Jako mnoho jiných jsem jednoho dne zaèal mazat odeslanou poštu a pøišel na to, co jsem sice vìdìl, ale nìjak zvláš» neregistroval: ¾e mnohé instituce na emaily neodpovídají. Týká se to pøedevším redakcí, kam jsem poslal své pøíspìvky, ale i jiných institucí.
Letos (2006) je to zrovna 50 let, co soudruzi vydali vyhlášku o vyøizování podnìtù a stí¾ností pracujících. Její èíslo u¾ si nepamatuji. Podle ní byly všechny instituce povinny do 30 dnù na dopisy odpovìdìt. Je nutno pøiznat, ¾e to a¾ na výjimky èinily, i kdy¾ mnohé se podle úøednického zvyku, panujícího dodnes, sna¾ily pùvodci sdìlit, ¾e nejsou pro vyøízení kompetentní a odkazovaly ho na instituci jinou.
Nedlouho po vydání zákona jsem pracoval v jisté redakci. Kdy¾ pøišel dopis, sekretáøka ho otevøela, zapsala do deníku došlé pošty s charakteristikou obsahu a pøedala ve slo¾ce šéfovi. Ten všechny dopisy pøeèetl, opatøil poznámkou jak vyøídit a povìøil tím pøíslušnou osobu . Sekretáøka slo¾ku pøebrala, pøedala dopis oné osobì, co¾ bylo v deníku zaznamenáno. Kdy¾ dotyèný vypracoval odpovìï, napø., ¾e se pøíspìvek nehodí, ¾e bude uveøejnìn pozdìji nebo kde by se lépe uplatnil, odpovìï dala do slo¾ky šéfovi, ten kopii schválil šifrou, eventuálnì podepsal originál, vrátil sekretáøce, ta kopii zalo¾ila, odnesla na poštu a zaznamenala v deníku pošty odchod odpovìdi. Jednou za èas šéf kontroloval, zda je veškerá pošta vyøízena.
Dnes je situace v redakcích jednodušší. Emaily chodí zpravidla na jméno redaktora a k napsání odpovìdi staèí kliknout, napsat pár slov a odeslat. Pøesto ani takovýto jednoduchý rituál páni redaktoøi nedodr¾ují a vùbec se neobtì¾ují odpovìdìt.
Bohu¾el, jak jsem se pøesvìdèil, kdy¾ jsem si mailem stì¾oval na nesrozumitelnost televizního vysílání zpùsobenou podmalováváním mluveného slova hudbou, èetné instituce jednají stejnì. Pøedevším to byli øeditelé ÈT, Primy a Novy, ale i poslanci Parlamentu ÈR, Úøad vlády a nìkteré další úøady. Vzornì se, alespoò po formální stránce, zachoval ombudsman, odkud okam¾itì poslali jednací èíslo z podatelny a zanedlouho i odpovìï emailem. Obsahovì se ovšem prohlásili za nekompetentní a odkázali mì na Radu pro rozhlasové a televizní vysílání, která mì u¾ døíve odkázala také jinam…
Zajímal jsem se, jak se zachází s došlou poštou dnes.
Zpravidla dojde dopis do podatelny, kde je i E-podatelna pro emaily. Došlá pošta se otevøe, (pokud není na jméno), roztøídí a zapisuje do elektronického podacího deníku. Dostane jednací èíslo a pøedává se sekretariátu pøíslušného odboru s protokolem o pøedání.Tam se pošta roztøídí a¾ na jednotlivého úøedníka, který vyplní další údaje v elektronickém podacím deníku. Napíše odpovìï s mo¾ným vyjádøením dalších útvarù a v obálce s adresou pøedá fyzicky i elektronicky podatelnì. V poslední dobì velké úøady dokonce ka¾dý dopis skenují a oznaèí èárovým kódem, jím¾ se dají rychle zpìtnì získat informace o dokumentu. Celá øada dopisù však nemusí jít pøes podatelnu a úøedník by je mìl zaevidovat sám. Stalo se mi, ¾e emailová odpovìï došla pod jménem úøednice a nikoliv úøadu, tak¾e v záplavì mnì došlé pošty se ztratila.
Programy však má ka¾dý podnik jiný, jsou nekompatibilní a ne všichni úøedníci s nimi umìjí dokonale zacházet. Kromì toho dochází k velké fluktuaci úøedníkù, buï pro špatné pomìry na pracovišti, nebo pro nízké platy. Nìkdy vedoucí èinitelé institucí ani nemají zájem na stabilizaci podøízených, proto¾e zasvìcený úøedník vidí vedení do karet, a to mù¾e být ne¾ádoucí.
Za takových okolností je kontrola dost obtí¾ná, evidence se dá obejít èi ošidit falešným záznamem a na slo¾itìjší dotazy lze vùbec neodpovídat, zejména, kdy¾ referent neví jak, a bojí se to pøiznat, aby neztratil práci. Tak to alespoò vidím já.