Pomyslili-li (pìkné, ¾e) jste pøi ètení titulku na rozruch okolo nového silnièního zákona, nezmýlili jste se. Neuplyne den, aby se v tisku neobjevil èlánek zva¾ující nìkteré jeho aspekty. Vìtšinou jde o kritiku, podle výzkumu renomované agentury vadí šedesáti procentùm øidièù. Je to obraz naší doby, obraz spoleènosti, v ní¾ dodr¾ování omezujících norem je cosi ne¾ádoucího, nepøijatelného. A týká se to nejen prostých obèanù, ale i pøedních politikù a ústavních èinitelù. Ti si pro sebe odhlasovali privilegia, imunitu, a kdy¾ se jim do ruky dostane pøedloha zákona vytvoøena odborníky, spustí lidovou tvoøivost, která z ní udìlá paskvil. Pamatuji na televizní výrok pana Rychetského, ještì kdy¾ byl ministrem, ¾e kdy¾ pøekroèí povolenou rychlost a chytí ho, ¾e prostì zaplatí pokutu. Podobnì se kdysi vyjádøil po dopravní nehodì i oblíbený pan Motejl a i náš pan starosta, jeho¾ jsem pøistihl pøi dopravním pøestupku.
®e by tito pøedstavitelé mìli zákony vzornì dodr¾ovat a být pøíkladem, nemù¾e být ani øeèi. O neúctì k zákonu hovoøí i èasté øeèi o zmìnì ústavy v pøípadech, kdy se stávající úprava politikùm nehodí. Kdy¾ pan øeditel dopravní policie prohlásí, ¾e policisté silnièní zákon dodr¾ovat nemusí, je to skandální, podle mého názoru na odvolání.
Pan Šimonovský nepatøí mezi mé favority, ale líbí se mi, jak zákon, který u¾ ušetøil nìkolik lidských ¾ivotù, zdraví i majetek, obhajuje. Prohlásil otevøenì, ¾e nejsme ochotni respektovat zákon a místo toho hledáme, jak se mu vyhnout. V tomto smìru si poèínají naprosto neodpovìdnì èetní novináøi, kteøí okam¾itì popularizují kdejaký úskok. V oèích slušných lidí sice ztrácejí glanc, ale neodpovìdní jedinci jásají, proto¾e jim poskytují rady, jak zákon beztrestnì porušovat. Hlavnì, ¾e stoupá odbyt jejich tiskoviny.
Podle souèasné morálky to vypadá, ¾e vykrádat se nesmìjí jen banky, ale okrádat v hospodách, krást v obchodì èi jezdit naèerno atp. je normální a pøijatelné. Jakoby kráde¾ nebyla kráde¾í, porušení zákona na silnici prostì porušením zákona, a» jde o jízdu na èervenou, telefonování za jízdy nebo nedovolené parkování.
Tento pohled se promítá i v jiných oblastech. V novinách jsme si mohli pøeèíst, a v televizi shlédnout, jak chudáci lékaøi musí platit pokutu, kdy¾ pøekroèili limit péèe, který naøizuje vyhláška ministerstva zdravotnictví. Ka¾dý pøi tom ví, ¾e dluhy zdravotních pojiš»oven rostly, ¾e lékaøi pøedepisovali léky a vyšetøení naprosto benevolentnì a ¾e limity jsou nutné, aby se dalo s penìzi na naše zdraví hospodaøit. První pokuty rozeslala Oborová zdravotní pojiš»ovna (mimochodem – pojiš»uje zamìstnance bank, pojiš»oven, tedy nejbohatší klientelu), a podle oficiálního vyjádøení se týkaly necelé stovky lékaøù. Je pozoruhodné, ¾e tam ministerstvo zdravotnictví hned poslalo kontrolu, aby vyhodnotila, zda pokuty byly udìleny právem a nikoliv za úèelem politického vyu¾ití pro vyvolání obèanské nespokojenosti.
Kdy¾ pøed sto lety nìkdo porušil zákon - desatero, panu faráøi to neušlo a høímal z kazatelny. Dnes u¾ do kostela skoro nikdo nechodí, a tak narušitel mù¾e bezstarostnì vegetovat, pokud ho nìkdo neudá. Pravdìpodobnost, ¾e by ho odhalila uniformovaná ruka zákona je tak nízká, ¾e se høešit vyplácí.
zákona, nezmýlili jste se. Neuplyne den, aby se v tisku neobjevil èlánek zva¾ující nìkteré jeho aspekty. Vìtšinou jde o kritiku, podle výzkumu renomované agentury vadí šedesáti procentùm øidièù. Je to obraz naší doby, obraz spoleènosti, v ní¾ dodr¾ování omezujících norem je cosi ne¾ádoucího, nepøijatelného. A týká se to nejen prostých obèanù, ale i pøedních politikù a ústavních èinitelù. Ti si pro sebe odhlasovali privilegia, imunitu, a kdy¾ se jim do ruky dostane pøedloha zákona vytvoøena odborníky, spustí lidovou tvoøivost, která z ní udìlá paskvil. Pamatuji na televizní výrok pana Rychetského, ještì kdy¾ byl ministrem, ¾e kdy¾ pøekroèí povolenou rychlost a chytí ho, ¾e prostì zaplatí pokutu. Podobnì se kdysi vyjádøil po dopravní nehodì i oblíbený pan Motejl a i náš pan starosta, jeho¾ jsem pøistihl pøi dopravním pøestupku.