Jára Cimmerman byl tak hluboce dojat projevy sympatií, kterých se mu dostalo od místních obyvatel, ¾e se rozhodl na tomto místì nìjaký èas setrvat. Rozhlí¾el se z Vaalsbergu a uvidìl západním smìrem pøíjemnou krajinu. Byl to zajímavý kousek zemìkoule, velikosti 3,37 ètvereèního kilometru, který se svojí špièkou dotýkal nejvyššího bodu Nizozemí a nazýval se Moresnet. Jára tento kousek krajiny zakoupil a zakreslil osobnì do katastrální mapy, jak vidíte na obrázku. Jako milovník rovných linií byl toho názoru, ¾e rovné státní hranice, narýsované pokud mo¾no podle pravítka, zabraòují potyèkám se sousedícími státy. Nejideálnìjší by bylo, mínil, stanovit všechny hranice na rýsovacím prknì, jako tomu bylo nìkdy pøi kolonizaci Afriky. Tím pádem by zmizely z evropských map místa svárù, rùzné vyvøeliny ve tvaru karfiólu, jako Šluknovský, Ašský, Broumovský èi Frýdlantský výbì¾ek. Usnadnila by se ostraha hranic, hlídky by chodily stále rovnì. Pozdìjší politický vývoj mu dal za pravdu.
V Evropì to tehdy vøelo jako v¾dycky, a Jára, který byl po matce Rakušan a po otci Èech zachoval dokonalé utajení, vystupoval jako v¾dy inkognito. Tentokrát se vydával se za nìmeckého tajného zdravotního radu, Dr.Wilhelma Mollyho, který byl v místì oblíbeným dùlním lékaøem, lidumilem. Vizte nahoøe obrázek mu¾e s vousem. Cimmerman byl vskutku dítkem štìstìny. A¾ po uzavøení kupní smlouvy se toti¾ dozvìdìl, ¾e na tomto jeho náhodnì zakoupeném kousku zemì se nalézá velice prosperující zinkový dùl.
Celkovì tehdy ¾ilo v Moresnetu jen 250 lidí, co¾ bylo pro Cimmermanovy velké plány málo. Proto vyhlásil v zemi neutralitu, která mìla za následek, ¾e se bìhem krátké doby zvýšil poèet obyvatel na dva a pùl tisíce. Jako správného Èecha ho pochopitelnì okam¾itì v tu chvíli zaèala trápit skuteènost, ¾e pro tolik obyvatel je na území jenom jedna hospoda. Uvìdomil si, ¾e kdy¾ bude více hospod, bude se tì¾it nejen zinková ruda, ale i daò z vypitého piva. Proto vehementnì podporoval otevírání nových hospod, jejich¾ poèet v krátkém èase vzrostl na 60. Jako další zdroj pøíjmu pro státní pokladnu vybudoval kasino. Kasino bylo malebnì polo¾eno na bøehu umìlého jezera. Bohu¾el se zachovala jenom kresba budovy. Jezero existuje dosud..
Ve velmi krátkém èase zaèal státeèek prosperovat a úroveò obyvatelstva stoupala. Jára pro nì nechal vybudovat i jednu tramvajovou linku, která vozila lidi do kopce zdarma, jen pøi jízdì z kopce museli cestující platit - a platili velice rádi, tìšíce se z toho, ¾e jednu cestu pojedou zadarmo.
Další vìc, která nedala našemu geniovi spát byla skuteènost, ¾e pomìrnì malý poèet obyvatel na jeho území se domlouvá tøemi jazyky. Nìmecky, francouzsky ( a flámsky, co¾ je skoro jako holandsky) mu ti jeho obèané mluvili. Rozhodl se ustanovit jeden úøední jazyk. Zamítl èeštinu, aby nebyl pova¾ován za šovinistu, a té¾ proto, aby neprozradil své inkognito. Jako Slovan zpoèátku uva¾oval o nìjakém jazyku bratrském, napøíklad o srbštinì, ale pak si uvìdomil, ¾e by se lidé museli nauèit psát azbukou. Co¾ by sice nebyl velký problém ani pro analfabety, ale velice by se to prodra¾ilo, vzrostl by toti¾ poèet poštovních úøedníkù, kteøí by pøepisovali na obálkách adresy do ciziny latinkou. Ano i pošta zde u¾ byla, vydali si i vlastní známky, jak je vidìt na ilustracích.
