Je politika svinstvo?
V èlánku "Jak námi manipulují" jsem psal o tom, jak Bernaysem inspirované propagaèní kanceláøe pro tzv. Public relations, PR, znající mechanismy a motivy skupinového vìdomí, doká¾í na objednávku øídit a usmìròovat veøejné mínìní, èi zakrývat nebo pøetváøet politické skuteènosti. Podívejme se pro pøíklad na první válku v Perském zálivu r. 1991, pro ní¾ mìla PR agentura zformovat pozitivní veøejné mínìní.Pøipomeòme si, co se tenkrát skuteènì stalo. Amerièané nezapomnìli na naftovou krizi z 70. let, která svìtu pustila ¾ilou, a tou¾ili posílit svùj vliv na Støedním východì. Nejspolehlivìjší cestou byla válka a následná intervence. Kuvajt pod americkým tlakem nabídl svou ropu na svìtovém trhu za velice nízké ceny. Irák, který se ještì nevzpamatoval z dlouhé války s Iránem, to poškozovalo, a navíc, Kuvajt navrtal z amerického popudu irácké ropné prameny. Pak americká velvyslankynì naznaèila Saddámovi, ¾e lze tuto skuteènost postavit na roveò vojenské agresi vùèi Iráku. Saddám si to vylo¾il jako povolení uèinit z Kuvajtu opìt souèást Iráku a Kuvajt obsadil. Kdy¾ ho Amerièané hned potom oznaèili za osu veškerého zla, byl velmi pøekvapen. President Bush ihned po¾adoval váleènou intervenci v Kuvajtu a Iráku, ale americké veøejnosti byly zájmy naftových magnátù cizí. Do hry vstoupily agentury PR.
Agentura, která zakázku získala, zorganizovala nejprve na univerzitách informaèní dny o Kuvajtu a v kostelech modlení za Kuvajt. Byly vytištìny tisíce nálepek, potištìno velké mno¾ství trièek, mnoho novináøù dostalo slo¾ky s informaèními materiály popisujícími ve svìtlých barvách kuvajtskou spoleènost, ve skuteènosti ještì polofeudální. Na objednávku byly vyrobeny l¾ivé zpravodajské videopoøady, kuvajtští vojáci hovoøili v televizích o svých hrdinských èinech pøi obranì vlasti. Pøi jednání Rady bezpeènosti OSN byly v budovì promítány zfalšované videonahrávky a na chodbách visely velké fotografie obìtí irácké invaze.
Zlatým høebem kampanì bylo slyšení pøed nedùvìøivým Kongresem USA, kde patnáctiletá kuvajtská dívka, zdravotní sestra Nayirah, se slzami v oèích vyprávìla, jak iráètí vojáci vyhazovali z inkubátorù miminka na zem, aby mohli inkubátory odvézt do Iráku. PR agentura dodala vlastní zábìry Nayrahiny otøesné výpovìdi sedmi stovkám televizních stanic, a ty je odvysílaly. Emoce zapracovaly. Její vyprávìní, které mnohokrát citoval president Bush st., pøispìlo k vytvoøení veøejného souhlasu s válkou za osvobození Kuvajtu. Na ten pak americká letadla svrhla 90 000 tun bomb, prý víc ne¾ za celou druhou svìtovou válku. Nikde se ale nepsalo, co všechno padlo za obì» tomuto bombardování a jakých zvìrstev se dopustili ameriètí vojáci na zajatcích, které støíleli a zahrnovali buldozery do písku. Nepodaøilo se však potlaèit výsledek vyšetøování, které prokázalo, ¾e se v kuvajtských nemocnicích ¾ádné inkubátory neztratily. Americký generál Norman Schwarzkopf po válce pøiznal, ¾e media nepravdivì informoval o 312 zabitých nemluvòatech. Zaèátkem roku 1992 se koneènì provalilo, kdo byla Nayirah: byla to dcera kuvajtského velvyslance v USA.
Tato „le¾ z inkubátoru“ se od té doby dává za pøíklad moderní váleèné propagandy.
