Kdy¾ jsem já byla mladé dìvèe, tak se nosily. Dokonce jsem jeden nedávno ještì našla v krabici na pùdì. Nejdøív jsem ho chtìla dát do pytle pro charitu, ale pøišlo mi ho líto.
No bó¾e, tak bude jeden bezdomovec mrznout. Nebo si najde jinou huèku…
Nasadila jsem si ho na hlavu, a zase ze mnì bylo mladé dìvèe.
Nara¾ si bouøku ještì více do èela, zpívá Jiøí Suchý v jedné písni.Také jsme je nosily nara¾ené pìknì do èela. Stávalo se, ¾e kdy¾ jsem šla po ulici, mladíci si podøepli, aby se mi mohli podívat do oblièeje. Mùj budoucí mu¾, (ještì nevìdìl, ¾e jím bude) pøitom z legrace poklekl na jedno koleno.
Proèpak pøede mnou poklekáte mladý mu¾i, smála jsem se, a bylo to.
Konverzace byla navázána.
Chci se „VÁM“ podívat do oèí a to jinak nejde.
To ten klobouk!
Nebyl to tenhle, ten který to zavinil byl v císaøské modøi. Nosila jsem ho pak na ka¾dé rande, pøipadal mi jako symbol naší lásky.
A¾ jednou jsme stáli na mostì, fouknul vítr, a klobouk byl v øece. Chtìla jsem sebìhnout dolù a vytáhnout ho.
Koneènì je ta pøíšernost pryè, øekl k mému velkému pøekvapení mùj miláèek. To mnì teda ranilo!
Ale pomstila jsem se mu!
Vdávala jsem se v klobouku. Zdá se, ¾e v letošní sezónì budou opìt klobouky in…