Místa je tu málo...

Zasláno k tématu - Mezigenerační vztahy

Stalo se to před více než čtyřiceti lety. Žila jsem tehdy v Karlových Varech a čekala své první dítě. A protože jsme bydleli v Tuhnicích, tehdy v okrajové části lázeňského města, dosti často jsem využívala služeb městské hromadné dopravy. Byla jsem velmi mladá, ale bříško, které jsem už měla pěkně zakulacené, mně nutilo vyhledávat místo k sedění.

Jednou jsem jela někam k lázním V., už ani nevím proč. Do autobusu přistoupila starší dáma a očima hledala, kam by si sedla. Přede mnou si na sedadle hověl mladík, a nic kolem sebe nevnímal. Zrovna koukal z okna na něco, co ho dost silně zaujalo. Stará paní se hrnula přímo k nám. Když rozeznala moje těhotenství, provokativně se postavila nad mladíka a netrpělivě přešlapovala. Pak si začala nespokojeně pro sebe něco brblat.

S výrazně upřeným pohledem na mladíka si docela nahlas posteskla: „Jak tak koukám, džentlmeni už vymřeli“.
Mladík k ní zvedl své oči a s klidem jemu vlastním jí odpověděl: „Paní, džentlmeni nevymřeli, ale místa je tu málo!“

Pro stojící dámu to byl šok. Nadechla se a chtěla spustit bandurskou, ale mladík na další zastávce urychleně vystoupil. Nesla se za ním slova jako – drzoune drzá, já bych tě přerazila, a tak podobně. No zážitek ze střetu generací jako vyšitý.

Ale to jsem ještě zdaleka netušila, jak mně po mnoha letech nadzvedne u televize jeden vtip z vystoupení Miloslava Šimka a paní Zuzany Bubílkové.
Najednou slyším jak pan Šimek říká: „Do tramvaje nastoupí starší dáma a hledá, kde by si sedla. Místa jsou obsazena, tak si provokativně stoupne nad sedícího mladého muže a vyhrkne na něj – džentlmeni asi už vymřeli!
Mladík se na ní podívá a odvětí – "džentlmeni ještě nevymřeli, ale místa je tu málo“.

Chvíli jsem zaraženě mlčela. Co to znamená? Vždyť tuhle situaci jsem před mnoha lety osobně zažila. Samozřejmě, že jsem si prostořekost mladíka nenechala pro sebe a vykládala tu historku vždy při nějaké společenské příležitosti.

Nevím, jestli je to taková náhoda a vtip pana Šimka vznikl jinde a jinak, ale s největší pravděpodobností se moje verze dostala k těm správným uším a následně k těm správným lidem, kteří jej interpretovali. Ale tato příhoda žila svým životem po mnoho let a kdoví jaká byla její cesta, než se dostala do scénáře pana Šimka. Bohužel, nestihla jsem ho včas informovat, že vtip, který vykládal, byl kdysi skutečností, Dodnes mně to mrzí, možná bych se dozvěděla zajímavé věci.

Eva Jančíková