Návrat…
Dobrý den, milí ètenáøi. Po pìti mìsících „mlèení“ se opìt vracím, abych pøispìla svými øádky k seniorskému vyprávìní. Psaní mì bavit nepøestalo, to ne. Jen jsem prostì nevìdìla, o èem psát. A teï u¾ to koneènì vím. Doufám, ¾e mé nové povídání pøijmete se stejnou laskavostí, jako má vyprávìní minulá.
Moji noví prvòáèci…
Z dávných prvòáèkù jsou dnes tøe»áci, máváme si na chodbách, ale jak u¾ to tak bývá, jdeme si ka¾dý svou cestièkou. Oni s jinou paní uèitelkou, já s jinými prvòáèky. Sleduji je z povzdálí a trochu se mi stýská. Ale tak to chodí. A navíc, ka¾dý den pøináší nové a nové problémy a není moc èasu otáèet se zpátky.
Ale já se teï chci vìnovat nìèemu jinému. Pokud vás mé historky zaujmou, mù¾eme se tu potkávat zase pravidelnì. Pøiznám se, ¾e mì k pøemýšlení o tom, ¾e bych se mìla ještì do Senior Tipu vrátit, povzbudily i e-maily a vzkazy nìkterých z vás a dìkuji vám za nì.
A o èem tedy budu psát? Mé téma je „Jak se pokouším stát se reportérkou“ (a to u¾ od letošního kvìtna!...) Jaké jsou mé poèátky ve spolupráci s èasopisem Doba seniorù, jaké mì potkaly nesnáze, jak klopotné byly mé snahy, jaké zajímavé lidi jsem potkala, kam všude jsem se „vecpala“, co mì pøekvapilo, zaskoèilo… No a samozøejmì bych vám ráda vyprávìla i o své radosti, kdy¾ vidím své výsledky „èerné na bílém“ na stránkách èasopisu.
V è.11 jsem zpovídala slavnou atletku J.Kratochvílovou
Jestli mi to dovolíte, zaènu se svým vyprávìním u¾ pøíští týden. Tìším se na vás.
Eva Procházková