Dnes je Popeleční středa

Blíží se Velikonoce, oblíbené to svátky, které si připomínáme také jako svátky jara. Pojďme si však připomenout tradice.

V předešlém článku jsme se dozvěděli, že masopust je doba hojnosti, veselí a zábav v mezidobí Vánoc a postního období předvelikonočního. Období slavností v prvních týdnech nového roku se datuje ještě před rozšířením křesťanství. Patřilo k nejstarším dochovaným obřadům v Řecku a v Římě. Symbol těchto slavností - Bakchus - byl pojmenován po jednom z antických bohů. První oslavy souvisely se starogermánskými a římskými slavnostmi jara a kultu plodnosti.

První záznamy o masopustních slavnostech pocházejí ze 13. století. Masopust je charakterizován zábavami, hrami, průvody maškar s masopustními maskami. Masopustní masky si mohli v minulosti oblékat pouze muži. Mezi tradiční kostýmy, které neměly chybět v žádném masopustním průvodu patřily masky zvířat - např. kobylka, medvěd, ale i smrtka, nechyběl ani kominík či muž převlečený za ženu. Dnes však se již tyto tradice vytrácejí a význam slábne.

Doba masopustu trvá od Tří králů a svátku Křtu Páně až po Popeleční středu. Datum Popeleční středy není pevně stanoveno a každý rok se vypočítává:
od Velikonoc se odečte čtyřicet dnů - čtyřicet dnů půstu a přípravy na příchod největších křesťanských svátků.

Tato tradice vychází z biblického vyprávění o vyjití božího lidu z Egypta, kdy Bůh zkoušel svůj lid při putování pouští, až ho nechal dosáhnout zaslíbené země. Postní doba také symbolizuje čtyřicet dnů, které Ježíš strávil na poušti v půstu a modlitbě.

Význam slova masopust je prostý. Maso má význam stejný, jak jsme na něj zvyklí v češtině, a pust souvisí se slovesem pustit. Znamená to tedy pustit maso, odložit maso, a je to prakticky doslovný překlad italského slova carneleva (italsky carne= maso, levare= odstranit).

Tím půstem se ale v širším pojetí nemyslí pouze půst ve smyslu omezení určitého jídla, ale také opuštění jiných pozemských požitků, ale i duchovní očista.
Existují také jiná slovní označení masopustu. Např. v regionu moravsko-slovenského pomezí je to slovo fašang. Slovo pochází z němčiny. První část slova znamená půst a druhá část výčep. Ale obecně je slovo masopust četnější.

Popeleční středa

Název pochází od udílení popelce, tedy posvěceného popela ze starých ratolestí, „kočiček“ posvěcených v uplynulém roce na Květnou neděli.

Kromě popeleční středy mají své názvy i jednotlivé neděle - první je Černá nebo také Pytlová, druhá se jmenuje Pražná, třetí je Kýchavná, čtvrtá Družebná, pátá Smrtná a poslední před Velikonocemi nese jméno Květná. Po ní následuje Svatý týden zakončený velikonočním „Třídenním“. Toto období začíná večerní mší po západu slunce na Zelený čtvrtek, pokračuje Velkým pátkem, Bílou sobotou a končí v Neděli zmrtvýchvstání. I když jsou zde vyjmenovány čtyři dny, podle židovského kalendáře začínal nový den po západu slunce a tomuto počítání odpovídají dny tři.

O významu těchto dnů si povíme někdy později.

Popeleční středa je významný církevní svátek.
Od popeleční středy do Velikonoc trval čtyřicetidenní půst. Lidé odložili pestré šaty a oblékli se do tmavého. Omezili jídlo, pití piva i kořalky, dokonce omezili i kouření. Svátek byl brán jako počátek veřejného pokání a v křesťanské tradici se hříšníci při tomto aktu oblékali do kajícího roucha a posypávali se popelem. Tato symbolika byla známa již ve starověku a můžeme se o ní dočíst i ve Starém zákoně. Mužům se přitom sypal popel na hlavu a ženám se dělal popelem na čele křížek.
Ve starozákonní době byl popel symbolem pomíjivosti, kajícnosti, pokání a pokory.
První zmínka o hromadném žehnání věřících svěceným popelem je doložena až v jedenáctém století. Popeleční středě se lidově také říkalo Škaredá, Černá či Bláznivá, anebo také vzácně Adamův den.

