Ten nejhezèí kolující dopis na svìtì, nad kterým bychom se mìli opravdu zamyslet! Na tomto pøíbìhu je opravdu nìco pravdivého.
Tento dopis jsem dnes dostala od švýcarského pøítele. Je to meil, který se má rozeslat dalším lidem. Nepošlu jej dál, tak jako dále neposílám jiné podobné meily. Ale je to téma na zamyšlení a tak toto poselství prostøednictvím Seniortipu pøedávám nám všem.
Mùj nejlepší pøítel otevøel šuplík od komody své man¾elky a vyòal v hedvábném papíru zabalený balíèek. Nebyl to jen tak obyèejný balíèek, bylo v nìm krásné dámské spodní prádlo. On ten balíèek rozbalil a zadíval se na to hedvábí a ty jemné krajky:
"To jsem jí koupil, kdy¾ jsme byli spolu poprvé v New Yorku. To mohlo být asi tak pøed 8 nebo 9 roky. Nikdy si to neoblékla. Chtìla si to obléci pøi zvláštní pøíle¾itosti. A teï, myslím, ¾e je ten pravý okam¾ik".
Pøiblí¾il se k posteli a polo¾il to hedvábné prádélko k jiným vìcem, které byly pøipraveny pro pohøební slu¾bu. Jeho ¾ena toti¾ zemøela. Pak se ke mì obrátil a øekl:
"Neukládej nikdy nic na zvláštní okam¾ik. Ka¾dý den, který ¾iješ je zvláštní okam¾ik."
A já stále dodnes myslím na jeho slova, ta zmìnila mùj ¾ivot. Dnes ètu více a uklízím ménì. Sednu si na balkon, kochám se pøírodou a ignoruji plevel, který se rozrùstá mezi mými kvìtinami. Trávím více èasu s rodinou, s mými pøáteli a ménì v práci. Pochopil jsem, ¾e ¾ivot je sbírka zkušeností, kterých si máme vá¾it. Od teï si u¾ nic neschovávám na pozdìji.
Dennì pou¾ívám své køiš»álové sklínky. Kdy¾ se mi chce, tak si obléknu mou novou ko¾enou bundu i kdy¾ jdu jen pøes ulici do sámošky. I mùj nejdra¾ší parfém pou¾iji, kdy¾ se mi zachce. Slova jako napø. "jednou" nebo "pøi pøíle¾itosti" u¾ v mém slovníku neexistují. Kdy¾ to stojí za to, tak chci dìlat, slyšet i vìdìt vše hned. Nejsem si jistý, co by ¾ena mého pøítele udìlala, kdyby vìdìla, ¾e u¾ zítra nebude. "Zítra", které ka¾dý z nás bere na lehkou váhu. Myslím, ¾e by urèitì ještì zavolala své rodinné pøíslušníky a své blízké pøátele. Tøeba by i zavolala pár lidí, s kterými by urovnala pár nedorozumìní a nebo by se i pár lidem omluvila za vìci, které byly nevyjasnìné. Odpustila by mo¾ná vše, èím jí kdo ublí¾il. Ta myšlenka, ¾e by tøeba ještì šla do èínské restaurace (její zamilovaná kuchynì) se mi líbí.
To jsou ty nevyøízené malièkosti, které by mì rušily, kdybych vìdìl, ¾e mé dny jsou poèítané. Na nervy by mi také šlo, ¾e vím, ¾e se u¾ nemohu sejít s pøáteli, které jsem chtìl jednoho "vhodného" dne navštívit. Na nervy by mi také šlo, ¾e vím, ¾e ji¾ nenapíši dopisy, které jsem chtìl jednoho "vhodného" dne napsat. ®e jsem svým milým dost èasto neøíkal, ¾e je miluji. Teï nepropasu, neodlo¾ím a neulo¾ím nic, co mi dìlá radost a co pøináší smích do mého ¾ivota. Stále si øíkám, ¾e ka¾dý den je zvláštní. Ka¾dý den, ka¾dá minuta, ka¾dá vteøina je zvláštní...
