Pink ribbon
Tohle bude asi mnohým pánùm pøipadat jako povídání, týkající se pouze ¾en. Co¾ je veliký omyl. V poslední dobì kupodivu pøibývá mu¾ù, posti¾ených stejnou nemocí. Také se èlánek mo¾ná nìkoho dotkne proto, ¾e je to nepøíjemné téma, k ranní kávì se nehodí a ani po dušièce nehladí. Oè jde: O akci, kterou v øíjnu roku 1992 zaèala v Americe Estée Lauder Companies, nazvali ji Pink Ribbon. Evelyn Lauder, snacha Estée Lauder, zvolila rù¾ovou stu¾ku jako symbol všestranného boje proti rakovinì prsu. V øíjnu roku 1993 zalo¾ila The Brest Cancer Research Foundation, která se vìnuje výzkumu rakoviny a hledání nových lékù a nových metod operativní léèby i pooperativní rekonstrukce. Od té doby organizuje toto hnutí také rùzné kampanì, které mají na tuto zákeønou nemoc upozoròovat - a pøedevším sbírá peníze na zlepšení provádìných pravidelných kontrol (mammografie), poøádá osvìtové kampanì, které mají (nejen!) ¾eny donutit k tomu, aby se nejen samy sledovaly, vyšetøovaly, ale také nechávaly vyšetøit vèas, aby neváhaly s návštìvou lékaøe, proto¾e jenom tak se zvýší šance na to, aby byla léèba úspìšná a jen v tom pøípadì je tato nemoc v mnoha pøípadech vyléèitelná docela.
V Holandsku dostane bìhem svého ¾ivota rakovinu prsu jedna z devíti ¾en. Ménì známo u¾ je, ¾e touto nemocí trpí také mu¾i. Z ka¾dých 200 pacientù je
jeden mu¾. Ji¾ témìø dvacet let jsou u nás všechny ¾eny mezi 50 a 75 lety v¾dy jednou za dva roky volány na speciální bezplatné rentgenové vyšetøení, mammografii. Celou zemí projí¾dìjí pojízdné rentgenové stanice, jako vidíte na obrázku. Výskyt rakoviny prsu je bohu¾el èastìjší v tak zvaných civilizovaných zemích, je velmi vzácný u ¾en do 35 let, u ètyøicetiletých také celkem zøídka, nejvíc posti¾ená je skupina ¾en mezi 50 a 75 lety. Tento druh rakoviny je zpùsobován urèitým druhem zmìn v DNA, není dìdièný, ale sklon k nìmu je dìdièný. Proto jsou ¾eny z rodin, kde se rakovina vyskytovala u¾ u matek èi babièek, kontrolovány zvláš» peèlivì., ale mìly by ji¾ od mládí samy svùj zdravotní stav peèlivì sledovat.
Od roku 2003 se i Nizozemsko zúèastòuje mezinárodního hnutí Pink Ribbon – Roze lintje.. Vznikla nadace, která poøádá pravidelné sbírky na vìdecký výzkum a jejím cílem je také pøedevším dosáhnout toho, aby bylo ve spoleènosti vìnováno této nemoci ještì víc pozornosti, proto¾e jen tak je mo¾né zvýšit šance na vyléèení a zlepšení kvality ¾ivota pacientù, kteøí touto nemocí jsou posti¾eni.
Roze lintje, jak se stu¾ka jmenuje holandsky je dnes symbol, známý v celém svìtì. U nás v Holandsku je ka¾dý rok celý mìsíc øíjen vìnován akcím pod tímto znamením.
Do Nederlands Kanker Instituut-Antoni van Leuwenhoek Ziekenhuis v Amsterodamu pøichází ka¾dý týden tøicet nových pacientek s diagnosou rakoviny prsu. Je to celkem 5 procent všech nizozemských pacientek. Minulý rok dostala tato nemocnice, jako první mimo USA tak zvaný tomosynthese aparát, který trojrozmìrnými rentgenovými snímky pomáhá lékaøùm stanovit lépe diagnosu.
Mìla jsem mo¾nost setkat se s týmem ¾en, specialistek, které pacientkám pomáhají v této zmínìné nemocnici v Amsterodamu. Nejvíc mne dojala jejich hluboká lidskost a opravdový zájem o pacientky. Hester, (43) je onkologický chirurg, další, Claudette, (39) radiolog, a jako dìvèátko vypadající Linda.(36) je ošetøovatelka, vedoucí týmu „mammachirurgie“. Usmìvavá a ¾ivá Linda mi øekla: „Pracovat zde, u pramene všemo¾ného a intensivního boje s rakovinou, není zárukou, ¾e mne mine osud pacientek, o které se starám. Pøimìlo mne to pøedevším k tomu, abych si víc uvìdomovala cenu ¾ivota a radovala se z ka¾dého pìkného dne.“ Nejstarší z tìchto ¾en , Christina, (61) se zabývá psychologickými i všemi ostatními problémy pacientek. Je to velmi nesnadný úkol, problémù je mnoho a jejich rozmanitost je èasto nad její síly.Vytvoøila si, za dlouhá léta své èinnosti, nìco jako ochrannou vrstvu, aby si svoji práci nenosila i domù, proto¾e jinak by prakticky vùbec nemìla ¾ádný normální ¾ivot. Ale kdy¾ pøed nìkolika lety onemocnìla rakovinnou prsu její vlastní sestra, zmizela tato ochranná vrstvièka témìø okam¾itì a z Christiny byla jen sestra, pomáhající, trpící a doufající. Pøipadala mi nejstateènìjší ze všech, profesionální, ale stále velmi citlivá a hluboce lidská.
