Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek ®aneta,
zítra Bohumila.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Zloèiny, tresty a bo¾í mlýny


Opavský zemský hejtman Ondøej Bzenec z Markvartic se ve ètvrtek 27. dubna 1595 vracel na koni z Opavy do Klimkovic a tìšil se na sklenièku vína a nìco peèeného ve svém novém renesanèním sídle. Blí¾il se veèer, ochladilo se a neš»astný Ondøej netušil, ¾e se oblíbeného moku u¾ nedoèká.


Na okraji Podvihovského lesa, kde pomalu splývaly vrcholky stromù s tmou, se neèekanì vynoøil neznámý jezdec s ruènicí. Seskoèil "z èerveného konì", a kdy¾ se pan Ondøej pøiblí¾il, okam¾itì na nìj vypálil. Ten pak "sotva pùldruhé hodiny ¾iv zùstal", zatímco vrah zmizel "v tu stranu k Radúni". Úkladná vra¾da vzbudila mezi moravskou a slezskou šlechtou pøekvapení a hrùzu. Vra¾edník nikdy nebyl usvìdèen, i kdy¾ všichni tušili, o koho se jedná. Jezdcem na èerveném koni byl pravdìpodobnì Pertolt Tvorkovský z Kravaø, který Ondøeje upøímnì nenávidìl. Vzal si toti¾ za man¾elku Kateøinu Bruntálskou z Vrbna, která patøila k rodu svádìjícímu s klimkovickým pánem øadu majetkových i osobních sporù.


Sám Tvorkovský mìl neurvalou a zarputilou povahu a byl to známý násilník a krobián. Zastøelil u¾ jednoho šlechtice a nevalnì proslul nechutným èinem z úterý 7. února 1595. Tehdy se rozhodl na svém radúòském panství usmrtit ovèáka Stanislava Kolarta, proto¾e prý byl nedbalý. Pøes domluvy a prosby chudákovy rodiny Tvorkovský nepovolil a na naléhání odvìtil, ¾e "jest jeho krve tak ¾ízniv, ¾e kdyby kata neb ¾ádné zbranì míti nemohl, tehdy by ho tak dlouho svými zuby kousal, a¾ by krev z nìho vymohl nebo vysál, aby pøece umøíti musil". Tvorkovský dokonce sám zahájil exekuci - mlátil ubo¾áka ovèáka do ruky èakanem, a¾ ji rozdrtil, teprve pak ji mistr popravèí u»al a hrùzné divadlo vyvrcholilo ètvrcením obìti, pøièem¾ Tvorkovský dirigoval, jak se "katovat" má. Vše ukonèilo "odtr¾ení kù¾e" z umírajícího. Diváci omdlévali odporem, a nebylo divu. Takový trest byl nìèím výjimeèným - stahování z kù¾e nebo smýkání koòmi se v zemích Koruny èeské objevily málokdy. Pøesto se Tvorkovskému nic nestalo a pozdìjší vra¾du opavského hejtmana mu nikdo nedokázal. Potrestaly ho a¾ povìstné bo¾í mlýny - Dánové za èas vyplenili jeho statek a celá rodina skonèila v chudobì.


Stìtí a zazdìní
Støedovìk i novovìk byl v trestech jinak pøísný, i kdy¾ èeské zemì v muèení a surovostech spojených s hrdelními soudy naštìstí zaostávaly. Rok 1507 byl pro jistého Šanovce, cizolo¾níka, kritický. Pøistihl jej jeho pán, Mikuláš Trèka z Lichtenburka se svou ¾enou in flagranti a dal jej stíti a také za¾iva pohøbíti bábu, která slou¾ila paní Trèkové, svou man¾elku dal zazdít. Øíká se, ¾e spolu cizolo¾ili a ta baba je dala dohromady. Mikuláš Trèka byl tehdy v právu - podle tehdejší právní normy mohl i jedinec stíhat cizolo¾ství svépomocí. Delikty, zloèiny, vra¾dy, kráde¾e se pravidelnì proplétaly dìjinami. Pro hrdelní soudnictví byl a¾ do 17. století první a poslední instancí zemský soud. Koncem 14. století jej doplnil z panovníkovy iniciativy komorní soud (na zemském byl král pouze jako první mezi rovnými). Panovníkova soudní pravomoc se nakonec pøenesla na královská mìsta a pozemkové vrchnosti. Hrdelní soudnictví u nás pak kulminovalo na sklonku 60. let 18. století vydáním hrdelního øádu Marie Terezie a poté roku 1787 Všeobecným zákoníkem o zloèinech a trestech Josefa II. Právì jím ztratil trest svou podobu kruté pomsty - mìl slou¾it k pøevýchovì pachatele. Kromì jiného se Josef II. zastal i vykonavatelù hrdelních trestù, katù, kteøí byli pova¾ováni za tzv. sní¾ené lidi, ¾ijící mimo mìsto v katovnách. Mistøi popravèí nebyli však jen chudobní a v opovr¾ení ¾ijící lidé.