Lidové pranostiky k tomuto dni:
Jaké je počasí o Popeleční středě, takové se drží celý rok.
Bude-li v úterý masopustní neb v středu (tedy Popeleční) vítr aneb vichr, tehdy celý půst větrný bude.

Popeleční středa je i dnes pro věřící dnem postu a kněz jim uděluje popelec - označí jej na čele křížkem z popele. Při tomto obřadu pak pronáší slova: "Pamatuj, člověče, že prach jsi a v prach se navrátíš".
Postní období pro věřící končí na Velký pátek, kdy si křesťané připomínají ukřižování Ježíše Krista.

Úhel pohledu jednoho věřícího člověka, jehož si moc vážím:

„Popeleční středou vstupujeme do čtyřicetidenního postního období. Přijetí popelce, tj. znamení kříže na čelo popelem, je výrazem kajícnosti, převzatým z biblické tradice. Symbolicky se tak naznačuje stav hříšného člověka, který vyznává před Bohem svůj hřích, vyjadřuje vůli vnitřně se obrátit a je veden nadějí, že mu Bůh odpustí. Znamením popelce začíná příprava na velikonoční svátky. Ježíšova výzva k pokání, stejně jako u starozákonních proroků, nemíří především na vnější skutky, nýbrž naopak na obrácení srdce, na vnitřní obnovu. Bez něho by skutky pokání zůstávaly neplodné a lživé.

Vnitřní obrácení pak motivuje k tomu, aby se takový postoj projevil i navenek. Toto obrácení je ale především výsledkem působení Boha samého v životě člověka. Když začneme vnímat Boha a jeho pozitivní vztah ke světu i k nám, začneme se také snažit mu odpovídat adekvátním způsobem.

Vnitřní pokání může mít velmi rozmanité podoby: vedle klasických forem (omezení jídla, zřeknutí se masa) se v současné době rozšiřuje "ekologický půst" omezení zbytečných jízd autem. Všechny formy by ovšem měly vycházet z biblické a křesťanské tradice a zaměřovat se na zkvalitnění vztahu k Bohu, k druhým lidem i k sobě samému.

Při různých humanitárních akcích je ověřeno, že vzájemná solidarita u nás není jen prázdným pojmem. To všechno je vlastně projev postní mentality v praxi. Člověk dokáže ze svého dát druhému. Zůstává pravdou, že skutečně vlastním jen ty věci, kterých se dokážu vzdát. Ty ostatní totiž vlastní mne. Postní doba může být pozváním na dobrodružnou cestu do vlastního nitra. Možná se nám během takové pouti podaří docela bezděčně rozzářit nějakou vyhaslou lucernu, kterou v podobě smutného lidského srdce náhodou potkáme.“

Dnes je tedy Popeleční středa, pro křesťany začátek půstu. A co my ostatní?
No, nic. A nic ani obchodníci, protože z toho není žádný byznys.
Vánoc i Velikonoc se už byznys dávno zmocnil a nestačí chrlit různé čokoládové figurky - zajíčky, vajíčka a okatou „pohodu“. Popeleční středa je se svým postním mottem „prach jsi a v prach se obrátíš“ zatím pro obchodníky nezajímavá. Pokání a odříkání do byznysu jaksi nepasuje.

Ale nebojím se, on si s tím určitě někdo velmi brzy poradí. A tak se nebudeme divit, když někdo přijde třeba s nápadem prodeje popele z islandských sopek, případně se zaručenými doplňky stravy, které zcela jistě nahradí nedostatek masa v těle a zajistí zdravé klíma v půstem trýzněném organismu…

Ludmila Holubová
Zdroj:lidové tradice a internet

* * *
Zobrazit všechny články autorky