacet kilo i s pøíjmením, zmìnila se moje zlost v tiché zoufalství.

"Paní, víte, ¾e mi od vás do koupelny teèe voda po zdi?" zeptala jsem se nesmìle.

"To víte, ¾e ano!" odvìtila radostnì osùbka, "u¾ vèera jsem si to všimla, vytéká to z téhle trubky! Pojïte dál, sednìte si! Právì mi pøinesla dcera koláèky, vemte si, jsou moc dobré...!"


To je ¾ivot... Èlovìk se nemù¾e ani od srdce pohádat.


Ale koneènì jsme byly na cestì do pøírody.
Tìšily jsme se, jak nás pøivine do své náruèe, pohladí nás tichem, zahøeje sluneèními paprsky a nakonec z nás vytáhne v naší oblíbené hospùdce citelnou èást dùchodu v podobì vysokohorské pøirá¾ky. Podle cen byste mysleli, ¾e jsme na vrchole Anapurny, ne v mírné proláklinì patnáct kilometrù od centra mìsta. Já jsem se navzdory tomu tìšila na pivo, ale proto¾e mne vychovali za dámu, nepøiznala jsem se k tomu, nýbr¾ jsem usilovnì probírala vèerejší koncert Vídeòské filharmonie.


Ovšem ne ka¾dá z nás se doká¾e tak ovládat. Naïa se bez pøedchozího varování vrhla k zachovalému seniorovi, který nás právì míjel. Vydávala ze sebe zvuky, plné obdivu a nìhy a skuteènì se nám s Juditou ulevilo, kdy¾ se ukázalo, ¾e její náhle vzniklá vášeò nepatøí tomu pánovi, nýbr¾ jeho èivavì. Upøímnì øeèeno, chvíli jsem ani nevìøila, ¾e je to pes, vìtšina plyšákù je mnohem vìtší. Toto vypadalo, ¾e po zemi bì¾í dvì špicatá ouška a chlupatý ocásek, ale poøád to bylo lepší, ne¾ kdyby se nám kamarádka zaèala bezdùvodnì znenadání vrhat na kolemjdoucí mu¾e. Ten se ostatnì nechal ochotnì vyslýchat, jak se jmenuje, kolik vá¾í, jakého je pohlaví - promiòte, otázky se týkaly samozøejmì jeho pejska!!!

 

Mnì byla po chvíli ta chvíle dlouhá a rozhodla jsem se, ¾e Naïu, pøepadávající v horách fešné dùchodce pod záminkou lásky ke zvíøátkùm, natoèím na video a dohodím na SeniorTip do diskuse, jako varování, ¾e jsou i jiná nebezpeèí, ne¾ šmejdi s hrncema.Vytáhla jsem mobil - a rychle jsem ztroskotala. Zapomnìla jsem, ¾e ho mám teprve pár dní a zatím jediné, co s ním umím, je zavolat hasièe. Je to pro mne záhadný aparát, tajuplný a náladový, reaguje na povely jako mrzuté tøíleté vnouèe a vùbec si dìlá, co chce. Hned první den odeslal sám od sebe desítky esemesek rùzným lidem v mém adresáøi, napøíklad "pøijï urèitì ve ètvrtek, zlatíèko!" firmì, která mi má montovat markýzu na balkon. A taky zprávu "zítra nepøijdu, jsem nemocná" naší lékaøce..! S bázní a odporem jsem hladila ten klenot moderní techniky po bøíšku a posílala tak rùzné obrázky a nápisy do nenávratna... Zjistila jsem, ¾e pravdìpodobnì u¾ nebudu ¾ít tak dlouho, abych se s tímto novým mobilem nauèila fotografovat anebo dokonce natáèet videa... Pán, který mìl hrát v mém umìleckém díle titulní roli, dávno odkráèel i se svou faunou a já jsem se ještì stále pohybovala mezi "Aplikací", "Galerií" a "Pøedpovìdí poèasí"...

 

Bohu¾el vám tedy nemohu pøedlo¾it ke svému pøíspìvku dokumentaci.


