OKÉNKO DO 2.TØÍDY – nahlédnutí è.15
Je to zvláštní, ale opisování dìti opravdu uèit nemusíte. To umìjí bravurnì od samého zaèátku. Ale ruku na srdce – kdo z nás nikdy neopisoval. Já je docela chápu – èlovìk je si hned jistìjší kdy¾ vidí, ¾e soused to píše tak nìjak podobnì. Tak¾e kdy¾ nejde o „dùle¾ité“ písemky, dovoluji- nebo spíše pøehlí¾ím, obèas dokonce i dìti vybízím, a» se poradí se sousedem. Pak s pobavením pozoruji, jak se dohadují, navzájem vysvìtlují…
Horší to je, kdy¾ opravdu potøebuji zjistit, co kdo umí a opisování pøísnì zaká¾u. Pak nastupují rùzné ohrádky, vytvoøené vìtšinou z desek na sešity èi velkých uèebnic, pøes které není jednoduché dohlédnout. Obèas s rámusem padají a v tichu soustøedìné práce jsou to jak rány z dìla. Nìkteré dìti pøes nì šilhají, rùznì se natahují èi kroutí, jen aby zahlédly..
Pøedstavte si, kdysi jsem v lavici našla i druhácký tahák. Vidím ho jako dnes- velký arch papíru a na nìm neumìlým písmem mìsíce, rozdìlené podle roèních období. Muselo to být velmi pracné a kdybych se na milého druháka nemusela „výchovnì“ zlobit, mìla jsem ho za tu námahu snad i pochválit.
Zvláštní kapitolou jsou i našvindlované podpisy rodièù do ¾ákovských kní¾ek. Takový prvòáèkem nakamuflovaný podpis „maminka“ patøí k tìm podvodùm…roztomilým.
Mílovými kroky se blí¾íme k vysvìdèení a rozhodování o pololetních známkách mi dìti rozhodnì neulehèují. V závìreèných testech vìtšinou jednièkáøi dostávají trojku a dìti, u nich¾ se rozhoduji mezi dvojkou a trojkou jako naschvál excelují a odevzdávají práci bez jediné chybièky. A já pak znovu a znovu promýšlím, pøehodnocuji, vracím se a porovnávám.. Doma bývám protivná a definitivní øešení odkládám na nejposlednìjší termín.
A tak ten jeden volný den pololetních prázdnin jako závìreèný rituál linkuji nový klasifikaèní sešit a uklízím ten starý hluboko do nejspodnìjší zásuvky.
V pátek byl u nás zápis nových prvòáèkù. Mì nejvíce pobavila malá Terezka, která se hned u vstupu zajímala, jestli je pøítomen pan prezident, krásnì mi zazpívala „My tøi králové“ a po chvilce zamyšlení ještì dodala- abych netápala- ¾e to byli Kašpar, Melichar a Baltazar.
Také Pavlínka, které jsem se zeptala, jakou básnièku èi písnièku si pro mì pøipravila, mi svou odpovìdí vyrazila dech. Zdvoøile se mì zeptala, jestli mi mù¾e místo toho „zarecitovat“ vyjmenovaná slova po p a spustila: pýcha, pytel, pysk… Smíchy jsem málem spadla pod lavici. Zavolala jsem i p.øeditele a Pavlínka ochotnì zopakovala. Její sestøièka toti¾ chodí do 3.tøídy a holèièka byla pøítomna domácímu nácviku.
Podle fotografií jste u¾ urèitì poznali, ¾e se teï naše hodiny tìlocviku pøesunuly z krásnì opravené tìlocvièny do plaveckého bazénu. Minulý týden nás øidiè autobusu moc chválil, jak jsou dìti hodné. Nestává se to moc èasto, a tak jsem hned pronesla smìrem ke kolegyním, ¾e se urèitì pochlubím na Seniortipu, co¾ tímto èiním. A jedna z nich hned odpovìdìla: „Škoda, ¾e jsi tam nenapsala mùj krásný pøebrept.“
Tak Dano, tady je. ( i s krátkým vysvìtlením). O rùzných zkratkách i módních pojmech u¾ jsem se tu pøed èasem s povzdechem zmiòovala, jedním z nich je i OÈMU (ochrana èlovìka pøi mimoøádných událostech- døíve jednoduše branný den) Dana se tenkrát ve sborovnì zamyslela a pronesla: „Tak zítra máme ten Den ohro¾ených situací...“
Eva Procházková
Další èlánky autorky: