Milionáø je ten, kdo vlastní milion a mù¾e rozhazovat. Rozhazovat jsem sice moc nemohl, ale milion jsem vlastnil. Staèilo k tomu málo: vymìnit ve smìnárnì více ne¾ dvanáct marek. Za jedinou dostanete toti¾ okolo 85 000 tureckých lir... Pøedtím jsem se ovšem pøihlásil na autobusový zájezd do Turecka s lákavým názvem Plá¾e a antika Malé Asie.
Šestatøicet turistù s pìti èleny posádky vyrazilo v posledních dnech jara na blízký východ, který však byl tuze daleko. Témìø tøi dny prùmìrnou rychlostí okolo 40 - 50 km trvá prùjezd Maïarskem, Rumunskem a Bulharskem. Zejména Rumunsko je charakteristické úzkými rozbitými silnicemi, po nich¾ se plou¾í kolony tirákù. Kuriózní musí být pohled shora na objí¾ïku Bukurešti, kde se po rozbitých panelech s pùlmetrovými dírami jezdí slalom v obou smìrech. Nezúèastnìnému pozorovateli se musí zdát, ¾e všichni øidièi jsou opilí...
"Nevzrušujte se pøíliš dlouhými prodlevami na hranicích, nebuïte nevrlí na celníky a pasovou kontrolu. Jedete na Balkán, a ten u¾ tak trochu patøí do Orientu," nabádal nás prùvodce pøed pùlnoèním pøíjezdem na maïarsko - rumunské hranice. Vìdìl, o èem mluví. Celníci toti¾ kategoricky vy¾adovali potvrzení o zajištìném ubytování v tureckých kempech a za ústupek pova¾ovali tak vysoký bakšiš, ¾e jsme radìji popojeli o 50 km k jinému pøechodu. Tam putovala igelitka s nìkolika pivními plechovkami z ruèky do ruèky a za hodinku celní a pasové formality skonèily, aby se toté¾ opakovalo na druhé stranì hranice. Igelitka pak poslou¾ila i pøi silnièních kontrolách v Rumunsku, kdy byli øidièi obviòováni z pøekroèení rychlosti, aèkoliv kotouèek tachografu svìdèil o opaku.
Po celodenním putování Rumunskem jsme koneènì na hranicích v Giurgiu. Tytam nebo daleko pøed námi, jsou doby, kdy staèilo ukázat pasy a jelo se dál. Teï èekáme a zbùhdarma utrácíme vzácný èas dovolené, zatímco prùvodci hledají adresáty igelitových tašek. Na autobus se vrhají mraèna komárù a ten se v m¾iku stává uzavøenou pevností, v ní¾ zuøí lítý boj s krve¾íznivými nájezdníky. Koneènì je nám dovoleno pøejet Dunaj a vjí¾díme do Bulharska. Po komárech jakoby se zem slehla. První nocleh pod stany korunuje první úsek dlouhé cesty.
Další pøekvapení nás èekalo na turecké hranici. "Brzy se octnete ve standardní demokratické zemi", uklidòoval nás prùvodce pøi rumunsko-bulharských strastech. Po pøejetí hranic nás však Turci znavigovali do kryté haly. Tam stál bulharský autobus a u nìj rozbalovali Bulhaøi své mohutné rance na dlouhých lavicích a celníci mezi nimi slídili jak kuna v kurníku. "Všechno vyndat na lavice", znìl pøíkaz a v našich oèích se objevil dìs. Celník však ledabyle prošel kolem, tu a tam ohmatal batoh a za dvì minuty jsme opìt nakládali. Byli jsme u cíle.
Mešity a minarety
charakterizují turecká mìsta stejnì jako cibulovité vì¾ièky našich kostelù. A také stánky s koberci a ko¾eným zbo¾ím, podobnì jako u nás trpaslíci a sklo. A výstavba. To je první, co zaujme i nepozorného pozorovatele. Tisíce rozestavìných bytových domù a domkù po celé zemi. Inu, turecké hospodáøství. V úzkých ulièkách menších mìst krámek na krámku, dílnièka na dílnièce. Mezi tím se pohybují domorodci, ¾eny v evropském i islámském obleèení, dlouhých sukních, blùze a nezbytném šátku na hlavì, z nìho¾ vykukuje jen èást oblièeje. Po silnicích se valí auta všech svìtových znaèek, favority a felicie v provedení pick-up nevyjímaje. Pøi procházce po bazaru vás tureètí obchodníci zdaleka zdraví, chtìjí vìdìt odkud jste, a kdy¾ se to dovìdí, odpovídají nìkolika èeskými slovy: Ahoj. Dobrá cena za èeská koruna. Vida, a pak ¾e je na tom naše mìna tak zle!
