Když se řekne vodka

S málokterým slovem si lidé ve světě spojují Rusko tak těsně, jako když se řekne vodka. I tento fenomén - ruská vodka má své muzeum. V Petrohradě, hned vedle Isakijevského chrámu, jedné z největších pamětihodností Petrohradu, je zájemcům nabízen odborný výklad dějin pití na Rusi a za příplatek degustace a případně i konzumace.
I když se vodka v Rusku pije už více jak 500 let, o kultuře pití toho Rusové prý moc nevědí a tak se v Petrohradu rozhodli pro osvětu. Muzeum ruské vodky má dle sdělení průvodce pomoci lidem pochopit, co pijí, a poučit se, jak je třeba pít. Právě alkohol měl převážně stinný dopad na ruské dějiny. Kvůli opilosti vojáků ruská armáda prohrávala bitvy a snaha o zavedení monopolu na vodku byla příčinou vraždy jednoho z panovníků z rodu Romanovců. Na Rusi se ale přesto pilo vždy hodně a může za to prý křesťanství. Křesťanský Bůh byl podle legend „hodný“ a proti nadměrné spotřebě alkoholu nic neměl.

Už v 10. století se vyráběly různé alkoholické nápoje jako pivo nebo medovina. Vodka, která se nejprve jmenovala chlebové víno, se v Rusku ujala v roce 1430. Teprve v roce 1863 však ruský chemik Dmitrij Mendělejev přišel na ideální poměr lihu k vodě, když odhalil jeho váhu. Správně tak destilát měl mít 38 stupňů, avšak ruská vláda nařídila 40, aby se lépe počítalo. Vodce holdovali skoro všichni ruští panovníci, carové i carevny. Kníže Dmitrij Donský doplatil na to, že toleroval opilství svých vojáků. V roce 1382 Tataři využili jejich opilosti a vyplenili a spálili Moskvu. Car Petr I. se nejen sám rád napil, ale nutil i jiné. Právě za jeho vlády se ujalo uctívání hostů hojným napájením. Jak tvrdí historické studie v muzeu, hosté z ciziny byli z podnětu cara zavírání do jedné místnosti, a dokud nevypili vše, co jim nabídli, nesměli ven. Podobný způsob uctívání návštěv možná mnozí z nás známe i ze svých zkušeností z návštěv SSSR.

Muzeum nabízí rozmanité historické poznatky o vodce, ale také v něm poučí návštěvníky, jak se má správně pít. Navzdory vžitému názoru, že vodka nemá žádnou chuť, a proto se musí pít na ex, tvrdí místní odborníci pravý opak. Vodka se nemá dávat do mrazáku. Správná teplota nápoje by měla být pouze osm až deset stupňů. Pít se má malými doušky a dlouho převalovat v ústech. Tento způsob je však prý vhodný jen pro kvalitní vodku. Odborníci připouštějí, že levná vodka nemá s kvalitní lihovinou moc společného. Velká většina ruských mužů přiznává, že pijí alkohol. Podle provedených průzkumů je spotřeba alkoholu 14 litrů čistého alkoholu na osobu. Mnoho lidí na pití alkoholu umírá. I když je dnes již v obchodech dostatek kvalitních lihovin, většina ruských obyvatel si je nemůže dovolit. Na vesnicích se dosud praktikuje domácí způsob pálení alkoholu a pije se hlavně „samohonka“ - domácí pálenka.
O ní se návštěvník v muzeu také ledacos dozví. Byli to prý mniši, kdo v Rusku začali jako první používat zařízení na pálení alkoholu. Vosková figurína mnicha Zasima symbolizuje počátky pálení alkoholu na Rusi.

Muzeum má sehrávat hlavně osvětu ve vztahu k pití alkoholu. Zatím jsou však návštěvníci muzea převážně cizinci, které spíše než osvěta zajímá expozice, která se zaměřuje na široké spektrum druhů vodky, některé láhve mají dokonce více než dvě staletí.

Dnes už je podobných muzeí v Rusku několik, ale Muzeum vodky v Petrohradu bylo první. Tak tedy vzhůru do království nápoje, který je sice průhledný, ale "dokáže začervenit nos a očernit charakter", jak tvrdil Anton Pavlovič Čechov.
Už více jak pět set let patří vodka k Rusku, ať se to někomu líbí nebo ne. Kvůli vodce přicházeli lidé o majetek, o život, kvůli ní se prohrávaly války i ztrácely politické pozice. Vodka byla, a často ještě je platidlem. Vodka je prostě vodka.

Jiří Kempný

* * *
Zobrazit všechny články autora