Od Velikonoc k Letnicím

Od Velikonoc ke Svatodušním svátkům čili Letnicím, přesněji řečeno od Božího hodu velikonočního k Božímu hodu svatodušnímu, vede cesta trvající přesně padesát dní. Právě proto si pro toto období řečtina našla výraz pentékosté, latina quinquagesima a čeština padesátnice nebo padesátidenní.

Svatodušní svátky nejsou příliš známy v povědomí lidí, jako třeba Velikonoce nebo Vánoce. Přesto je to svátek stejně významný.

Protože Velikonoce jsou svátky pohyblivé, každoročně se totiž slaví první neděli po prvním jarním úplňku, pak i Svatodušní svátky mají střídavé datum, což v jejich případě znamená, že se pohybují v rozmezí od 10. května do 13. června. Letos Svatodušní neděle - slavnost Seslání Ducha svatého připadá na 19. květen. Samostatné Svatodušní svátky v minulosti známé nebyly. Celé období bylo považováno za sváteční, něco jako padesátidenní Velikonoce. Ježíšovo zmrtvýchvstání si křesťané připomínali nejen ve třech velikonočních dnech, ale v celém padesátidenním období. Poslední den je pak zakončil společný svátek Nanebevstoupení Páně a Seslání Ducha svatého na apoštoly.

Abychom si tento pojem přiblížili, musíme si trochu připomenout myšlenku velikonoční. Ježíš se obětoval a umřel na kříži za hříchy všech lidí. Poté vstal z mrtvých a po čtyřiceti dnech na zemi vstoupil na nebesa.

Jeho učedníci (apoštolové) nevěděli, co si počnout. Když společně seděli, večeřeli a rokovali, co dál, prohnal se domem znenadání silný vítr. Apoštolové najednou věděli, co dělat a vydali se do ulic Jeruzaléma a začali všem obyvatelům Jeruzaléma i ostatním cizincům, kteří přijeli na oslavy židovských letnic, vyprávět o Ježíši a jeho učení. Mnoho lidí jim uvěřilo a dalo se pokřtít. Tím se začalo křesťanství šířit. Církev proto den Seslání Ducha na apoštoly považuje za počátek svého vzniku. Jestliže hovoříme o Duchu svatém, asi mnoho z nás neví co si představit. Je to záležitost související s křesťanskou naukou. Velmi zkráceně a zjednodušeně lze říci, že křesťané používají pojem „trojjediný Bůh“ neboli „nejsvětější Trojice“. Tu tvoří Otec (neboli Bůh), Syn (Ježíš Kristus) a třetí je Duch svatý.

V křesťanské liturgii byla tomuto svátku určena červená barva, která symbolizuje ohnivé plameny, v jejichž podobě prý Duch svatý sestoupil na Ježíšovy učedníky. Do třetího století Svatodušní svátky měly jen jeden den – neděli. Ale už ve čtvrtém století přibyl ještě jeden – pondělí.

Sobota před svatodušními svátky - v tento den se všichni a všechno chystalo na následující dny. V domech a jejich okolí se uklízelo, pečlivě se vyčistilo celé stavení. Obytné místnosti se okrášlily zelenými ratolestmi lípy a květinami. Přizdobovaly se také svaté obrázky, které visely na stěnách. Zelené větvičky se zastrkovaly za okna. Chasníci vycházeli v předvečer Božího hodu svatodušního na náves a práskali biči. To proto, aby zahnali hřmotem zlé čarodějnice. Jinde postavila chasa před svatodušními svátky panáka, kterého připevnila na tyč a tu potom zarazila do rybníka. V pondělí svatodušní k večeru byl panák poražen.

Neděle svatodušní (Boží hod Svatodušní) Tento den měl ráz církevních oslav. V kostelech byly růžemi vyzdobené oltáře a konaly se slavnostní mše, mohla se světit křestní voda a provádět křest.

Pondělí svatodušní bylo zasvěceno různým lidovým obyčejům. Tento den měl volnější a lidovější ráz. Rozšířeným zvykem bylo strojení omladiny za krále, královnu, za asistence družiny, pak bylo zvykem vyjednávat jejich svatbu, nebo hledat pro krále nevěstu. Role si přidělovali různými způsoby – domluvou mezi sebou, soutěžemi apod. Obyčeje měly podobné schéma, lišily se krajově. Zpravidla celý průvod obcházel vesnici, zastavoval se dům od domu a humorným způsobem chválil či haněl hospodáře, jeho rodinu a čeleď. Někde se předčítaly vtipné verše a hrály divadelní scénky. Za to vše si chasa vysloužila odměnu. Obvykle se končilo honěním krále, který se dal na útěk. Někde bylo zvykem některého z členů družiny vhodit do vody.

V současné době se římskokatolická církev snaží co nejvíce přiblížit Svatodušní svátky a znovu je spojit s Velikonocemi, aby byly vlastně jejich vyvrcholením. V lidovém prostředí pro ně zdomácněl název Letnice. Už na první pohled je patrné, že toto slovo má základ ve výrazech léto nebo letní. Naše pohanská společnost Letnice spojovala s magickým uctíváním bohů plodnosti, růstu, úrody a deště. Aby si zajistila jejich přízeň, přinášela jim nejrůznější dárky a zabíjela jim oběti. Nezapomínala ani na zlé a nečisté duchy a síly. Také ty chtěla získat na svou stranu. O Letnicích jim proto přinášela ke studánkám četné dárky a oběti.