Hester se chtìla pùvodnì zabývat psychiatrií, ale brzy jí zaèala fascinovat onkologická chirurgie, která jí pøipadala jako kombinace obojího. Zaujalo jí, ¾e vìtšina pacientù se v èase své nemoci zaène zcela jinak dívat na svùj ¾ivot, pøehodnocuje svùj pohled na svìt - a ona je ráda, ¾e jim mù¾e pomoci nejen odbornì, jako chirurg, ale také tím, ¾e s nimi o jejich problémech hovoøí. Ještì stále jsou v jejím ¾ivotì momenty, kdy se neubrání slzám. „Neshledávám to nijak nepøíjemné“, øíká, „patøí to k mému oboru. Nìkdy jde o dosti mladé matky, s malými dìtmi, které mají pravdìpodobnì jen omezený poèet let ¾ivota pøed sebou. Mám sama malé dìti a byla bych docela otupìlá, kdyby se mnì tyto problémy nedotýkaly“, øíká zamyšlenì. Také se obèas, naštìstí ne èasto, vyskytne pacientka, která operaci odmítne. Té vìnuje poka¾dé obzvláš» dlouhý rozhovor, proto¾e je pro ni tì¾ké takovou podivnou volbu akceptovat. Je to pro ni hrozné, nechat pacientku odejít – ale svobodná volba, kterou ka¾dý pacient v Holandsku má, platí i zde.
Všechny tyto ¾eny, odbornice, mne shodnì ujistily o tom, ¾e pøedevším postoj rodinných pøíslušníkù a pøátel k pacientkám je nesmírnì dùle¾itý a jejich pomoc nedocenitelná.Láska a pozornost, trpìlivá pomoc a podpora všech rodinných pøíslušníkù, ale zejména úèinná pomoc a pochopení man¾ela èi partnera – to je jeden z neúèinnìjších lékù a moc na nìm zále¾í.
Rekonvalescence je pomìrnì dlouhá, témìø v¾dycky následuje po operaci ozaøování nebo dokonce chemoterapie a v té dobì je ka¾dá ¾ena zranitelná ještì víc, ne¾ byla kdykoliv pøed tím. Pomáhat lze rùznì.
Nahoøe vidíte amatérskou fotografii od Petra van den Berghe, se kterou vyhrál letošní soutì¾, vypsanou nadací Pink Ribbon. Nazval jí „She walks in Beauty“.Je to fotografie jeho vlastní ¾eny, která se musela podrobit amputaci obou prsù. Vyzaøuje sílu, energii a odvahu k ¾ivotu. A ten hluboký výstøih? To jsou její svatební šaty, které si úmyslnì oblékla obrácenì. Fotografie byla vydra¾ena za 1300 Euro, které byly dány na dobrý úèel, samozøejmì na akci Pink Ribbon.
Petrova ¾ena se podrobila radikální operaci, proto¾e v její rodinì byla z matèiny strany k této hrozné nemoci dìdièná disposice, a kdy¾ byla rakovina skuteènì zjištìna i u ní, zvolila jistotu. Totální operaci. Dnes, po šesti letech, je zcela vyléèená, bez jakýchkoliv dalších nálezù.
U¾ dlouhá léta je mou pøítelkyni èeská dívka, provdaná za Holanïana. Také její starší sestra se provdala sem, do ¾abího království, ještì nìkdy pøed rokem 1968. Nakonec pøišla v roce 1969 do Holandska i jejich maminka, aby mohla být spolu s dcerami. Hovoøila plynnì anglicky, získala dobré zamìstnání ve svém oboru, byla celkem spokojená - ale naneštìstí onemocnìla. Byla po nìkolika letech pobytu posti¾ena rakovinou prsu. Zvolila hroznou, osamìlou cestu - tu z nejhorších. Odmítla jakékoliv léèení. Nikomu se nesvìøila, svoje potí¾e tajila a k lékaøi šla, a¾ kdy¾ byly její bolesti zcela nesnesitelné a jakákoliv lékaøská pomoc vylouèena. Zemøela po opravdu velkém utrpení, ještì ne šedesátiletá.
Právì proto jsou obì její dcery u¾ dlouhá léta velmi aktivní v boji proti rakovinì, v rùzných osvìtových akcích, v poslední dobì té¾ v nadaci Pink Ribbon. Ka¾doroènì se celý mìsíc øíjen vìnují neúnavnì rùzným akcím, osvìtovým besedám, shromá¾dìním. Pro památku maminky a proto, aby se podobné pøípady pokud mo¾no neopakovaly.
Vìra Pokorná, Holandsko