Mydláø a kati
V roce 1672 si syn kata Jana Mydláøe Jan Václav dal sepsat svou závì». Kromì bì¾ných vìcí evidovala i dvaatøicet mìdirytin, hudební nástroje a knihy, svìdèící o intelektuální úrovni katovy rodiny. Vedle biblí vlastnil dva herbáøe (zøejmì Mathioliho), Kalendáø Daniela Adama z Veleslavína a mnohé další. Kat Jan Mydláø i jeho syn nebyli jen tak ledajací kati, i kdy¾ se pramálo podobali Pamìtem katovské rodiny Mydláøù od Josefa Svátka. Do dìjin vstoupil Jan Mydláø pøedevším jako popravèí sedmadvaceti pøedákù èeského stavovského povstání a za exekuci si tehdy úètoval "500 míšeòských kop, pro své pacholky 20 kop a za posmrtnou popravu Martina Fruweina, který si pøi pokusu o útìk zlomil vaz, 60 kop".


Mydláø patøil k zámo¾ným obyvatelùm Starého Mìsta pra¾ského - zpoèátku bydlel v staromìstské katovnì, v místech, kde dnes stojí budova Umìleckoprùmyslového muzea. Pak koupil pohodnici na Novém Mìstì pra¾ském u Sviòské brány (Na Bojišti). Jeho taxy za popravy a muèení byly vysoké a Mydláø neustále pøipomínal mìstské radì, kolik mu za který úkon dlu¾í. Nebyl ovšem kat jako kat - popravovali i tací, na které docházely neustálé stí¾nosti.


Nešikovní popravèí
Plzeòský kat Jan, jen¾ byl vyslán k popravì do Kladrub, dopadl v roce 1557 špatnì. Mu¾e, který mìl být popraven za zlodìjství, "nedo»al, na kù¾i hlava zavisla" a kat, zdìšený hrùzou, ¾e jej za to dav zlynèuje, se pokusil utéci. Marnì - vzrušeni krví a rozzuøeni nad jeho nešikovností jej lidé na místì ubili. V èervnu 1509 byli dva delikventi stínáni na Hradèanech, a "kdy¾ kat stínal druhého, chybil a druhý kat to musel napravit a dosekl jej napodruhé". Za nechutné pøedstavení diváci oba katy ukamenovali. Nepodaøené výkony popravèích se vyskytly v øadì míst - v Chebu, Velvarech i jinde. Na nìkteré katy se zase našly i jiné stí¾nosti - jezdili pozdì k popravám a opíjeli se. Bojkoviètí konšelé v roce 1636 ¾alovali na kata, kterého si pozvali z Uherského Hradištì (nemìlo-li mìsto kata, vypùjèilo si ho), ¾e se cestou "na Køivoklátì zastavil a tam s sedláky v kùly hrál, tak¾e doèkat se jej nikdo nemohl". Nìkteøí kati - zejména v cizích zemích - mìli i své zvláštní manýry. Francouz Charles Sanson øekl na popravišti odsouzenkyni Tiuetové, která si objednala vra¾du vlastního man¾ela, radu paøí¾ského parlamentu, ¾e musí chvíli poèkat, ponìvad¾ prší a rána by mohla být nejistá. Èekala i s diváky celou hodinu, završenou dalším utrpením. Sanson toti¾ pøi ní zauèoval svého syna a ten nebo¾aèce odsekl ucho i s tváøí a usmrtil ji a¾ na tøetí pokus. Bylo to stejné fiasko jako v roce 1685 na Towerhillu v Anglii, kdy mìl popravit kat John Ketch neman¾elského syna Karla II., Jacquesa Scotta. Tøemi ranami Ketch odsouzeného jen tì¾ce zranil a nakonec uprchl se slovy: "U¾ na to nemám ¾aludek."


