Jak jsem se stala redaktorkou - 22.èást
Nejsou to jen herci, kteøí ¾ijí svým divadlem. Aby byli diváci na pøedstavení spokojení, aby vše probìhlo tak, jak má, je potøeba i mnoha dalších, bezejmenných, kteøí tráví své veèery v divadle, ani¾ by vstoupili na jevištì. S nìkým právì z nich jsem si chtìla vyprávìt. Kdy¾ jsem od syna k narozeninám dostala lístky na muzikál Chicago do Divadla pod Palmovkou, vyu¾ila jsem toho i k domluvení rozhovoru s paní Jiøinou Pavelkovou, uvadìèkou, která v divadle pracuje u¾ pìkných pár let. „Paní Pavelková je pøesnì ta paní, kterou hledáte,“ øekla mi tisková mluvèí, kdy¾ jsem jí vysvìtlila, o co mi jde.
A tak vzniklo tohle mé povídání a lásce k Divadlu pod Palmovkou v Praze 8, které patøí mezi pøední pra¾ské scény, s milovnicí divadla, uvadìèkou paní Jiøinou Pavelkovou. Vyšlo v èasopise Doba seniorù v záøí, u pøíle¾itosti zahájení ji¾ 65. divadelní sezóny divadla, které má svým divákùm opravdu co nabídnout.
Kdy¾ do srdce vstoupí divadlo
„Divadlo je mùj druhý domov,“ øíká paní Jiøina Pavelková (69). Pod Palmovkou je u¾ ètrnáct let uvadìèkou. Tráví tu témìø dennì ka¾dý veèer, a kdy¾ jsou divadelní prázdniny, bere si slu¾bu ve vrátnici.
„U¾ moje maminka byla šatnáøkou v kulturním domì, máme to nìjak v rodinì.“ Kdy¾ v Paláci kultury kultura ustoupila politice a ona pøišla o své místo v šatnì, zaklepala na dveøe zdejšího divadla a zmìnila obor- ze šatnáøky uvadìèkou. A nelituje.
Divadlo pod Palmovkou- døíve S. K. Neumanna- má mnohaletou tradici. Svùj stálý divadelní provoz zahájilo v roce 1849 inscenací Tylovy Fidlovaèky. Postupnì se propracovalo z provinèního lidového divadla na okraji Prahy ve vyhledávanou velmi úspìšnou divadelní scénu, a to zejména kdy¾ „otì¾e“ pøebral v roce 1992 øeditel a umìlecký šéf Petr Kracík. Divadlo má výbornou povìst a patøí mezi nejnavštìvovanìjší pra¾ská divadla.
„Znám všechny inscenace, vidìla jsem je mnohokrát, baví mì, kdy¾ za mnou chodí lidé a nechají si ode mì doporuèit, na co mají jít pøíštì. Mám tu za ta léta své štamgasty, vím, co u¾ vidìli, øeknu jim, co by si nemìli nechat ujít. Povím struèný obsah, herecké obsazení a oni na mì dají. Já sama dávám pøednost spíš vá¾nìjším kusùm, o kterých, kdy¾ èlovìk odchází z divadla, ještì dlouho pøemýšlí. Ale jsou lidé, kteøí oèekávají od divadla zábavu, i tìm má naše divadlo co nabídnout.“
Divadlo pod Palmovkou je klasickým repertoárovým divadlem. V souèasné dobì nabízí tøináct inscenací, a to jak osvìdèených dìl svìtových autorù, tak hry, které se vyjadøují k aktuálním tématùm, ale i hudební tituly a komedie. Tím nejúspìšnìjším v loòské sezónì bylo Chicago, pro diváky velmi zajímavé komorní formou velkého muzikálu. Všechny inscenace se sna¾í naplnit základní cíl- oslovit diváka, pobavit, dojmout, donutit k zamyšlení.
Divadelní kavárna spatøila svìtlo svìta pøi velké rekonstrukci po povodních v roce 2002. Sedíme tu teï s paní Pavelkovou a ona vypráví:
„Kdy¾ pøišla ta velká voda, byla jsem zrovna na dovolené. Pøiletìla jsem z Øecka a moje první cesta vedla sem, musela jsem se pøijít pøesvìdèit, jak to tu vypadá, jestli mohu nìjak pomoci. Stála jsem na balkónì, dívala jsem se na to dílo zkázy, málem jsem breèela. Rekonstrukce trvala témìø tøi ètvrtì roku.
Místo divadelní kavárny tu byl døíve divadelní klub, veøejnosti nepøístupný. Sedávali tu herci, bavili se, byla tu legrace. Víte, já u¾ jsem tu skoro inventáøem. Jestli jsem tu mìla z nìkterého z nich velký respekt? Mám za ta léta ke zdejším hercùm velmi hezký vztah. Zpoèátku si dr¾el odstup pan Skopeèek, ale to u¾ dávno neplatí. On i jeho paní Vìra Tichánková patøí k legendám zdejšího divadla. Herci jsou takoví bohémové. Mám je ráda.“
V Divadle pod Palmovkou vyrostlo nìkolik hereckých hvìzd od svých umìleckých zaèátkù- namátkou Jiøí Langmajer, Jan Teplý, Miroslava Pleštilová. Nìkteøí herci jsou zde ve stálém anga¾má, mnozí ale hostují. Kdy¾ se herec objeví v televizním seriálu (a ti z Palmovky se objevují pøedevším v Ulici èi Ordinaci v Rù¾ové zahradì), odrazí se to i v popularitì a v návštìvnosti celého divadla.
