Proè ®idé nezabíjejí kvùli Voltairovi nebo Nerudovi?
Obèas mì v moravských èi èeských mìstech pozvou na besedu o Vietnamu, Kanadì, Africe èi Izraeli. Nedávno pøišla øeè také na vzpoury muslimù proti Dánùm, kteøí zveøejnili karikatury protoka Muhammada, mluvilo se té¾ o protestech proti pape¾i Benediktu XVI. Ten si dovolil pøíliš, kdy¾ veøejnì pøeèetl zhruba pìt set rokù starý citát byzantského císaøe Manuela II. Paleologa. V nìm se tento potentát vyjádøil dosti hanlivì o islámu. Skoro pùl tisíciletí jeho slova muslimùm nevadila, ale najednou byl vypuštìný d¾in z láhve. Dodal jsem k tomu, co by potom museli dìlat ®idé, kdy¾ jsou všude k mání texty takových antisemitù, jakými byli Voltaire, Goethe, Dostojevský, Nìmcová, Sládek èi Neruda a Bezruè, kteøí svoji záš» vùèi ®idùm nikdy neskrývali.
A bylo zle. Naši všeznalci se do mì pustili, jak si dovoluji špinit génie èeské i svìtové kultury a umìní. A co všechno jsem øekl, ¾e se tolik rozohnili? Tøeba, ¾e ®idé nikdy nevyšli do ulic, aby pálili francouzskou vlajku za Voltairova slova:
,,Naleznete v ®idech jen nevzdìlaný a barbarský národ, soustøeïující v sobì odedávna jen nejšpinavìjší lakotu a nejodpornìjší povìru, jako¾ i nepøekonatelnou nenávist vùèi národùm, které je mezi sebou trpí a obohacují.... ®idé v¾dy se uèili u jiných národù a sami jiné národy nièemu nenauèili. Peníze byly øidítkem jejich èinù pro všechny doby...”
Dìlali ®idé nìkdy pogromy proti Rusùm? Nebylo tomu spíš naopak, pøesto¾e se mohli bránit naøèením Dostojevského? Ani dnes, pokud se texty tohoto spisovatele nìkde objeví, nedrancují za to ®idé ruské velvyslanectví. A ¾e si Dostojevský nebral servítky:
,,®id, kdekoli se usadil, tam ještì více sni¾oval a kazil lid, tam ještì více upadala lidskost, ještì více klesal stupeò vzdìlanosti, ještì hnusnìji se rozšiøovala beznadìjná nelidská chudoba a s ní zoufalost!”
Autor Písní kosmických dokonce sepsal studii Pro strach ¾idovský, kterou a¾ v roce 1935 vydal Jaroslav Slavata, spolupracovník týdeníku Fronta. V ní se mimo jiné píše:
,,®idé starali se pøehorlivì, aby o nich nebylo mluveno jako o ®idech a ,,velkopokrokový evropanský” èeský tisk je v tom všemo¾nì podporoval... Kdo o ®idech nìco špatného napsal, byl ¾idozednáøi umlèován a prohlášen za nekulturního barbara a zrádce... ”
O tom, ¾e ®idé postavili tuto zemi na nohy, ¾e dali základ jejímu prùmyslu, u¾ ale Neruda nenapsal. Ani o tom, ¾e by bez nich mo¾ná nebyla ani jeho Malá Strana a u¾ vùbec ne èeský prùmysl. ®e Moser vybudoval tradici karlovarského skla, ¾idovský vynálezce Kolben ÈKD, bratøi Gutmennové Ostravské doly a Rotshild ¾e postavil Severní dráhu a Vítkovické ¾elezárny. Rod Weimannù zase postavil teplické sklárny na ta¾ené a tabulové sklo, další ®idé zalo¾ili Fezko Strakonice, Koh-i-nor, Solo Sušice, odìvní závody Prostìjov a postavili u nás první cukrovary a prádelny, dokonce ®id Jellinek u nás vybudoval první likérku a lihovar...
Za to vše jsme se jim odvdìèili holocaustem, jejich vyhánìním, nacpáváním do transportù smrti a rozkradením jejich majetku. Pøesto po nás ®idé nikdy nepo¾adovali veøejnou omluvu. Tu by spíš mìli chtít od Britù za to, ¾e si Shakespeare v Kupci benátském vylil zlost na ®idech, kdy¾ jeho hebrejec Shylock chtìl libru masa ze svého dlu¾níka, který mu nemínil vrátit pùjèené peníze. Dluh však zpìt nedostal, navíc pøišel o majetek a ještì se musel nechat pokøtít...
Jen jednou se ®idé postavili proti vìhlasnému umìlci. To kdy¾ zakázali, aby se v Izraeli hrály skladby Richarda Wagnera. Jeho nenávist vùèi ®idùm zaèala, kdy¾ se dozvìdìl, ¾e není synem svého otce, ale matèina milence. A tím byl ¾idovský herec Ludwik Geyer.
Wagner zahoøkl vùèi ®idùm a stal se stal duchovním otcem nìmeckého nacionalismu. V tom si notoval se svým zetìm Houstonem S. Chamberlainem, který ve svých Základech devatenáctého století mluvil Wagnerovi z jeho psychopatické duše, kdy¾ vytvoøil teorii o skvìlé nordické rase a neschopných lidských køí¾encích zvaných ®idé.
Wagner pak vydal nenávistný elaborát Das Judentum in der Musik - ®idovství v hudbì, jen¾ navazoval na jiný pamflet: Slovník ®idù v hudbì. Zostudil v nìm mezi jinými Mendelssohna, Offenbacha i Mahlera a nechal je vyškrtnout ze seznamu nìmeckých komponistù. Asi zapomnìl, ¾e nejvíce zhudebòovanými básnickými texty v dìjinách evropské církevní hudby byly hebrejské ¾almy z 2. století p. n. letopoètem.
Izraelci navíc zákaz uvádìní Wagnerových skladeb, je¾ se staly hymnami hitlerovských vojsk, pøed nìkolika roky zrušili, i kdy¾ se poøád uskuteèòují Hitlerem iniciované Wagnerovské festivaly v bavorském Bayreuthu, na Zeleném pahorku v divadle, které postavil sám Richard Wagner a tradici pøehlídek jeho skladeb podporoval sám Adolf Hitler, aby v nìm prezentoval rasovì èistou hudbu, jako tøeba díla Prsten Nibelungùv, Bludný Holanïan, Tristan a Izolda èi Siegfried-Idylla.
Inu, jiná zemì, jiný mrav, jiná kultura a jiná natura. Nezbývá zøejmì, ne¾ trpìlivì èekat, a¾ si islám odbude svou dobu temna, jako kdysi køes»anství. Tøeba za onìch dalších ètyøi sta rokù zmizí korán stejnì, jako se kdysi nejvyspìlejší kultura mezi Eufratem a Tigridem rozplynula v nevzdìlatelnosti potomkù bystrých mezopotámských uèencù. Jejich muslimští následovníci získali jen sedm Nobelových cen, zatímco ¾idovští køí¾enci pøes sto sedmdesát.
Tolik èást mé pøednášky, která vzbudila tolik nevole. Ještì ¾e bigotní zastánci èeských literátù neznají d¾ihád meèem a fatwu. Mo¾ná bych dopadl jako Salman Rushdie.