Chirurgové bez Hippokrata
Byli ovšem i kati šikovní a leckdy nahrazovali rodinné lékaøe. Matìj Dušický z Pardubic si roku 1582 "sobì nohou nastudil, tak¾e jest se mu zapálila. I majíc s ní trápení a bolest velikou, ¾ádal purkmistra a pánùv proboha, aby jemu ta noha, která¾ se zapalovala, od mistra popravního u»ata byla". Tak se stalo a stateèný Matìj kupodivu pøe¾il. Léèení mistry popravèími bylo èasté - graduovaní lékaøi nesmìli lidské tìlo øezat, o anatomii se moc nevìdìlo, a kat pøi svém øemesle dobøe vìdìl, jak je lidské tìlo sestaveno. Katovské léèení ovšem vyvolávalo zlost ranhojièù. Felèar z Chlumce nad Cidlinou si stì¾oval v prosinci 1684, ¾e se mu plete do øemesla místní kat. Sousedé a konšelé ale kata podepøeli a o felèarovi prohlásili, ¾e "za mnoho nestojí, a radìji aby v jiných vìcech svùj kunst provedl, proto¾e ¾ádného vyhojiti nemù¾e, a komu pouští ¾ilou, ¾e mu dvakráte nebo tøikráte píchá, a¾ mu lidé v rukou umdlévati musejí". V Praze proslul svým léèitelstvím koncem 17. století kat Václav Lejšner, kterého vyhledávali i františkáni od sv. Jakuba. Své zkušenosti získávali kati také v muèírnì. Starovìké a støedovìké tresty nemìly høíšníka jen odsoudit k odplatì, ale zpùsobit mu i notnou bolest. Toté¾ se týkalo i výslechu. Trestní øízení mìlo charakter inkvizièní, tj. vyhledávací, kdy se pøedpokládalo, ¾e dobrovolné vyznání je neúplné a úplné doznání ¾e se objeví a¾ po muèení. V èeských zemích se k muèení poèítalo šnìrování rukou, paleènice k drcení palcù s vnitøními výstupky, jako tøetí stupeò španìlská bota k drcení nohou a pøivázání na ¾ebøík a napínání. Nakonec mohl být delikvent ještì odsouzen k svìtlému trápení (pálení svíèkami), pøípadnì jej svázali do kozelce. Útrpných výslechù se úèastnili konšelé a rychtáø a pokud muèený vydr¾el a nepøiznal, byl osvobozen. To se stalo málokdy a i ten, komu se to podaøilo, mìl trvalé zdravotní následky. Èeské zemì pøesto byly v porovnání s jinými mírné.


Panna a popravy

Do historie hrdelního soudnictví vstoupila v Nìmecku tzv. Norimberská panna, u¾ívaná k provedení trestu smrti. Odsouzence uzavøeli do nitra jakéhosi sarkofágu v podobì ¾eny, který mìl uvnitø hroty, rozvr¾ené tak, aby probodly sice všechny èásti tìla, ale ne ¾ádný ¾ivotnì dùle¾itý orgán. Gustav Freytag uvedl, ¾e v roce 1515 v ní jistý padìlatel umíral tøi dny. Inkvizice zase pou¾ívala tzv. Mater Dolorosu - odsouzeného do ní nezavøeli, zato jej pøíšerná socha objala a stiskla a¾ k zadušení. Trest smrti doplòovaly i další nepøíjemnosti - kat mohl vykonávat cestou na popravištì na odsouzeném zostøující tìlesné tresty, pøípadnì po popravì na mrtvém (štípání kleštìmi, øezání øemenù ze zad, utìtí ruky). Delikvent mohl být na popravištì také "šmejkán" koòmi. Na místì pak potvrzoval svou vinu slovy, ¾e si na výpovìdích stojí , "na tom umírá a duší svou to peèetí". Tradiènì napøíklad u nás pøetrvával zvyk osvobodit dotyèného, pokud kat sekl špatnì a on ¾il ještì po tøetí ránì. Trest smrti stìtím pova¾ovali všichni za projev milosti, k tì¾kým trestùm patøilo upálení za¾iva a lámání kolem - buï vzhùru od nohou, nebo dolù od hlavy. Odsouzenec pøitom le¾el na zemi pøipoutaný ke kolíkùm. Zpùsob lámání od hlavy byl lepší - kat mu mohl pøitom zlomit vaz. Do kola stejnì vìtšinou vplétali mrtvé tìlo. K nejhrùznìjším pøedstavením patøilo ètvrcení, spojené s usekáváním údù nebo roztr¾ení s pomocí ètyø koní, pøipøa¾ených za ruce a nohy. Odporné provedení trestu mìlo varovat - zloèince ale stejnì nezastrašilo. Nará¾ení na kùl se u nás provádìlo ojedinìle, èastìjší bylo zahrabání ¾en za¾iva za zabití dítìte, spojené s probodením srdce kùlem. Vynalézavost èlovìka, jak zpùsobit druhému utrpení, byla bezmezná.


