Ostravské matiné
Pìvecké sdru¾ení moravských uèitelù (dále PSMU) odjak¾iva zahajuje svou koncertní sezónu v lednu Ostravským matiné. Je to dáno dávnými vztahy k ostravskému publiku; s nimi souvisí také program ostravských koncertù, který zásadnì ovlivòuje dramaturgii PSMU. Program lednového koncertu 2011 (stejnì jako v nìkolika pøedcházejících roènících) nám pøipomene jednak výroèí skladatelù (tentokrát Václava Kálíka a Antonína Dvoøáka), jednak skladby nové (De profundis souèasného populárního lotyšského skladatele Arvo Päerta) nebo skladby novì nastudované (Tøi ¾almy A. Tuèapského) a po tøech letech také Kantora Halfara a Maryèku Leoše Janáèka.
Spoluúèinkovat budou Lukáš Kubenka (varhany), Zdenìk Pìèek a jeho ¾ák Miroslav Beinhauer (klavír) a Lenka Korousová (bicí). V dirigování sboru se vystøídají sbormistr Jiøí Šimáèek a umìlecký vedoucí PSMU a sbormistr Lubomír Mátl.
Tradièní lednové matiné 2011 se uskuteèní 16. ledna od 10 hodin v Domu kultury mìsta Ostravy.
Jsou bezdomovci ale s tradicemi
Ve snìmovním sále kromìøí¾ského zámku konèí jubilejní koncert Pìveckého sdru¾ení moravských uèitelù. Pod obrazem biskupa Maxmiliána Hamiltona doznívají tóny posledního pøídavku - legendární Nešverovy MORAVÌNKY...
Právì odtud z Kromìøí¾e zazáøila v roce 1903 hvìzda, která má doposud výsadní právo stálice mezi ostatními pìveckými sbory - na PSMU byl pøejmenován a¾ o rok pozdìji . Zanedlouho oslaví toto sdru¾ení sto let svého trvání!
Díky stylové a obsahové vytøíbenosti, vyspìlé hlasové kultuøe proniklo umìní PSMU v roce 1905 do ciziny, kde pùsobilo jako objev a dosahovalo triumfálních úspìchù.
Pìvecké sdru¾ení moravských uèitelù (PSMU) zalo¾il významný pedagog a skladatel profesor Ferdinand Vach. Podaøilo se mu ze studentù a absolventù kromìøí¾ského Pedagogia sestavit vynikající mu¾ský sbor.
Polo¾il tak základy moderní sborové interpretace, která obsahovala zcela novou koncepci umìlecké práce – zpìv zpamìti, absolutní intonaci, vyspìlou hlasovou kulturu, progresivní dramaturgii. K obohacení národní kultury pøispìlo PSMU i tím, ¾e podnítilo vznik nejen nových pìveckých sborù, ale i rozsáhlé a osobité sborové tvorby.
Prùkopník a zakladatel Prof. Ferdinand Vach
Ferdinand Vach - se narodil v roce 1860 v ryze kantorské rodinì v Ja¾lovicích u Øíèan. Po ukonèení mìš»anky odchází do Prahy, kde zaèíná studovat na Ústavu pro vzdìlání varhaníkù a øeditelù kùru. Bìhem krátké doby z existenèních dùvodù odchází a prochází v roli pedagoga øadou míst v Èechách i na Moravì. Po dvou letech se vrací zpìt do Prahy a naplno se vìnuje studiu na varhanické škole. V roce 1885 ukonèil studia na výbornou a ponìvad¾ v Praze nesehnal práci, pùsobil rok v koèovném divadle. Pøi hostování v Uherském Hradišti obdr¾el z Kromìøí¾e nabídku, aby se stal øeditelem tamní hudební školy "Moravan".
