Vlak smìøuje do Roudnice. Míjíme Vraòany. Z okna je utìšeny pohled do krajiny. Pøesto, ¾e je první únorový den, po snìhu jsou jen nepatrné památky v podobì ostrùvku tu a tam v polích. Vlevo za lesem nenápadnì vykukuje temeno Øípu, ale po chvilce mù¾eme spatøit horu v celé její kráse. Na vrcholu bìlostnì záøí rotunda sv. Jiøí. Obloha hraje nejrùznìjšími barvami oblakù, které jsou stále v pohybu. Severozápad je témìø zata¾ený, z pochmurné šedi se nápadnì vyjímají dva bíle sloupy páry vystupující z komínu elektrárny v Poèaplech. Za elektrárnou se vyhoupl první støedohorský kopec - Sedlo.
Vzhledem k tomu, ze cesty v lesích jsou teï zledovatìlé, volíme okru¾ní trasu po témìø opuštìných silnicích z Lkane pres Vojnice, Vojnièky a Lukohorany s krásným výhledem na panorama Støedohoøí. Obchází ménì nápadný vršíèek v polích Stran, který je vysoký pouhých 249 m nad moøem. Po levé stranì se na obzoru majestátnì tyèí z polí Hazmburk a postupnì celé Lounské a Milešovské støedohoøí. Nìkteré kopce, zejména ty vyšší, jsou èásteènì pocukrované snìhem, nejvíce pak královna Støedohoøí - Milešovka. Z podmraku prosvítá slunce, které dodává tìmto mírnì zasnì¾eným kopcùm støíbrný nádech. Sluneèní paprsky mìní ka¾dou chvíli náladu krajiny, hladí jednotlivé kopeèky a stìhují se z jednoho na druhý.
Putujeme krajinou, kde jako by se zastavil èas. Malebné kopce tu tvoøí hradbu chránící tento kout pøed hektièností dnešní doby. Pozorujeme nièím nerušené zajíce a stáda srnek na zvlnìných polích, která se pøed námi rozprostírají na všechny strany. Nìkterá jsou zoraná a my pak mù¾eme obdivovat nádheru èernozemì, slibující bohatou úrodu. Pole a louky jsou lemovány øadami stromù a keøù. Volnì rozhozené vesnièky s kostelíky harmonují s okolní krajinou.
A právì sem nejednou zavítal s barvami, štìtci a plátny Emil Filla z nedaleké Peruce, kde mìl na sklonku svého ¾ivota ateliér. Za tìch posledních necelých šest let, která mu ještì zbývala, namaloval obsáhlý soubor panoramatických obrazù krajiny Èeského støedohoøí, který byl završením jeho velmi bohaté tvorby. Malíø vyznává Støedohoøí lásku nejen barvami, ale i slovy: "Je to kraj, kam by mìli chodit všichni naší mladí lidé, aby se z nich stali básníci, umìlci a filozofové. Snad budoucnost pochopí, ¾e z tohoto kraje se stane kolébka naší budoucí kultury". ..."To je ten kraj mùj milovaný, duše má a touha, má podstata, osud a údìl..."
Emil Filla našel svùj kraj na Severu Èech, pøesto¾e byl pùvodem z Chropynì u Kromìøí¾e a vìtšinou ¾il v Praze. Zdá se, ¾e spíše kraj si našel a vybral svého umìlce. Èeské støedohoøí se zapsalo do srdce mnoha dalších lidí, kteøí se rádi vracejí a tìm, kteøí ji¾ tu mo¾nost nemají, zùstávají alespoò krásné vzpomínky.