Sloni a køí¾
Zpùsoby, jak usmrtit provinilce, byly odpradávna tak odporné, kruté a vynalézavé jako máloco v lidské historii. Vyu¾ívalo se napø. zvíøat - v Kartágu a Indii nechávali provinilce rozdupat slony, u¾ v 7. st. pø. n. l. zase asyrský král Aššurbanipal pøedhazoval vìznì k roztrhání dogám, ještì v 19. století na Ceylonu nabodávali odsouzené na sloní kly. Sadismem proslulí èínští katé zase zapojili do muèení krysy, které se prohryzávaly øitním otvorem do tìla ubo¾áka, proto¾e ten mìl na zadku pøiklopen hrnec a ony nemìly kam utéci. Trest smrti proøíznutím hrdla, rozpáráním bøicha, svr¾ením z výšky, vyhladovìním, ukøi¾ováním, nara¾ením na kùl (jeden z nejstrašnìjších), sta¾ením z kù¾e, to všechno znalo lidstvo odpradávna. Poslední uvádìl i tereziánský zákoník: "Pásek kù¾e budi¾ vyøíznut z levé a z pravé strany zad." Pou¾ívalo se pil, seker, gilotiny, ke škrcení garoty. A nejen v minulosti - barbarský íránský re¾im zkonstruoval v roce 1987! automat na uøezávání rukou. Provinilí byli ještì v roce 1926 trháni v Èínì kleštìmi, pøièem¾ "diváci se bavili, smáli, kouøili a jedli ovoce". Vedle toho se upálení, zastøelení, stìtí, vìšení a pozdìji elektrické køeslo a smrtící injekce jevily témìø povyra¾ením. Trestali se zloèinci, zlodìji a vrazi, ale také heretici a lidé jiné víry. Císaø Domicián napø. nechal Jana Evangelistu, Kristova ¾áka, uvaøit v kádi s olejem. O Trajánovi se zase tradovalo, ¾e do mramorové vany, do ní¾ vsadil pìt køes»anek, dal lít roztavený cín a olovo, aby z nich udìlal sochy k výzdobì lázní! Oblíbeným trestem se stalo i bièování - pape¾ský stát jím trestal ještì v pol. 19. století. Marie Biorgiová byla v roce 1851 bièována nahá v Perugii, proto¾e nabádala k nekouøení. Sni¾ovala prý tak výnosy Svaté stolice, jeliko¾ na dovoz tabáku do svých zemí mìli pape¾ové monopol. I èeské zemì mìly své odsouzené a muèedníky.


Popravy u nás
V 11. a 12. století byly popraveny stovky èeských lidí - kromì jiného v boji mezi Pøemyslovci a Vršovci. Ve 14. st. stoupl poèet lapkù - organizovaly se proti nim vojenské výpravy. V jedné byl i Karel IV., který "pro lupièství jakéhosi rytíøe Jana, øeèeného Pancíø, jeho¾ pøedtím císaø sám opásal rytíøským pasem, zajal na hradì ®ampachu a vlastníma rukama obìsil". V èervenci 1404 skonèila na popravišti celá lupièská tlupa - za Horskou bránu ji k popravì doprovodil Jan Hus. Rušno bylo v Praze v bøeznu 1422, kdy dali staromìstští konšelé tajnì popravit na nádvoøí radnice knìze Jana ®elivského. Skuteènì hrùzné tresty se objevovaly sporadicky. Tak koncem srpna 1571 v Šamonicích u Písku šest lidí zavra¾dilo rytíøe Ludvíka Loreckého ze Lkouše a jeho dvì dìti. Podnìt k èinu dal místní rychtáø Petr Dulík. Ten po chycení dopadl nejhùøe: "Katové jej vzali a vedli jej k rumpálu a svlékše ho z rubáše, opásali jej jakejmsi hadrem, a tak ho na ten rumpál polo¾ili, pøivázavše ho nìkolika øetìzy v pùli za hrdlo, za ruce, i za nohy, a tak jej pekli. A Jíra, kat táborský, maje kropáè, vomáèel jej ve vroucí smole a kù¾i z nìho strouhal." V roce 1788 zrušil Josef II. v èeských zemích trest smrti - obnovil ho u¾ za sedm let - v pøípadì velezrady èi pokusu o ni. Právní norma z roku 1803, stejnì jako její novela z roku 1852, vyhlašovala trest obìšením, mimo jiné za zloèiny dokonané vra¾dy, loupe¾né vra¾dy a ¾háøství. Poslední veøejná poprava v Èechách se konala v Plzni roku 1871, kde skonèil svùj ¾ivot "cikán Josef Janeèek, mordýø a lupiè".


Dodnes zachovává trest smrti v mnoha státech. Ne ka¾dý má a mìl takové štìstí jako surovec Tvorkovský.


Pozn.: Našla jsem pro vás na internetu.


Karla Adamcová

* * *
Zobrazit všechny èlánky autorky



Komentáøe
Poslední komentáø: 12.08.2016  19:52
 Datum
Jméno
Téma
 12.08.  19:52 Kamila
 12.08.  10:06 kusan
 12.08.  09:26 Svatava
 12.08.  08:41 Josef