Vach udr¾oval kontakty se všemi tehdejšími hudebními velikány. Jeho èastým hostem byl pøedevším Antonín Dvoøák. Kromìøí¾ se stala jeho druhým domovem, byla nejkrásnìjší dobou jeho ¾ivota. Zde umìlecky vyzrálý Vach pochopil, ¾e nadešel èas, aby splnil své poslání. Vytvoøil pìvecký sbor nových kvalit, kterými by se pøiblí¾il svìtové vokální špièce.
Významní sbormistøi a dirigenti PSMU
Vachovo prùkopnické dílo dále rozvinul Vachùv talentovaný ¾ák Prof. Jan Šoupal. Pod jeho vedením dosáhlo sdru¾ení suverénních vítìzství v nároèných svìtových sborových soutì¾ích.
Jan Šoupal – vyškovský rodák (1892 - 1964 ), citlivý umìlec a vzácný èlovìk byl významnou umìleckou osobností v ¾ivotì PSMU. Do sdru¾ení vstoupil v roce 1917 jako druhý tenor. Kdy¾ na španìlském zájezdu v roce 1932 vá¾nì onemocnìl dirigent Vach, byl vedením povìøen Šoupal, co¾ bylo velmi riskantní, nebo» PSMU u¾ v té dobì mìlo ve Španìlsku zvuèné jméno a náhlá zmìna dirigentù doslova pøes noc mohla být pro Pìvecké sdru¾ení velmi osudová. Ukázalo se však, ¾e došlo k historicky záva¾nému koncertnímu vystoupení ve mìstì Manrese, kde Jan Šoupal prokázal své nesporné dirigentské schopnosti v celém rozsahu. U¾ zde bylo jasné, ¾e PSMU má za Vacha dùstojnou náhradu.
O Šoupalovi je všeobecnì známo, ¾e mìl absolutní sluch. K této vlastnosti koluje øada historek. Napøíklad na jednom koncertu ho vezl kolega autem domù. Šoupal podøimoval na zadním sedadle. Najednou se probral a zdìšenì pronesl.
"Proboha, pane kolego, nejeïte jako blázen, je noc. "
Øidiè si vymýšlel:" Ale v¾dy» jedu sotva 60."
"Ale nevykládejte, kdy¾ jedete 60, je slyšet v motoru "c". A teï slyším "e".
Øidiè kouknul na palubní desku - jel stovkou.
Jan Šoupal ¾il celým svým srdcem pro sdru¾ení, je¾ se stalo láskou i smyslem jeho ¾ivota - v nìm naplnil své ¾ivotní umìlecké poslání. Pod vedením Jana Šoupala dosáhlo PSMU nejvìtších úspìchù a svìtových ocenìní.
V roce 1964 pøevzal funkci dirigenta skladatel a hudební teoretik Prof. Antonín Tuèapský, který vnesl do èinnosti sboru øadu nových progresivních prvkù.
Èlen PSMU a další vyškovský rodák 27. bøezna 1928 v Opatovicích u Vyškova. V roce 1949 se stává èlenem PSMU a setkává se s Janem Šoupalem. Pøed své kolegy - èleny sboru se postavil jako dirigent poprvé 29. záøí 1962 na koncertì ve Vyškovì. Od té chvíle byl zástupcem dirigenta a¾ do smrti Jana Šoupala v roce 1964.
Za krátkou dobu dirigentského pùsobení v PSMU uvedl na koncertním pódiu celý sborový cyklus Jana Seidla Polnice slávy na text Františka Halase, Kuèerovu avantgardní Modrou planetu aj. Sna¾il se obohatit PSMU o svou vlastní filozofii, která vycházela z vnitøního klidu i jisté skladatelské tvùrèí invence. Citelnì omezil repertoár a harmonizované úpravy lidových písní.
