Seznámili jsme se u¾ kdysi v druhé polovinì 70. let, kdy jsem se do naší ulice pøistìhoval. Zaparkoval jsem šikmo k chodníku slu¾ební auto, kdy¾ pøišel nìjaký neznámý dìdek a zaèal mi to vyèítat. Do háje jsem ho zrovna neposlal, ale z mého chování si mohl pøeèíst, ¾e k tomu nemám daleko.
Po nìkolika dnech si mì zavolal vedoucí a zaèal se vyptávat, kde a jak parkuji.. Kdy¾ jsem mu to øekl, oznámil, ¾e mu volal nìjaký soudruh a upozornil na mé nesprávné parkování.
„Dej si na nìj pozor,“ øekl mi šéfík,“ a» si nepøivodíš nìjaké zbyteèné problémy. Je to nìjaký komunistický funkcionáø.“
Pozor jsem si dal a po èase mì neznámý dìda párkrát pøed domem oslovil a vyptával se, jak se mi daøí, pochválil syna, ¾e ukáznìnì chodí po pøechodu atp. Všiml jsem si, ¾e tento penzista není líný ráno si ka¾dý den pøivstat a s páskou PS VB dohlí¾et na pøechodu, aby se dìtem jdoucím do školy nic nestalo. Párkrát jsem ho vidìl, jak domlouvá øidièùm pøekraèujícím povolenou 40km rychlost u školy. Pøi jednom zastavení, kdy mì odchytil u domu, mi pak rozèilenì vyprávìl o jednom z nich, který nebyl ochoten poslechnout a jeho¾ nahlásil u kamarádù esenbákù, kam rád docházel.
„Budeš-li potøebovat vy¾ehlit pøestupek, pøijï, já ti to zaøídím“, sliboval, a po èase skuteènì svùj slib splnil. Naše kontakty se postupnì staly pøátelské, a tak jsem se mu s klidem posmíval, kdy¾ zají¾dìl za dcerou do Švýcar. „Tak co, Béïo, zase jsi byl zahnívat u švýcarských kapitalistù?“ Mé poznámky dobrosrdeènì akceptoval a ochotnì vyprávìl, jak se mìl.
Byl to také on, kdo zaøídil, aby se v ulici smìlo parkovat šikmo k chodníku, aby bylo dost místa pro všechny.
Asi pøed 10 lety umøela známé místní figurce ¾ena a zùstal sám. Jeho odchytávání sousedù na ulici se stalo èastìjším a nezøídka jsem vidìl, ¾e se dává do øeèi i s lidmi úplnì cizími, kteøí se zájmem výlevy dobromyslného 93letého staøíka poslouchají. I mne tu a tam odchytí a vyptává se, co ¾ena, co kluk, jak to ¾e mì tak dlouho nevidìl a nezapomene mì pozvat na kafe. Nejhorší je, ¾e kdy¾ zabrousíme na politiku, musím mu v mnohém dát zapravdu.
Nejsem pøítel komunistù, mám pro to vá¾né osobní dùvody, ale schyluje se k tomu, ¾e a¾ se z chalupy na zimu vrátím do mìsta, pøíle¾itostnì Béïu navštívím. I kdy¾ býval kdysi velké zvíøe, obdaøené vysokým stranickým vyznamenáním. Dnes je to jen osamìlý kmet, vdìèný za ka¾dé lidské slovo.
pøistìhoval. Zaparkoval jsem šikmo k chodníku slu¾ební auto, kdy¾ pøišel nìjaký neznámý dìdek a zaèal mi to vyèítat. Do háje jsem ho zrovna neposlal, ale z mého chování si mohl pøeèíst, ¾e k tomu nemám daleko.