O tom, jak usilovnì se myšlenkou jednotného jazyka ve dne i v noci zabýval, svìdèí skuteènost, ¾e jednou ze spánku zvolal : „Esperanto“! „Ano“, zajásal probuzenec, „tento jazyk sjednocuje pøece všechny lidi“. Aby pro tuto myšlenku nadchl i spoluobèany, naøídil, aby se celý týden èepovalo zdarma pivo. Tato zpráva se rychle roznesla po okolí a pøibývalo stále více lidí, z okolních státù, kteøí chtìli této lákavé pøíle¾itosti vyu¾ít. Byly ra¾eny mince a první úspìch se dostavil, kdy¾ byl stát, v esperantu nazvaný Amikejo, uznán Mezinárodní esperantskou centrálou jako¾ i zednáøskou lo¾í „Tøi svìtové koule“. Povzbuzen tímto neèekaným úspìchem neustával Jára Cimmerman ve svých reformních snahách. V budoucnu plánoval s nesmírnou pøedvídavostí utvoøení federace mezi Belgií, Nizozemím a Lucemburkem. Aby byla rovnoprávnost mezi tìmito státy zachována, navrhl, aby jejich jméno bylo rotaèním systémem ka¾dý rok mìnìno: postupnì tedy Benelux, poté Luxbened a Nebelux. Je pochopitelné, ¾e velmoci se zalekly neèekané konkurence tak malého státu. Informovány od svých tajných slu¾eb protestovaly u mezinárodních tribunálù a pod hrozbou násilí donutily Járùv malý a prosperující stát ke zrušení poštovních známek a vlastní mìny. Ten se ale nenechal odradit a svoji zvelebovací èinnosti pøenesl na jiné pole. Cesta do Moresnetu vede údolím, kterým protéká øíèka (lépe øeèeno strouha) Hervé, která se doká¾e i rozvodnit. Ta èasto zpùsobovala, ¾e si poutníci namoèili nohy i s botama a jejich obuv nasákla jakýmsi nepøíjemným pachem. Odkud se vzal? Sedláci do øíèky vypouštìli odpadovou vodu z výroben sýrù, které je Cimmerman nauèil vyrábìt. Bylo to dobøe? Zde se názory rozcházejí. Labu¾níci pova¾ují sedláky vyrábìný sýr Hervé (vlastnì èeský Romadúr), za lahùdku, právì pro jeho intensivní a penetrantní pach, mezitím co odpùrci tvrdí, ¾e smrdí jako bolavá noha. A právì z tohoto dùvodu, jako¾ i z obav o zdraví a vzhled poutníkù, kteøí pøicházeli do Moresnetu s èistými botami a upraveni, se Jára rozhodl vybudovat viadukt. Je to dodnes nejdelší viadukt v Belgii a je mo¾no vidìt ho na snímku, který té¾ poøídil sám náš genius.
Cimmerman byl ale stále více znechucen nepochopením závistivých velmocí, jako¾ i pozoroval, ¾e zásoba zinkové rudy se podezøele tenèí. Rozhodl se proto vyu¾ít pozvání barona, Baltika, generála v.v. aby se pøestìhoval k nìmu do Belgie, na jeho hrad Reinhardstein. Baron byl dlouholetý pøítelem našeho genia a proto Jára s radostí jeho pozvání vyhovìl. Nalo¾il svùj majetek na nìkolik prostých, koòmi ta¾ených vozíkù, rozlouèil se s plaèícím obyvatelstvem a vydal se na cestu. Na snímku, který poøídil jeden z obyvatel, kterému podle zaruèených zpráv ¾alem puklo srdce, je vidìt odjezd Járy a jeho skromné domácnosti z Moresnetu. Míøil za novými vìdeckými úkoly do Belgie. Ještì se staèil rozlouèit políbením hranièního kamene a vydal se vstøíc nejistému osudu, (hrad byl toti¾ ji¾ 300 let pouhá ruina) za svým dalším posláním. Na snímku kámen, který Jára políbil.