Kronikář Kosmas tvrdí, že na polopohanském venkově tomu tak bylo ještě začátkem devadesátých let 11. století, tedy více než dvě století po příchodu křesťanství. Nelze se divit, že přemyslovský kníže Břetislav II., zanícený stoupenec křesťanství po svém nástupu na trůn roku 1092 vyhnal ze země všechny čaroděje, kouzelníky a hadače a dal pokácet nebo spálit všechny posvátné stromy nebo celé háje, v nichž se lid tajně scházel a uctíval své bohy. Letniční zvyky a obyčeje však navzdory tomu ještě dlouho v nejrůznějších formách přežívaly.

Lenka Látalová

Jaké jsou dary Ducha svatého?
(Převzato ze stati Dary Ducha svatého a Panna Maria na serveru Pastorace)

Dar bázně ( L 1, 30 - 34 )
Anděl jí řekl: Neboj se, Maria, vždyť jsi nalezla milost u Boha. Hle, počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš…. Maria řekla andělovi: "Jak se to může stát, vždyť nežiji s mužem?"

Dar síly ( L 1, 35 - 38 )
Anděl jí odpověděl: "Sestoupí na tebe Duch svatý a moc Nejvyššího tě zastíní: proto i tvé dítě bude svaté a bude nazváno Syn Boží. Hle i tvá příbuzná Alžběta počala ve svém stáří syna a již je v šestém měsíci, ač se o ní říkalo, že je neplodná. Neboť u Boha není nic nemožného." Maria řekla:" Hle, jsem služebnice Páně, staň se mi podle tvého slova." Anděl pak od ní odešel.

Dar zbožnosti ( L 1, 39 - 42 )
V těch dnech se Maria vydala na cestu a spěchala do hor do města Judova. Vešla do domu Zachariášova a pozdravila Alžbětu. Když Alžběta uslyšela Mariin pozdrav, pohnulo se dítě v jejím těle, byla naplněna Duchem svatým a zvolala velikým hlasem: "Požehnaná jsi nade všechny ženy a požehnaný plod tvého těla".

Dar rady ( J 2, 1- 5 )
Třetího dne byla svatba v káně Galilejské. Byla tam Ježíšova matka, na svatbu byl pozván také Ježíš a jeho učedníci. Když se nedostávalo vína, řekla Ježíšovi jeho matka: "Už nemají víno." Ježíš jí řekl: " Co to ode mne žádáš! Ještě nepřišla má hodina." Matka řekla služebníkům: "Udělejte, cokoli vám nařídí."

Dar umění ( J 2, 6 - 10 )
Bylo tam šest kamenných nádob, určených k židovskému očišťování, každá na dvě až tři vědra. Ježíš řekl služebníkům: "naplňte ty nádoby vodou!" I naplnili je až po okraj. Pak jim přikázal: "Teď z nich naberte a doneste správci hostiny!" Učinili tak. Jakmile správce hostiny ochutnal vodu proměněnou ve víno - nevěděl, odkud je, ale služebníci, kteří vodu nabírali, to věděli - zavolal si ženicha a řekl mu: " Každý člověk podává nejprve dobré víno, a teprve když už se hosté napijí, víno horší. Ty jsi však uchoval dobré víno až pro tutu chvíli."

Dar rozumu ( L 2, 46 - 52 )
Po třech dnech jej nalezli v chrámě, jak sedí mezi učiteli, naslouchá a dává jim otázky. Všichni, kteří ho slyšeli, divili se rozumnosti jeho odpovědí. Když ho rodiče spatřili, užasli a jeho matka mu řekla: "Synu, co jsi nám to udělal? Hle, tvůj otec a já jsme tě s úzkostí hledali." On jim řekl: "Jak to, že jste mě hledali? Což jste nevěděli, že musím být tam, kde jde o věc mého Otce? " Ale oni jeho slovu neporozuměli. Pak se s nimi vrátil do Nazareta a poslouchal je. Jeho matka uchovávala to vše ve svém srdci. A ježíš prospíval na duchu i na těle a byl milý Bohu i lidem.

Dar moudrosti ( L 1, 46 - 55 )
Maria řekla: " Duše má velebí Pána a můj duch jásá v Bohu, mém spasiteli, že se sklonil ke své služebnici v jejím ponížení. Hle, od této chvíle budou mne blahoslavit všechna pokolení, Že se mnou učinil veliké věci ten, který je mocný. Svaté jest jeho jméno a milosrdenství jeho od pokolení do pokolení k těm, kdo se ho bojí. Prokázal sílu svým ramenem, Rozptýlil ty, kdo v srdci smýšlejí pyšně, Vladaře svrhl z trůnu a ponížené povýšil, Hladové nasytil dobrými věcmi A bohaté poslal pryč s prázdnou. Ujal se svého služebníka Izraele, pamětliv svého milosrdenství, jež slíbil našim otcům, Abrahamovi a jeho potomkům navěky. "

Škoda jen, že lidé tyto dary nějak zapomněli využívat; zvláště pak ty poslední dva !