Snad se sluší dodat, ¾e vítaným následkem kuvajtské krize pro USA bylo zøízení amerických základem v Saudské Arábii, která do té doby tlakùm odolávala. Skuteènost, ¾e Amerièané po skonèení váleèných operací z Arábie neodešli, mohlo být pøíèinou znepøátelení Usamy Bin Ládina, døívìjšího spojence. Ten se pak stal zosobnìním ïábla.
Vra»me se ale domù, do událostí letošního roku. Chystaly se parlamentní volby. ÈSSD, která byla pøed Paroubkovým pøíchodem na dnì, dosáhla neobyèejné pøíznì volièù. ODS, která se ještì nedávno cítila absolutním vítìzem, se netajila plány na sociální škrty, a slibovala dravým podnikatelùm, tvoøícím jádro jejích pøíznivcù, daòové i jiné výhody. Hesla ÈSSD, která odmítala platby u lékaøe, školné, zrušení rodièovského pøíspìvku, výpovìdi bez udání dùvodu, nekontrolovatelný rùst nájemného apod. zabrala, a bylo témìø jisté, ¾e ÈSSD, jí¾ pøál i ekonomický boom, ve volbách zvítìzí. Tomu bylo tøeba zabránit stùj co stùj. A øešení se našlo ve vystoupení plk. Kubice, který v tajných materiálech smotal pravdy s polopravdami, smyšlenky s podezøeními. V Èesku se nic neutají, a bylo jasné, ¾e se všechno v krátkém èase objeví ve sdìlovacích prostøedcích. Nelze pochybovat, ¾e to nebylo dílo náhody, ale propracovaným plánem PR agentury. Plán vyšel. Emoce se zvedly a i rozumní lidé vìøili, ¾e není šprochu, aby na nìm nebylo pravdy trochu. Sociální demokraté ztratili nìkolik desítek tisíc hlasù, nezískali vìtšinu, a Paroubek to neunesl. Jeho povolební vystoupení znamenalo katastrofální ztrátu obèanské pøíznì, kterou agentury PR vytrvale prohlubují. Bohu¾el, i za pøispìní samého Paroubka. Ten se napø. pokusil vlichotit se do pøíznì øidièù øeèmi o amnestii na dopravní pøestupky, dosáhl konsensu s ODS, aby jej vzápìtí odvolal po dohodì s Kalouskem. (Bude jistì zajímavé pro budoucí historiky zjistit, èí to byl plán a kdo byl jeho prvoplánovanou obìtí). Jedno je však jisté. Paroubek a jeho strana jsou jediní, kdo dùslednì trvá na dodr¾ování základního zákona zemì, Ústavy republiky, pøi dalším postupu o vytvoøení stabilní vlády. Pro ostatní je to cár papíru, který je mo¾no ignorovat, èi zmìnit, kdykoliv to brání plánùm na rychlé pøevzetí moci. PR agentury se spolu s nìkterými politiky sna¾í, aby se pomocí mediálního pùsobení dosáhlo všeobecného konsenzu s pøedèasnými volbami, ani¾ by se vyu¾ilo postupu stanoveného ústavou. To by ale mìlo být pro ka¾dého výstrahou. Takové øešení je protiústavní a lze to tlumoèit tak, ¾e nebezpeèí pro demokracii nehrozí zleva, ale zprava.
Probìhly komunální volby a PR agentury opìt vyburcovaly emoce. Vykutálený starosta, který mohl být zrovna tak lidovec èi èlen ODS, byl úèelovì svázán s èlenstvím v ÈSSD. Ta byla poté prezentována jako strana podvodníkù a zloèincù. A zase, tìsnì pøed volbami, byl Paroubek po cíleném úniku informací spojen s úplatkáøskou aférou. Není kouøe bez ohnì, øekl si obèan po vyslechnutí zprávy. PR agentury se úspìšnì zhostily svého úkolu odradit volièe od úèasti nebo je pøimìt k volbì pravicových kandidátù. ®e se pøed senátními volbami opìt vynoøila dosud nejasná aféra se sociálnìdemokratickým poslancem Pohankou u¾ nemohlo pøekvapit.
Ale, øeknìte sami, kam se to hrabe na le¾ z inkubátoru èi Saddámovy zbranì hromadného nièení.
Ivo Krieshofer