Mìli jsme štìstí a hned v první mešitì, kterou jsme navštívili v "bránì Orientu", Edirne (nìkdejší Adrianopol), jsme narazili na skupinku postarších pánù, tureckých turistù, kteøí neváhali v mešitì vzdát èest svému prorokovi. Postavili se pøed schùdky vedoucí k Mekce, pøilo¾ili si palce s rozta¾enými prsty k uchu, asi aby lépe slyšeli. Pak pokrèili kolena, polo¾ili na nì dlanì. Poklekli a opakovanì se dotkli hlavou zemì. Pak se posadili na paty a chvíli se modlili èi meditovali.. A opìt hlavu na zem. Povstali, pokroèili kolena, na nich¾ mìli polo¾eny ruce a odešli. Alespoò tak jsem si to zapamatoval.
Selimova mešita na nás udìlala velký dojem, jak by ne, je to vrcholné dílo Sinana, nejslavnìjšího architekta sultánù, ještì dokonalejší ne¾ Sulejmanova mešita v Istambulu. A pak u¾ se støídal dlouhý pobyt v autobusu s koupáním a prohlídkami antických památek. Trója, Pergamon, Efes, Milét, vìštírna v Didymì, mìsta a skalní hroby dávných Lýkù. Nelze popsat, jaký to na nás zanechalo dojem, kdy¾ jsme si uvìdomili, jak rozvinutá spoleènost zde ¾ila dávno pøed tím, ne¾ k nám pøišli Cyril a Metodìj. Pochopili jsme úctu Amerièanù k evropským støedovìkým památkám.
Kempování po turecku
Ka¾dodenní pøejezdy nám umo¾nily poznat turecké autocampingy. Nìkde jsme byli témìø sami, hlídáni a¾ do rána. Jinde jsme se ocitli uprostøed stanujících Turkù. Bylo na co se dívat. Náš soused pøicestoval ve velkém osobáku s velkým T na kapotì (Taurus?) s ohromným rancem na støeše. Pak zaèalo vybalování. Nevìøili jsme svým oèím , co se do auta zvící Fiat Croma vešlo. Velký stan s pøedsíní, 120litrová lednièka, mikrovlnka s dvìma plotýnkami, barevný televizor s velkou obrazovkou, pøenosný gril na døevìné uhlí, víøivá praèka, plastikové ¾idle a stoleèek, koberec do stanu i do pøedsíòky a jako zlatý høeb klec s andulkou. Nakonec natáhl Turek kus drátu s objímkou, povìsil na stan, zavìsil houpací sí» a bylo vymalováno. Procházka po kempu ukázala, ¾e takto je tam vybaven ka¾dý.
Pamukkale kouzla zbavené
Ka¾dý, kdo se zajímá o turistické atrakce o této slyšel. Je vskutku svìtová. Pamukkale znamená Bavlnìný hrad a tento název vystihuje skuteènost. Minerální vody s vápencem vytvoøily bìlostné skalní útvary s krápníkovou výzdobou. Na skalách je mnoho bazénù zalévaných termální vodou, ve které se ještì loni cachtaly tisíce turistù z celého svìta. Letos byly skalky i bazénky suché, obklopeny plotem s mnohojazyènými nápisy, sdìlujícími, ¾e v zájmu ochrany je vstup zakázán. Vodu vyu¾ívaly jen hotely a penzióny pro své hosty...
Piknik na plá¾i
jsme za¾ili v neji¾nìjší èásti naší cesty, v Antalyi. Za soumraku se sjely na kamínkovou nìkolikakilometrovou mìstskou plá¾ stovky aut. Z ka¾dého vyšla mnohoèetná rodina s dìtmi, babièkami i dìdeèky. Ka¾dý nìco nesl: ten kobereèek, jiný gril, další koš s potravinami, hry a hraèky. Zatímco se dìti koupaly v teplém moøi, dospìlí pøipravovali veèeøi. Grilovaly se plátky, kebab, kuøata. K veèeøi patøila mísa rajèat s okurkami, nechybìl ani meloun. V konvici vøel èaj, jinde se zapíjelo pivem s honosným názvem Efes Pilsen. Také jsem je ochutnal a bylo pøekvapivì dobré. O tom, ¾e technologie i výrobní zaøízení mají pùvod v naší republice by mì nemusel nikdo dlouho pøesvìdèovat.
