Já skuteènì nevìøím nikomu
Pøeèetl jsem úvahu pana Stoèese v NetSocanu, a pøeèetl jsem úvahy mnoha dalších pisatelù o tzv. sociálním státu.
Opìt jsme si zopakovali, ¾e ti s prùmìrným pøíjmem chudnou, zatím co ti s opravdu velkými zisky, získávají ještì víc ne¾ mìli. Nezdá se, ¾e by na tom bylo nìco divného. Staèí se podívat po naší malé republice. Ti nahoøe se u¾ sedmý mìsíc perou a dohadují, ne o tom kam, a jakým zpùsobem bude kráèet tato zemì, ale jakou funkci pro sebe urvou, a kolik za to budou mít. Ne, já skuteènì nevìøím nikomu z našich tzv. politikù. Pøed volbami, plná ústa ¾vástù a l¾í, po volbách spojenectví s kýmkoli. Podplatitelní, a také podplaceni nadnárodními spoleènostmi pracují v jejich prospìch, a nic se nestarají o to, co bude za pìt, èi deset let. Sedí ve správních radách, a kývají. Kývají za peníze svých volièù, a kývají proti nim. Nejstrašnìjší na tom je mo¾ná to, ¾e ani netuší, ¾e existují i jiné problémy, ne¾ je jejich koryto. Úslu¾ní, chce se mi øíci lokajští smìrem k EU, nic nedbají na to, ¾e mnoho smìrnic je pro náš stát znièujících, ¾e s nejvìtší pravdìpodobností nevratnì nièí to, co se po léta budovalo. Prùmysl je z velké èásti zlikvidován, na úkor Nìmecka a Anglie. Zemìdìlství se likviduje prùbì¾nì na úkor Francie a Španìlska. Vodárenské a plynárenské spoleènosti se prodávají zahranièním zájemcùm. Pokud skuteènì dojde k privatizaci penzijního pojištìní, budou to samozøejmì zahranièní investoøi, kteøí je koupí. Stát u¾ nemá jiné pøíjmy, ne¾ ty které vybere na nepøímých daních, proto¾e vìtšina zisku odchází se svými zahranièními majiteli firem. Obyèejní pracující pracují za zlomek mzdy, kterou by mìli za stejnou práci, na západ od naší hranice. Mnozí dokonce vìøí tomu, co se jim pøedkládá. Mzdu mají menší proto, ¾e ménì pracují. Není to proto, ¾e ménì pracujeme, je to proto, ¾e jsme ochotni za tìchto podmínek pracovat. Ale je pravdou, ¾e tento zpùsob ¾ivota se velké vìtšinì našich obèanù zalíbil. Je strašné se dívat na to jak vlastnì ¾ijeme. Na první pohled se zdá, ¾e pro nás u¾ nic jiného ne¾ nepøetr¾ité utrácení v hypermarketech neexistuje. Na druhý pohled je to pravda. Pokud nemáš na drahý dárek, ¾ádný problém, úvìr vyøídíme do tøiceti minut, splácejte a¾ pøíští rok. Kdo na tom vydìlá je jasné, ale proè o tom pøemýšlet. Ale v tom ten problém právì je. Dokud obyèejní lidé nebudou myslet na to, kdo na jejich bídì vydìlává, nic se nezmìní. Budou dál ¾ít jako chudí, a jiní na jejich úkor budou kupovat mobily posázené diamanty. A o vánocích, jak u¾ je dobrým zvykem, dají nìco zvíøátkùm v útulku. Nebo bezdomovcùm polévku – je dobré myslet na pøíští volby.
Patnáct tisíc dìtí umírá na svìtì ka¾dý den hladem, pan Bill Gates má víc ne¾ osmdesát miliard dolarù majetku. Kdy¾ ho vidím v televizi, jak s milým úsmìvem dává peníze na charitu, chce se mi breèet. Jak vybral ty dìti, které zachrání, a proè zemøou ty ostatní. Mo¾ná proto, ¾e my jsme ti lhostejní. My jsme ti, kteøí vidí jen svùj vlastní plný talíø, a radìji nevidíme, ¾e dìti souseda nemají co jíst. Ano, po nás mo¾ná pøijde potopa. Je tøeba si uvìdomit, ¾e ka¾dý z nás k ní u¾ teï pøispíváme svým dílem lhostejnosti, a vlastního sobectví. Dokud budeme vidìt jen svùj vlastní plný stùl, dokud nebudeme ochotni se uskrovnit ve svých nárocích, tak aby mìl i náš soused, do té doby budeme stále chudí. Nejen materiálnì, ale hlavnì duševnì.
Uplynulých sedmnáct let se vyznaèuje pøedevším tím, jak lehce dokázalo duševnì zmrzaèit celou jednu generaci. Nìkteøí øeknou, ¾e je to pozitivum. Vidím ty mladé lidi dennì. Mana¾eøi. Mobil u ucha, k dosti¾ení v ka¾dém okam¾iku, flexibilní, schopní udìlat bez pøemýšlení cokoli za trochu vìtší prémie. Nemají èas ani na to mít dìti, nedokázali by je vychovávat. Jejich pracovní vytí¾ení jim to ani nedovoluje. Stroje na vydìlávání penìz. Ale co si poènou a¾ jim bude ètyøicet. Mo¾ná si nìjaké adoptují, nebo jim ho nìjaká chudá matka prodá. Není i tohle z velké èásti naše vina. My jsme ti dospìlí, my jsme mìli vidìt co se dìje, a nic jsme neudìlali. Pøihlí¾eli jsme, a stále ještì pasivnì pøihlí¾íme. Proè? Proto¾e jsme tak hloupí? Nebo tak lhostejní? Vím, i my máme problémy. Jak si udr¾et práci, pøípadnì jak získat novou, kdy¾ u¾ jsme pro nìkoho pøíliš staøí, a neperspektivní. Ale ani tohle nás neopravòuje k tomu, abychom se zastavili, abychom jenom pøihlí¾eli tomu, jak nìkteøí pro svùj osobní zisk likvidují tuto zemi. Èemu všemu ještì budeme jen mlèky pøihlí¾et, ne¾ se probereme. A nebude u¾ na všechno pozdì? Nìkterým bude tohle ètení zavánìt sentimentem, ale jiná mo¾nost není. Buï naši dìdové bojovali za špatnou vìc, nebo my mlèíme k vìcem ještì špatnìjším. Je samozøejmì na ka¾dém z nás, abychom si vybrali to, co pova¾ujeme za správné. Dál mù¾eme hromadit peníze pro své vlastní blaho, dál mù¾eme pøihlí¾et jak nìkteøí ¾ijí v pøepychu, který nepotøebují, zatím co jiní umírají hladem. Nebo mù¾eme zaèít znovu pøemýšlet nad tím, co udìlat, aby všichni lidé mohli ¾ít dùstojnì, a nemuseli se ka¾dý den strachovat o to, co bude zítra.
Miloslav Junek, Hradec Králové
