Do pìti neumím poèítat!
Prùmìrný plat èiní plus mínus dvacetdva tisíc korun.
Tak vida, pøece jsme se doèkali! Pøed pár lety nám to souèasný prezident sliboval, a zdálo se to jako utopie.
Trošku jsem se sice podivila, proto¾e v mém okolí znám opravdu málo lidí s prùmìrným platem. Dívám se ale spíš dolù, ne¾ nahoru. Nepohybuji se na zlatém hrotì naší pøedèasnì vyspìlé kapitalistické spoleènosti, a tudí¾ mám kolem sebe lidi s platem osm a¾ deset tisíc mìsíènì. Vzápìtí mne sdìlovací prostøedky uklidnily.
Jen jedna tøetina pracujících dosahuje prý tohoto platu.
A u¾ zaèínám být v kelu.
Kdysi jsem se nemohla dopoèítat, jak je to s nevìrnými mu¾i a ¾enami. Mu¾i prý jsou pìtkrát nevìrnìjší ne¾ ¾eny.
Kde pak berou ty ¾eny? Nebo, ¾e by jedna ¾ena byla nevìrná jednomu mu¾i pìtkrát, a jeden mu¾ byl nevìrný pìtkrát poka¾dé s jinou ¾enou? Nebo jak je to? Cvokaøím. Ne, jedna ¾ena, a pìt mu¾ù. Èili, ka¾dých pìt nevìrných mu¾ù pou¾ívá jen jednu nevìrnou ¾enu.
Skoro stejná otázka, jako „mami, a kde konèí nekoneèno?“.
Ještì jsem nestaèila rozluštit prùmìr z prùmìru, jako jedno kuøe, dva lidi, jeden sní celé… atd. A u¾ na mne s další luštìnkou!
Dùchody se zvednou v „prùmìru“ o pìt procent.
Poèítám.
Jedinec, mající dùchod ve výši 14000 Kè si pomù¾e o 700 Kè.
Sousedka, která má dùchod 5000 Kè o 250 korun,
Chleba stojí dvacku, èili první dùchodce si koupí za zvýšení 35 bochníkù, sousedka jen dvanáct a pùl.
Má smùlu. Má malý dùchod, èili bude mít míò chleba.
I kdy¾ jsem u¾ otupena delším ¾ivotem v této záhadné matematice, kdy zamìstnanec, který má 40 000 tisíc korun, dostane ještì k dispozici mobil a slu¾ební auto, vstupenky VIP na ka¾dou ptákovinu, zatím co úèetní, která tráví v podniku uzávìrky po veèerech, ¾ádný „úèet“ ji nepozve na pracovní obìd èi veèeøi, mìsíènì bere 9000 Kè, nedostane nic - obèas se mnì vytoèí palec u pravé nohy.
Kdy¾ rostou platy, opìt procentuálnì.
Tedy ètyøicetitisícový má sedm procent stejnì, jako devítitisícový. Jen¾e v prvním pøípadì to je 2 800 Kè, ve druhém 630 korun. Kolik to je bochníèkù, madam? Mù¾u to nechat?
Laskavý ètenáø nech» mnì promine. Nepou¾ívám silných výrazových prostøedkù, ani „silných“ jedincù, kteøí berou øádovì o jednu i dvì nuly mìsíènì více.
Nepou¾ívám jako argument ani ¾ivoøící lidièky na hranici ¾ivotního minima. Vzala jsem „prùmìr“.
Laskavý ètenáø a» promine podruhé, ¾e neumím poèítat.
Ale madam, to je pøece vaše vina, ka¾dý strùjcem svého štìstí, a kdy¾ je vám devìt tisíc málo, proè nejdete TAKY dìlat do politiky, proè nedìláte mana¾era, proè nedìláte v ÈEZU?
Dagmar Jarošová