Rodinky na plá¾i setrvaly dlouho do noci. Ráno jsme pochopili, proè nás vèera pøekvapil nepoøádek a špína: všude vysypané hromádky popele z grilù, slupky od melounù, kosti z kuøat, korunky z láhví a tu a tam i støepy. Na poøádek si hold Turci pøíliš nepotrpí.
Jeden den v Caøihradu
je dosti málo na tuto desetimiliónovou megapoli, jedinou, která se rozkládá souèasnì na dvou kontinentech. Stihli jsme si právì tak v poklusu prohlédnout Staré mìsto s Ajou Sofijou, byzantským chrámem pøestavìným na mešitu, a další mešity, Sulejmanovu a Modrou. Nejvíce nás zaujal sultánùv palác Topkapi s pokladnicí a rozlehlým harémem. Nejzajímavìjší jsou zdejší sbírky zbraní bohatì vykládaných drahokamy, zlaté trùny, historické nádobí, vzácný porcelán, dobové obleèení atd. Starší a seètìlejší zde nacházeli zhmotnìní svých dìtských pøedstav. Hradní strá¾ v starobylých šatech nám zahrála a turisté fotili a filmovali. Show to byla parádní. Cestou na Velký bazar jsem pochopil význam rèení "smradu , jak v Caøihradu". Automobilový provoz ve mìstì se dá srovnat jedinì s pra¾skou magistrálou, a kvalita ovzduší takté¾.
Nakupování po turecku
Povìstný caøihradský bazar na mne velký dojem neudìlal. Je to rozsáhlé bludištì krytých ulièek plných stánkù, kde lze dostat cokoliv: koøení, ko¾ené zbo¾í, zlato, obleèení, hraèky, domácí spotøebièe, upomínkové pøedmìty a bùhví co ještì dalšího. Návštìvník si musí dát pozor, aby neprojevil o zbo¾í tøeba jen pohledem zájem, jinak se ihned stane obìtí prodavaèe. I tak ho prodavaèi oslovují, podávají mu ruce, ptají se odkud je. O cenách se dá tì¾ko hovoøit, zále¾í na tom, jak kdo umí, nebo je ochoten smlouvat. Já to dìlal tak, ¾e jsem koupi odmítal a odcházel. Turek mì chytal za rukáv a zaèal cenu sni¾ovat, ale odmítal jsem ji i dál. Mezitím mì pøátelé odvádìli, pøesvìdèovali, abych nekupoval a prodavaè stále ustupoval, a¾ se nakonec zeptal, kolik jsem ochoten zaplatit já. Navrhl jsem ménì ne¾ polovinu pùvodnì nabízené ceny a bylo na prodavaèi, aby uhádal nìco navíc. Stále jsem však nabízel ménì, ne¾ za kolik byl ochoten prodat. Kdy¾ jsem dosáhl toho, ¾e se šel zeptat šéfa, zda smí zbo¾í za tuto cenu prodat, zdálo se mi, ¾e u¾ je to cena reálná. Nevím, tøeba to od nìj byla jen finta. Mnì se ale podaøilo usmlouvat pìkné ko¾ené sako z 380 na 240 marek. "Yes, economic situation in Czech republic is difficult", komentoval svùj souhlas s cenou šéf.
Cesta domù
Byla únavnìjší ne¾ cesta tam, na hranicích se opakovala hodinová èekání, pøi nich¾ se nic nedìlo, aèkoliv jsme byli tøeba jediným autobusem k odbavení. V Rumunsku nás pobavil pohled na vojáky v bledìmodrých maskáèích, asi aby se lépe ztráceli na stromech pøi pohledu ze zemì. Na maïarských hranicích jsme absolvovali zvláš» protidrogovou a zvláš» celní kontrolu, pøi ní¾ jsme museli opìtovnì opustit autobus. Asi proto, aby se nám dlouhým èekáním nezkrátily ¾íly. Pak jsme vjeli do Maïarska a cítili se navzdory nesrozumitelným nápisùm skoro jako napùl doma. Zdá se, ¾e pozùstatek habsburské monarchie døímá v ka¾dém z nás.
Mìli jsme svým zpùsobem štìstí. Kdyby zájezd probìhl o týden pozdìji, kdo ví jak bychom se dostali pøes povodnìmi zubo¾enou Moravu domù.