Uznávám, ¾e jsou i dramatiètìjší situace, ne¾ tøi staré dámy na procházce v pøímìstské oblasti, ale aspoò vám napíšu pár ukázek, o èem byla øeè.

- Toho, kdo vymyslel reality show v televizi, by mìli vymáchat v koši ve Vltavì. Ještì ¾e opakují naše oblíbené seriály s našimi ještì oblíbenìjšími herci... Byl jednou jeden dùm, F. L. Vìk, Sòatky z rozumu... z posledních let tøeba Èetnické humoresky... Ten Ivan Trojan je ale fešák! ®e se nestydíš, Naïo, v tvých letech koukat po mladých mu¾ských! No a co? Jídelní lístek si mù¾u prohlídnout, i kdy¾ dr¾ím dietu!


- Uka¾, co to máš? Aha, léky. Léky na tlak. Léky na cholesterol. Léky na srá¾livost krve. Co je toto? Nevím, zapomnìla jsem. To je lék proti zapomnìtlivosti, je nesmírnì úèinný a co teprve, kdybys ho brala! Toto je na klouby, toto na játra, toto na dovolenou... Jak to, na dovolenou? No, pan doktor a paní magistra pojedou na dovolenou na Seychely. A jaké pilulky bereš ty, Blanko, v osmdesáti pøece musíš nìjaké brát! No, obèas si vezmu Tictac...


- ... a kdy¾ si chci sednout do køesla, anebo lehnout do postele, on to vidí, pøedbìhne mne a lehne si tam! A jak je mlsný! Nejradìji má kuøecí prsíèka... Umí se i vztekat, tøeba kdy¾ ho nechám doma pár hodin samotného... A on si chodí, kudy chce. Tuhle mi utekl a pøišel domù a¾ nad ránem... Judito, to mluvíš o kocourovi? Proto¾e to zní, jako bys popisovala man¾ela!

 

Mezitím jsme se kochaly stromy, trávou, sedmikráskami. Sluneèní paprsky byly roztomile hravé, ale nepotrvá to dlouho a zmìní se v na¾havené zbranì, pøed kterými se budeme ukrývat. Probraly jsme vnouèata i pravnouèata, pape¾e Františka, volbu prezidenta a zapékanou brokolici a koneènì jsme došly k nejkrásnìjšímu pøírodnímu úkazu: k malé výletní restauraci. Sedly jsme si na lavice venku pod stromy, ze kterých na nás padaly hebké rù¾ové lísteèky a bylo nám blaze, navzdory tomu, ¾e pivo nemìli a musela jsem pít èaj jako dáma.

Na závìr vycházky jsem pozvala kamarádky, aby ke mnì v sobotu odpoledne pøišly na kus øeèi a na partii karet. Ke svému ú¾asu jsem dostala košem. Judita øekla, ¾e její kocour by se zlobil, kdyby se i pøes víkend toulala. A Naïa øekla, ¾e u¾ má na sobotní odpoledne jiný program. Pùjdou prý s jedním známým vyvenèit jeho roztomilou èivavu...


Text: Blanka Burjanová

Ilustrace: Václava Arnoštová

Další èlánky autorky



Komentáøe
Poslední komentáø: 01.06.2013  14:42
 Datum
Jméno
Téma
 01.06.  14:42 Milu¹
 27.05.  17:50 Blanka
 27.05.  15:44 Florencie
 27.05.  15:15 Milo¹
 27.05.  14:08 hera
 27.05.  12:26 Vendula
 27.05.  12:15 Blanka
 27.05.  08:39 LenkaP
 27.05.  08:11 Inka
 26.05.  20:27 Blanka
 26.05.  15:11 Vlastav
 26.05.  11:40 Vesuvanka díky
 26.05.  10:49 janina
 26.05.  10:20 MilunaH
 26.05.  10:07 Blanka
 26.05.  09:51 kvìta omlouvám se
 26.05.  06:10 Bobo :-)))
 26.05.  03:15 kvìta