Vyjádøení Pavly Topolánkové
V pøílohách pøinášíme vyjádøení pøedsedkynì Politiky 21 Jany Bobošíkové k souèasné politické situaci a vyjádøení Ing. Pavly Topolánkové k rodinné situaci na tiskové konferenci „Politiky 21“. Pavla Topolánková se tiskové konference zúèastnila jako host.
V ¾ivotì ka¾dého z nás pøichází okam¾iky, které nás nemile pøekvapí. Pak býváme smutní a bezradní. Mù¾eme-li si je pro¾ít nìkde v klidu jen s nejbli¾šími pøáteli, máme štìstí v neštìstí. Lidem, jejich¾ povolání èi funkce pøitahuje pozornost médií, je tato mo¾nost odepøena. Nejen jim, ale èasto i èlenùm jejich rodiny. Je to asi v poøádku. Svoji ¾ivotní dráhu si sami zvolili a pokud jde o politiky, kteøí ve svých vrcholných funkcích rozhodují nejen o státu jako celku, ale svým zpùsobem i o kvalitì osobního ¾ivota ka¾dého z nás, tak se nemohou dovolávat práva na soukromí. Proto¾e, jak øíkala Jana, není kouøe bez ohnì. A chování politika v jeho osobním ¾ivotì jistì øekne mnohé i o jeho kvalitách a schopnostech coby èinitele, který má moc nad našimi ¾ivoty.
Jsem si tohoto závazku vìdoma a proto jsem tady. Spoléhám pøitom na váš vkus a doufám, ¾e pøijmete s pochopením, kdybych vám na nìkteré dotazy nedokázala odpovìdìt. Nechci, abyste si mysleli, ¾e jsem tu proto, abych si ve spolupráci s médii øešila své osobní problémy. Èasto jste mi pøedhazovali, ¾e jsem kandidovala za Politiku 21 jen proto, abych se pomstila svému mu¾i. Nechci vám to vytýkat. Vím, ¾e povrchní dojem v naší uspìchané dobì je pro média èasto klíèový. A vím, ¾e mi dá asi ještì hodnì práce, ne¾ se mi podaøí dokázat, ¾e moje motivace je úplnì jiná. Dnes je opravdu tì¾ké nìkomu uvìøit. To, co nám tady od listopadu 1989 pøedvedli politici nejrùznìjších zamìøení a programù, netøeba komentovat. Já se prostì jen nechci smíøit s tím, ¾e z tohoto marasmu není cesty ven. A nejsem ten typ, který si doma zanadává a pak nechá vše pøi starém.
Politika mì zajímala v¾dycky a v¾dycky jsem mìla politické ambice. Jenom jsem to všechno vnímala jako spoleèné dílo moje a mého man¾ela. Øíkala jsem si, ¾e je pøece jedno, který z nás dvou ponese prapor a který vytvoøí zázemí. Situace se zmìnila. To je vše. Dnes vím, ¾e svùj prapor musím nést sama, a» je jakkoliv tì¾ký.
TK Politika 21, 12. 01. 2007
Prohlášení pøedsedkynì Politiky 21
Jsem pøesvìdèena, ¾e vláda, kterou nabízí premiér Topolánek, je vláda nekompetentní, která není schopna prospìt v ¾ádném ohledu Èeské republice. Pøivítala bych, kdyby tato vláda nedostala ve snìmovnì dùvìru. Øešení souèasné politické situace spatøuji v dohodì dvou nejsilnìjších stran na zmìnì volebního systému a následných pøedèasných volbách.
U¾ jednou jsem zde øekla, ¾e se stydím za premiéra. Ale aby nedošlo k omylu – nechci nikoho obviòovat kvùli prostému faktu man¾elské nevìry – ta tu byla, je a bude. Od reprezentanta státu a konzervativní strany, kterým ale nyní Mirek Topolánek je, ale oèekávám a vy¾aduji elementární lidskou úroveò. A to i pøi øešení nevìry. Mirek Topolánek postavil celou svou politickou kariéru na fungující rodinì. ODS, v jejím¾ èele Mirek Topolánek stojí, hlásá, ¾e rodina je nenahraditelná. Èeho jsme ale svìdky? Špièky ODS, které nám rodinu prodávají jako základní èlánek spoleènosti, k bezcharakternímu jednání premiéra mlèí. Tváøí se, ¾e nevidí, jak konzervativní premiér pøelétá mezi milenèiným boudoirem a domovem, jak kope do aut novináøù a vyhro¾uje jim. Je mi trapnì, kdy¾ Mirek Topolánek bezohlednì urá¾í man¾elku Pavlu, se kterou ¾ije u¾ 28 let, která ho v¾dy podporovala a byla spolustrùjcem jeho politického úspìchu. Poni¾uje tím nejen svou ¾enu, ale i celou spoleènost, která mu premiérské køeslo svìøila.
Pova¾uji to za nejvyšší míru necitlivosti, nevkusu a bezzásadovosti, kterou tu jeden z nejvyšších pøedstavitelù státu povyšuje na pøijatelnou normu chování. Jsme svìdky bourání i tìch minimálních hodnot, na kterých stojí ka¾dá slušná spoleènost a to je alespoò základní ohleduplnost a vzájemná úcta èlovìka k èlovìku. Zvláš», kdy¾ tímto èlovìkem je ¾ena, se kterou má tøi dìti a která mu stála po boku na dlouhé a èasto trnité cestì k jedné z nejvyšších státních funkcí.
Proè o tom všem mluvím? Proto¾e vìøím na pravdivost nìkterých pøísloví. Napøíklad, ¾e není kouøe bez ohnì a ¾e vrána k vránì sedá. Nikdo, kdo má alespoò základy slušného vychování by se nièeho takového nedopustil. Tento kouø, který zahaluje osobu premiéra, pochází z ohništì, kde se pøikládá neúctou, køupanstvím, bezohledností a bezpáteøností. Takový èlovìk není nièím jiným, ne¾ jakýmsi prefabrikátem aparátèíka, který mù¾e dìlat pøedsedu ka¾dé stranì bez ohledu na program. Je to èlovìk, který zradí kdykoliv a kohokoliv, své volièe nevyjímaje. Èlovìk, který postrádá vlastní dùstojnost, a proto tak snadno zapomíná na dùstojnost druhých. A jako takový pøitahuje sobì rovné. A jestli¾e platí, ¾e ryba páchne od hlavy, pak tedy páchneme všichni. Všichni – a» chceme èi nikoliv – jsme v pøísloveèném jednom pytli. Náš premiér nastavil la»ku a podle ní jsme hodnoceni. Propadáme se stále hloubìji, zabøedáme do bahna bezpáteønosti a neschopnosti. Z pohledu zvenèí to není náš premiér, ale my všichni, kdo není schopen sestavit ani vládu, kdo nevyznává ¾ádné hodnoty a není na nìho spolehnutí. Jsme to my, kdo se nebrání úpadku lidské slušnosti, práva a vlastní dùstojnosti. Mo¾ná vám to nevadí. Mì to vadí a zásadnì. Já si k téhle vránì sednout nechci. Proto premiéra vyzývám, aby okam¾itì odstoupil a pøestal nás všechny poni¾ovat. Jedinì tak mù¾e Èeské republice prospìt.
Praha, 12. 1. 2007
