Volbami neskonèily boje ve zdravotnictví. Z penìz, které do zdravotnictví plynou od ka¾dého z nás, ¾ijí nejen nemocnice, ale svùj podíl chtìjí neomezovat soukromí praktiètí lékaøi, ambulantní specialisté, zubaøi, lékárníci a zejména farmaceutické firmy. O tom, jaká vyšetøení a léèbu podstoupíme, nerozhodujeme my, poskytovatelé penìz, ale odborníci, lékaøi. Mnozí mají zájem nejen o naše zdraví, ale také o své pøíjmy, a proto neváhají nás poslat i na taková vyšetøení, která nemusí být nezbytná, ale která jsou pro nì a jejich kolegy finanènì zajímavá. Tì¾ko jim lze nìco vyèítat, své rozhodnutí doká¾í odbornì vysvìtlit péèí o naše zdraví. Proto¾e mají starost o naše zdraví, pøedepíší radìji dra¾ší zahranièní léky, s odùvodnìním, ¾e jsou modernìjší, bez vedlejších úèinkù, ale s doplatkem. Nìkdy dokonce nezapomenou naznaèit, v které lékárnì si je máme vyzvednout. Prokázat nìjakou hmotnou zainteresovanost je tì¾ké, kdo by napø. pátral, kdo jim platil úèast na zahranièním medicínském kongresu, kde si vymìnovali zkušenosti a získávali nejnovìjší poznatky ze svého oboru, èi za jakých okolností si opatøili nové vybavení ordinace za výhodnou cenu.
Ministr Rath tyto praktiky urèitì zná, a kdy¾ pøevzal úkol zastavit narùstající dluh VZP, uèinil vše, aby je omezil. Samozøejmì tím vzbudil nelibost mnoha lékaøù, kteøí ztratili mo¾nost rychle vyrovnat své pøíjmy s platy svých západních kolegù. Výsledkem byly demonstrace a stávky „tìch nejbohatších“, jak je Rath charakterizoval. Co bude dál, na to si musíme poèkat.
To, ¾e poèet lékáren nìkolikanásobnì vzrostl, svìdèí o tom, ¾e je to lukrativní byznys. Starost o své zdraví má ka¾dý normální èlovìk, a tak není divu, ¾e je ochoten uèinit vše, co mu reklama doporuèuje, aby si je zachoval a prodlou¾il. O tom, ¾e se reklamní odborníci maximálnì èiní, nelze pochybovat. Kdy¾ pak lidé získali mo¾nost koupit si Aspirin a jiné bì¾né léky u benzinové pumpy nebo v drogerii, neznala zlost lékárníkù mezí. O peníze pøece jde a¾ na prvním místì…
O naše peníze jde i v jiné, ponìkud opomíjené oblasti
Za peníze obèanù vydávají èetné radnice rùzné tiskoviny, které bychom mohli nazvat obecními novinami. Nìkde pro tento úèel zamìstnávají èlovìka s nejnutnìjšími znalostmi. Takový „ redaktor“ je plnì závislý na svém zamìstnavateli, radnici, a musí být nále¾itì loajální. Smí publikovat jen informace pro pøedstavitele obce a jejich správní aparát pøíznivé, a o všem, co zavání nepravostmi, pomlèet. Aby se nemohlo stát, ¾e pøece jen nìco ne¾ádoucího unikne, ka¾dé èíslo posuzuje redakèní rada slo¾ená z pøedstavitelù obce. ®e by šlo o cenzuru, o tom není mo¾né mluvit: rada pouze „doporuèuje a radí“.
Jinde, ve vìtších mìstech, vydávají radnièní èasopisy spøíznìné firmy. Aby radnice ušetøila na nákladech, umo¾òuje smlouva takové firmì inzerci, která je pro ni ve velkých mìstech, kde se dodává radnièní zpravodaj všem rodinám zdarma a¾ do schránek, obchodnì velmi zajímavá. Vzniká tady podivuhodná symbióza zájmù: vydavatel má zájem, aby mu smlouvu obnovili i po vypršení její platnosti, proto¾e mu zajiš»uje trvalý pøíjem z inzerce, radnice ušetøí a o loajalitu se nemusí starat, proto¾e si je toho dobøe vìdoma. A tak se v takové tiskovinì objevují neupravené výplody èelných pøedstavitelù úøadu i samosprávy, proto¾e je nekvalifikovaní redaktoøi buï upravit neumí, nebo nechtìjí, aby si nevyslou¾ili nepøízeò mocných. Samozøejmì tato praxe umo¾òuje vedení obce manipulovat veøejným mínìním, pøedvádìt se v nejlepším svìtle a utajit, co se nehodí, aby obèané vìdìli. V jistém takovém radnièním zpravodaji napø. byl v èísle vìnovaném návštìvì prezidenta Klause zobrazen pan starosta 26krát v jeho tìsné blízkosti.
Tyto ostudné praktiky u¾ vzbudily pozornost i Syndikátu novináøù, který je odsoudil a distancoval se od nich, proto¾e se skuteènou ¾urnalistikou mají málo spoleèného.
Zále¾í však na nás, ètenáøích a obèanech, jak dlouho budeme tyto praktiky snášet. Za naše peníze by mìly radnice vydávat nezávislé necenzurované obecní noviny, noviny obèanù a nikoliv regulované tiskoviny pro obèany.
Ano, pøátelé, zále¾í na nás, jak se budou vyu¾ívat naše peníze.
od ka¾dého z nás, ¾ijí nejen nemocnice, ale svùj podíl chtìjí neomezovat soukromí praktiètí lékaøi, ambulantní specialisté, zubaøi, lékárníci a zejména farmaceutické firmy. O tom, jaká vyšetøení a léèbu podstoupíme, nerozhodujeme my, poskytovatelé penìz, ale odborníci, lékaøi. Mnozí mají zájem nejen o naše zdraví, ale také o své pøíjmy, a proto neváhají nás poslat i na taková vyšetøení, která nemusí být nezbytná, ale která jsou pro nì a jejich kolegy finanènì zajímavá. Tì¾ko jim lze nìco vyèítat, své rozhodnutí doká¾í odbornì vysvìtlit péèí o naše zdraví. Proto¾e mají starost o naše zdraví, pøedepíší radìji dra¾ší zahranièní léky, s odùvodnìním, ¾e jsou modernìjší, bez vedlejších úèinkù, ale s doplatkem. Nìkdy dokonce nezapomenou naznaèit, v které lékárnì si je máme vyzvednout. Prokázat nìjakou hmotnou zainteresovanost je tì¾ké, kdo by napø. pátral, kdo jim platil úèast na zahranièním medicínském kongresu, kde si vymìnovali zkušenosti a získávali nejnovìjší poznatky ze svého oboru, èi za jakých okolností si opatøili nové vybavení ordinace za výhodnou cenu.
nazvat obecními novinami. Nìkde pro tento úèel zamìstnávají èlovìka s nejnutnìjšími znalostmi. Takový „ redaktor“ je plnì závislý na svém zamìstnavateli, radnici, a musí být nále¾itì loajální. Smí publikovat jen informace pro pøedstavitele obce a jejich správní aparát pøíznivé, a o všem, co zavání nepravostmi, pomlèet. Aby se nemohlo stát, ¾e pøece jen nìco ne¾ádoucího unikne, ka¾dé èíslo posuzuje redakèní rada slo¾ená z pøedstavitelù obce. ®e by šlo o cenzuru, o tom není mo¾né mluvit: rada pouze „doporuèuje a radí“.