Posledním jeho vystoupením bylo Pra¾ské jaro 1972 právì s Polnicí slávy, která byla ¾ivì nahrána v Rudolfinu a vydána na gramofonové desce. Na pøímý popud KV KSÈ v Ostravì byl zbaven místa vysokoškolského uèitele a musel také opustit PSMU. Umìlecká èinnost mu byla zcela znemo¾nìna - dva roky pracoval jako stavební dìlník a skladník. V roce l972 odešel do Velké Británie, kde se brzy vypracoval na profesora hudebnì teoretických pøedmìtù na svìtoznámé akademii Trinity College of Music v Londýnì. Jako první Èech byl jmenován èlenem Královské spoleènosti hudebníkù.
Jako dirigent krátce pùsobil Oldøicha Halma, známý zejména úpravami lidových písní.
Oldøich Halma - rodák z Pøerova ( 1907 - 1985 ) Do Sdru¾ení byl pøijat v roce 1939 do skupiny prvních basù. Popularitu si získal úpravami øady lidových písní, zejména ze Slovácka, které jsou velmi oblíbeny a stále zpívány. Vrcholem jeho sbormistrovské èinnosti bylo vystoupení PSMU na XXX. roèníku Pra¾ského jara v roce 1975.
Od roku 1975 stojí v èele PSMU Prof. Lubomír Mátl, který vede sbor v duchu nové interpretaèní doby.
Je pøedním èeským mezinárodnì uznávaným sbormistrem a dirigentem. V letech 1979 - 1981 pùsobil jako hlavní sbormistr Filharmonického sboru Slovenské filharmonie v Bratislavì a poté se stal hlavním sbormistrem Pra¾ského filharmonického sboru pøi Èeské filharmonii v Praze. Mìl mo¾nost spolupracovat s významnými dirigenty ( V. Neumann, W. Sawalish, S. Baud, L. Bernstein, L. Pešek, J. Bìlohlávek aj. ) a jeho jméno znají posluchaèi sborového zpìvu snad po celém svìtì.
Jeho pøíchodem na scénu PSMU v roce 1975 v roli dirigenta skonèila stagnace. Svým vtipem a smyslem pro výstavbu a dramatizaci díla dokázal pozvednout úroveò sboru nad souèasný standard.
Pìvecké sdru¾ení moravských uèitelù je tìlesem nejen výjimeèným po stránce kvality, ale také po stránce organizaèní. Na rozdíl od ostatních sborù nemá a nikdy v podstatì nemìlo stabilní uèebnu, klubovnu, sál apod., kde by zkoušelo, snìmovalo, slavilo...
Je to sbor zájezdového typu, kdy zkoušky se odvíjejí zpravidla v místì, kde se koná koncert. Od èlenù se pøedpokládá, ¾e pøijedou ji¾ pøipraveni domácím samostudiem a pøi zkoušce se skladba pouze skloubí, zpøesní, upraví dle pøedstav dirigenta. Ve srovnání s ostatními pìveckými tìlesy, které mají mo¾nost se v místì bydlištì scházet a¾ nìkolikrát týdnì, to v PSMU není mo¾né nebo» èlenská základna je slo¾ena z uèitelù a zamìstnancù jiných profesí roztroušených po celé Moravì. Jsou tedy bezdomovci - ale s tradicemi!
Repertoár Pìveckého sdru¾ení moravských uèitelù zahrnuje pøes 700 skladeb našich i zahranièních autorù. Základní, kmenová sborová tvorba se opírá o pilíøe èeské sborové hudby - Josefa Bohuslava Foerstera, Bedøicha Smetanu, Pavla Køí¾kovského, Leoše Janáèka, Antonína Dvoøáka, Bohuslava Martinù, Petra Ebena aj.
Zahranièní sborová tvorba je tvoøena pøevá¾nì skladateli období renesance - Jacobus Gallus - Handl, Giovanni Pierluigi da Palestrina, Orlando Lasso. Ale v repertoáru máme skladby i Johanesse Brahmse, Igora Stravinského, Carla Orffa, Quida Pipola aj.
Lenka Látalová