Vlevo vidíte absolutní dùkaz èinnosti našeho èeského génia v neutrálním Moresnetu: pohlednici se tøemi vladaøi, s holandskou královnou Wilhelminou v levém rohu nahoøe, pod ní belgický král Leopold II., vpravo nahoøe Kaiser Wilhelm II.. a v pravém dolním rohu portrét našeho Járy da Cimmermana. Jako v¾dy docela skromnì, inkognito, zcela neviditelnì . Té¾ Moresnet, Járùv znièený neutrální sen je jasnì vyznaèen.
Jára Cimmerman byl tak hluboce dojat projevy sympatií, kterých se mu dostalo od místních obyvatel, ¾e se rozhodl na tomto místì nìjaký èas setrvat. Rozhlí¾el se z Vaalsbergu a uvidìl západním smìrem pøíjemnou krajinu. Byl to zajímavý kousek zemìkoule, velikosti 3,37 ètvereèního kilometru, který se svojí špièkou dotýkal nejvyššího bodu Nizozemí a nazýval se Moresnet. Jára tento kousek krajiny zakoupil a zakreslil osobnì do katastrální mapy, jak vidíte na obrázku. Jako milovník rovných linií byl toho názoru, ¾e rovné státní hranice, narýsované pokud mo¾no podle pravítka, zabraòují potyèkám se sousedícími státy. Nejideálnìjší by bylo, mínil, stanovit všechny hranice na rýsovacím prknì, jako tomu bylo nìkdy pøi kolonizaci Afriky. Tím pádem by zmizely z evropských map místa svárù, rùzné vyvøeliny ve tvaru karfiólu, jako Šluknovský, Ašský, Broumovský èi Frýdlantský výbì¾ek. Usnadnila by se ostraha hranic, hlídky by chodily stále rovnì. Pozdìjší politický vývoj mu dal za pravdu.
V Evropì to tehdy vøelo jako v¾dycky, a Jára, který byl po matce Rakušan a po otci Èech zachoval dokonalé utajení, vystupoval jako v¾dy inkognito. Tentokrát se vydával se za nìmeckého tajného zdravotního radu, Dr.Wilhelma Mollyho, který byl v místì oblíbeným dùlním lékaøem, lidumilem. Vizte nahoøe obrázek mu¾e s vousem. Cimmerman byl vskutku dítkem štìstìny. A¾ po uzavøení kupní smlouvy se toti¾ dozvìdìl, ¾e na tomto jeho náhodnì zakoupeném kousku zemì se nalézá velice prosperující zinkový dùl. 
plány málo. Proto vyhlásil v zemi neutralitu, která mìla za následek, ¾e se bìhem krátké doby zvýšil poèet obyvatel na dva a pùl tisíce. Jako správného Èecha ho pochopitelnì okam¾itì v tu chvíli zaèala trápit skuteènost, ¾e pro tolik obyvatel je na území jenom jedna hospoda. Uvìdomil si, ¾e kdy¾ bude více hospod, bude se tì¾it nejen zinková ruda, ale i daò z vypitého piva. Proto vehementnì podporoval otevírání nových hospod, jejich¾ poèet 
v krátkém èase vzrostl na 60. Jako další zdroj pøíjmu pro státní pokladnu vybudoval kasino. Kasino bylo malebnì polo¾eno na bøehu umìlého jezera. Bohu¾el se zachovala jenom kresba budovy. Jezero existuje dosud..