Ivo Krieshofer
Pozn. autora:
Jak jste jistì poznali, naše cesta se konala u¾ témìø pøed 10 lety. Urèitì se leccos zmìnilo, ale vìøím, ¾e na zajímavosti to neubralo.
Milionáø je ten, kdo vlastní milion a mù¾e rozhazovat. Rozhazovat jsem sice moc nemohl, ale milion jsem vlastnil. Staèilo k tomu málo: vymìnit ve smìnárnì více ne¾ dvanáct marek. Za jedinou dostanete toti¾ okolo 85 000 tureckých lir... Pøedtím jsem se ovšem pøihlásil na autobusový zájezd do Turecka s lákavým názvem Plá¾e a antika Malé Asie.
Tytam nebo daleko pøed námi, jsou doby, kdy staèilo ukázat pasy a jelo se dál. Teï èekáme a zbùhdarma utrácíme vzácný èas dovolené, zatímco prùvodci hledají adresáty igelitových tašek. Na autobus se vrhají mraèna komárù a ten se v m¾iku stává uzavøenou pevností, v ní¾ zuøí lítý boj s krve¾íznivými nájezdníky. Koneènì je nám dovoleno pøejet Dunaj a vjí¾díme do Bulharska. Po komárech jakoby se zem slehla. První nocleh pod stany korunuje první úsek dlouhé cesty.
stánky s koberci a ko¾eným zbo¾ím, podobnì jako u nás trpaslíci a sklo. A výstavba. To je první, co zaujme i nepozorného pozorovatele. Tisíce rozestavìných bytových domù a domkù po celé zemi. Inu, turecké hospodáøství. V úzkých ulièkách menších mìst krámek na krámku, dílnièka na dílnièce. Mezi tím se pohybují domorodci, ¾eny v evropském i islámském obleèení, dlouhých sukních, blùze a nezbytném šátku na hlavì, z nìho¾ vykukuje jen èást oblièeje. Po silnicích se valí auta všech svìtových znaèek, favority a felicie v provedení pick-up nevyjímaje. Pøi procházce po bazaru vás tureètí obchodníci zdaleka zdraví, chtìjí vìdìt odkud jste, a kdy¾ se to dovìdí, odpovídají nìkolika èeskými slovy: Ahoj. Dobrá cena za èeská koruna. Vida, a pak ¾e je na tom naše mìna tak zle!
a bylo vymalováno. Procházka po kempu ukázala, ¾e takto je tam vybaven ka¾dý. 
kobereèek, jiný gril, další koš s potravinami, hry a hraèky. Zatímco se dìti koupaly v teplém moøi, dospìlí pøipravovali veèeøi. Grilovaly se plátky, kebab, kuøata. K veèeøi patøila mísa rajèat s okurkami, nechybìl ani meloun. V konvici vøel èaj, jinde se zapíjelo pivem s honosným názvem Efes Pilsen. Také jsem je ochutnal a bylo pøekvapivì dobré. O tom, ¾e technologie i výrobní zaøízení mají pùvod v naší republice by mì nemusel nikdo dlouho pøesvìdèovat.
e dosti málo na tuto desetimiliónovou megapoli, jedinou, která se rozkládá souèasnì na dvou kontinentech. Stihli jsme si právì tak v poklusu prohlédnout Staré mìsto s Ajou Sofijou, byzantským chrámem pøestavìným na mešitu, a další mešity, Sulejmanovu a Modrou. Nejvíce nás zaujal sultánùv palác Topkapi s pokladnicí a rozlehlým harémem. Nejzajímavìjší jsou zdejší sbírky zbraní bohatì vykládaných drahokamy, zlaté trùny, historické nádobí, vzácný porcelán, dobové obleèení atd. Starší a seètìlejší zde nacházeli zhmotnìní svých dìtských pøedstav. Hradní strá¾ v starobylých šatech nám zahrála a turisté fotili a filmovali. Show to byla parádní. Cestou na Velký bazar jsem pochopil význam 
rèení "smradu , jak v Caøihradu". Automobilový provoz ve mìstì se dá srovnat jedinì s pra¾skou magistrálou, a kvalita ovzduší takté¾. 
cena reálná. Nevím, tøeba to od nìj byla jen finta. Mnì se ale podaøilo usmlouvat pìkné ko¾ené sako z 380 na 240 marek. "Yes, economic situation in Czech republic is difficult", komentoval svùj souhlas s cenou šéf.