Pod tímto titulkem otisklo poslední srpnový den Právo èlánek filologa Václava Straky. Uznává, ¾e jazyk prodìlává zmìny, a ¾e jeho psaná podoba zákonitì pozùstává za mluvenou formou. Apeluje ale na to, aby Ústav pro jazyk èeský kni¾nì urèoval, jak psát. Zlobí se na nesprávné psaní èíslovek, napø. 10ti letý, na jazykové zmetky v televizi, kde, zejména v reklamì, si textaøi upravují jazyk dle libosti.
Jedno máme s autorem spoleèné: oba jsme v seniorském vìku, jazyk byl i mým pracovním nástrojem. Ve škole nám vštìpovali úctu k rodnému jazyku a vychovávali nás k národní hrdosti. To zøejmì mladým chybí, a proto si s èeštinou nedìlají starosti. V televizi bì¾nì nesprávnì stupòují pøídavná jména, klidnì øeknou, ¾e nìkdo byl více lepší apod. Vìci mohou být základnìjší a nejhlavnìjší, aèkoliv koøen slova má sám o sobì absolutní význam. Kdy¾ jsem se doèetl, ¾e øeditel ÈT dostal statisícové odmìny, zlobilo mì to. Myslím, ¾e jeho povinností je nejen dosahovat dobrých hospodáøských výsledkù, ale odpovídá i za jazykovou správnost a srozumitelnost mluveného slova ve vysílání. Zejména ta je díky „umìlecké“ tvoøivosti zvukaøù a re¾isérù prabídná: proto, aby byli na úrovni, podmalovávají poøady zbyteènì hlasitými zvukovými efekty, dokonce i zprávy, a poøady se stávají pro nás, seniory, kteøí mají oslabený sluch, nesrozumitelné.
Ale vra»me se k èeštinì.
Neobratnost reklamních odborníkù je neuvìøitelná. Kdybych kdysi ve školní kompozici napsal, ¾e v obchodì mají malé ceny, dostal bych kuli. Ceny toti¾ mohou být vysoké èi nízké, ale nikoli malé èi velké. Tady bych doporuèil reklamním textaøùm Plusu, aby ceny v obchodech zvìtšili, proto¾e jsou asi špatnì vidìt. Nebo jsou malé proto, aby nebylo patrné, jak jsou vysoké?
Podobnì nás ve škole uèili, ¾e je rozdíl mezi honícím psem a honicím. Honící pes bìhá po zahradì za dìtmi a zrovna je honí, honicí pes je druh urèený k lovu. Jasná pouèka na do¾ivotí. Pøesto v Lidlu mají ¾ehlící prkno èi lepící pásku. Asi by se divili, kdybych zbo¾í reklamoval, proto¾e nemá po¾adované vlastnosti. Prkno samo ne¾ehlí a páska naštìstí nelepí, jinak bych ji z rukou nesundal. Èíst tyto propagaèní výtvory je pro mne zábava. Nedávno inzerovali hliníkovou peèící (!) pánev a ve specifikaci bylo napsáno: materiál - ocel. Tì¾ko ale autorùm jazykové zmetky vyèítat. Na spodku letákù se doètete „chyby v tisku vyhrazeny“, udìlili si zøejmì sami právo chybovat.
Kdo neskáèe není Èech – volá tisíce mladých lidí na námìstích pøi fotbalu èi hokeji. A jsou to tí¾ lidé, kteøí podnikají a vyvìšují reklamní tabule a zdobí výlohy s anglickými názvy, jsou vydavateli a redaktory barvitých èasopisù s anglickými tituly. Všimnìte si v trafice, ¾e èeské názvy tiskovin zaèínají být v menšinì. Musíme prostì být svìtoví. Stùj co stùj, dìj se co dìj – jak nás uèil náš èeštináø, kdy¾ oponoval výrazu „za ka¾dou cenu – um jeden Preis.“
Dnes nás ovšem neohro¾uje nìmèina, ale angliètina. Po pøíjezdu do hlavního mìsta Èeska mù¾ete navštívit River City, kde vedle Nill House a Danube House vznikne Amazon Court. Za pár let vyroste na Pankráci do 109 m City Tower a administrativní centrum Gemini. Sláva. U¾ nebudeme muset cestovat do zahranièí, cizinu budeme mít doma.
Tak jsem si zas jednou vylil srdce a doufám, ¾e najdu souznìní alespoò u svých vrstevníkù. Najdou se ale jistì i tací, co øeknou, ¾e jsem škarohlíd. Mo¾ná mají i pravdu. Ale kritický pohled k seniorskému vìku patøí a bývaly i èasy, kdy si jich mladší pro tuto vlastnost vá¾ili.