Další vìc, která nedala našemu geniovi spát byla skuteènost, ¾e pomìrnì malý poèet obyvatel na jeho území se domlouvá tøemi jazyky. Nìmecky, francouzsky ( a flámsky, co¾ je skoro jako holandsky) mu ti jeho obèané mluvili. Rozhodl se ustanovit jeden úøední jazyk. Zamítl èeštinu, aby nebyl pova¾ován za šovinistu, a té¾ proto, aby neprozradil své inkognito. Jako Slovan zpoèátku uva¾oval o nìjakém jazyku bratrském, napøíklad o srbštinì, ale pak si uvìdomil, ¾e by se lidé museli nauèit psát azbukou. Co¾ by sice nebyl velký problém ani pro analfabety, ale velice by se to prodra¾ilo, vzrostl by toti¾ poèet poštovních úøedníkù, kteøí by pøepisovali na obálkách adresy do ciziny latinkou. Ano i pošta zde u¾ byla, vydali si i vlastní známky, jak je vidìt na ilustracích. 
zpráva se rychle roznesla po okolí a pøibývalo stále více lidí, z okolních státù, kteøí chtìli této lákavé pøíle¾itosti vyu¾ít. Byly ra¾eny mince a první úspìch se dostavil, kdy¾ byl stát, v esperantu nazvaný Amikejo, uznán Mezinárodní esperantskou centrálou jako¾ i zednáøskou lo¾í „Tøi svìtové koule“. Povzbuzen tímto neèekaným úspìchem neustával Jára Cimmerman ve svých reformních snahách. V budoucnu plánoval s nesmírnou pøedvídavostí utvoøení federace mezi Belgií, Nizozemím a Lucemburkem. Aby byla rovnoprávnost mezi tìmito státy zachována, navrhl, aby jejich jméno bylo rotaèním systémem ka¾dý rok mìnìno: postupnì tedy Benelux, poté Luxbened a Nebelux. Je pochopitelné, ¾e velmoci se zalekly neèekané konkurence tak malého státu. Informovány od svých tajných slu¾eb protestovaly u mezinárodních tribunálù a pod hrozbou násilí donutily Járùv malý a prosperující stát ke zrušení poštovních známek a vlastní mìny. Ten se ale nenechal odradit a svoji zvelebovací èinnosti pøenesl
na jiné pole. Cesta do Moresnetu vede údolím, kterým protéká øíèka (lépe øeèeno strouha) Hervé, která se doká¾e i rozvodnit. Ta èasto zpùsobovala, ¾e si poutníci namoèili nohy i s botama a jejich obuv nasákla jakýmsi nepøíjemným pachem. Odkud se vzal? Sedláci do øíèky vypouštìli odpadovou vodu z výroben sýrù, které je Cimmerman nauèil vyrábìt. Bylo to dobøe? Zde se názory rozcházejí. Labu¾níci pova¾ují sedláky vyrábìný sýr Hervé (vlastnì èeský Romadúr), za lahùdku, právì pro jeho intensivní a penetrantní pach, mezitím co odpùrci tvrdí, ¾e smrdí jako bolavá noha. A právì z tohoto dùvodu, 
jako¾ i z obav o zdraví a vzhled poutníkù, kteøí pøicházeli do Moresnetu s èistými botami a upraveni, se Jára rozhodl vybudovat viadukt. Je to dodnes nejdelší viadukt v Belgii a je mo¾no vidìt ho na snímku, který té¾ poøídil sám náš genius.
dlouholetý pøítelem našeho genia a proto Jára s radostí jeho pozvání vyhovìl. Nalo¾il svùj majetek na nìkolik prostých, koòmi ta¾ených vozíkù, rozlouèil se s plaèícím obyvatelstvem a vydal se na cestu. Na snímku, který poøídil jeden z obyvatel, kterému podle zaruèených zpráv ¾alem puklo srdce, je vidìt odjezd Járy a jeho skromné domácnosti z Moresnetu. Míøil za novými vìdeckými úkoly do Belgie. Ještì se staèil rozlouèit políbením hranièního kamene a vydal se vstøíc nejistému 
osudu, (hrad byl toti¾ ji¾ 300 let pouhá ruina) za svým dalším posláním. Na snímku kámen, který Jára políbil.