„Petr Kracík po svém pøíchodu vytvoøil nový herecký soubor s mladými perspektivními herci, kteøí mìli malé dìti. Jsem pùvodním povoláním uèitelkou, proto jsem se mìnívala pøi divadelních zkouškách v chùvu èi hlídaèkou malých hereckých dìtí. A proto¾e velmi ráda cestuji, i to jsem tady vyu¾ila. Uspoøádala jsem pro dìti nìkolik zahranièních cest do Itálie, Øecka a vyrazila jsem s nimi na prázdniny. Dodnes na to vzpomínají.“
Pod Palmovku se sna¾í vycházet divákùm všemo¾nì vstøíc. Mají tu mo¾nost pùlroèního pøedplatného, které zahrnuje tøi pøedstavení a jedno bonusové- besedu s herci èi prohlídku divadla. Mohou svou nabídkou velmi pru¾nì reagovat a pøizpùsobit se náladám divákù. Oblíbené jsou veøejné generálky pro seniory, které bývají hned vyprodané, ale i dárkové kupóny, které se pak dají vymìnit za vstupenky na libovolná vystoupení. Hrají se i dopolední pøedstavení pro školy, chodí sem mladí lidé v rámci Klubu mladých divákù.
„Diváci si nás našli, nauèili se sem chodit a vracejí se. Máme vysokou návštìvnost, i kdy¾ nejsme v centru pozornosti médií. Naše inscenace nešokují, nejsou moderními výstøelky. Dr¾íme se tradic, náš repertoár je pro milovníky divadla atraktivní.
To víte, ¾e nìkdy, zejména na mláde¾, musíme bedlivì dohlí¾et. Ale stalo se mi za ta léta jen jednou, ¾e student, tajnì posilnìný alkoholem, musel odejít uprostøed pøedstavení. Návštìva divadla je slavnostní spoleèenskou událostí a tak by to mìlo zùstat.“
Na prknech Divadla pod Palmovkou probíhá i pøehlídka Èeské divadlo Foibos, která uvádí nejlepší inscenace mimopra¾ských divadel, svùj azyl tu našlo Divadlo v Dlouhé, kde ji¾ tøetí sezónu probíhá rekonstrukce. Loni v kvìtnu se divadlo stalo centrem velmi úspìšného projektu Noc literatury, který poøádají Èeská centra ve spolupráci se zahranièními kulturními centry. Herci (napø. Jiøí Langmajer, Zuzana Slavíková, Jan Teplý, Karel Vlèek, Radek Valenta a nìkteøí další) èetli v prostorách divadla, ale i v kostele, ve škole, a lidé s programy v rukou tato místa obcházeli.
„Který herec z našeho divadla je nejpopulárnìjší? Je jich tu víc, ale pomyslný vítìz vyjde letos v prosinci z ankety, kterou vyhlásila herecká asociace. Od záøí do prosince budou diváci prostøednictvím anketních lístkù hlasovat v ka¾dém divadle o nejoblíbenìjším herci- sami jsme zvìdavi, jak to dopadne.
Kdy¾ se dívám na nìjaké pøedstavení, hned poznám, kdy¾ si herec v roli nìco pøimyslí, nebo kdy¾ nìco vynechá. Oni pak za mnou pøijdou a mrknou- paní Pavelková, ne¾alovat!“
Divadlo pod Palmovkou také èasto vyjí¾dí na zájezdová pøedstavení do mnoha mìst Èech i Moravy- jen v loòském roce shlédli jejich inscenace diváci na více ne¾ ètyøiceti místech naší zemì. Témìø v¾dy bývá vyprodáno.
Paní Pavelková se zvedá, louèíme se. „Mám spoustu rùzných aktivit, ráda ve volném èase cestuju, chodím na univerzitu tøetího vìku. Ale divadlo, to je mùj svìt. Kdyby mi ho vzali, tak to by byl mùj konec.“
V záøí zahájilo Divadlo pod Palmovkou další sezónu. Tisková mluvèí, paní Barbara Tùmová prozradila, co pro diváky chystají, na co se mù¾eme tìšit.
Novou divadelní sezonu zahájili v polovinì záøí a ji¾ v øíjnu se uskuteènila první premiéra. V re¾ii Jana Vondráèka uvádí legendární hudební komedii Jiøího Suchého a Jiøího Šlitra Kdyby tisíc klarinetù. Vzpomínka na divadlo a písnièky „zlatých šedesátých let“ jistì zaujmou mnoho našich divákù.
Na leden chystáme premiéru komedie souèasného britského dramatika Richarda Beana Jeden chlap, dva šéfové, která slavila v nedávné dobì velký divácký úspìch v londýnském Národním divadle. Jedná se o pøepis jedné z nejslavnìjších komedií všech dob, Sluhy dvou pánù Carla Goldoniho. Hra bude mít v Divadle pod Palmovkou èeskou premiéru.
Na jaøe pozveme milovníky divadla skuteèný bonbónek – Hru Králova øeè americko-australského autora Davida Seydlera, která zaujala diváky celého svìta ve svém filmovém provedení. Málokdo však ví, ¾e tento film vznikl na základì divadelní hry, kterou uvedeme jako druhé divadlo v èeské republice.
V nadcházející divadelní sezónì je opravdu na co se tìšit.
Tak¾e na závìr u¾ jen zbývá popøát divadelníkùm z Palmovky: Zlomte vaz!
Eva Procházková