V polovinì 13. století se pøipomíná Pøibyslav ze ®ebráka. Podle jména patøil k rodu Buzicù, které pova¾ujeme za zakladatele hradu.
Prapøedkem všech, kdo se psali ze ®ebráka, z Hazmburka a z Valdeka byl Oldøich Zajíc, který se poprvé pøipomíná roku 1248 a pøi jeho smrti 1271, kdy u¾ hrad urèitì stál - zøejmì jako majetek zmiòovaného Pøibyslava. Syn jeho Oldøich, praotec pánù ze ®ebráka a Hazmburka, zemøel roku 1281 zanechaje po sobì syna Jaroslava (1291 sedìl na soudì zemském) a bratra jeho Oldøicha, který se první psal ze ®ebráka († 1304). Zanechal po sobì dva syny - Oldøicha (1318 v pøízni Jana Lucemburského jako purkrabí hradu Pra¾ského, 1322 sedìl u soudu zemského, pán na Zbiroze a prapøedek pánù z Pihle) a Zbyòka Zajíce ze ®ebráka. Ten pùjèoval králi peníze a za své slu¾by obdr¾el v zástavu panství Ny¾mburské s úøadem. Král mu místo vrácení dluhu daroval vsi v okolí, èím¾ velmi rozšíøil ®ebrácké panství. Roku 1335 obdr¾el jako splátku dluhù panství Hazmburské s hradem Klapý (dnes Házmburk) a rok nato se z Podbrdska vyprodal docela. Dne 6. èervna 1336 uèinil smlouvu s králem - obdr¾el panství budyšníské (sice menší, ale výnosnìjší) a vzdal se ve prospìch Koruny ®ebráka a vsí k nìmu nále¾ejících.
Po nástupu Karla IV. na trùn, opanoval ®ebrák jeho bratr Jan Jindøich, kní¾e Korutanský a do roku 1341 hrabì Tyrolský - poté zakoupil ®ebrák. (Snad dr¾el pøedtím Budyni jako èást rodinného jmìní a smìnu za nìj sám král podepsal.) Kdy¾ pøevzal hrad, byl velmi zpustlý, naèe¾ jej dal ihned opravovat a dostavovat. Dokonce i hradní kaple byla natolik zdevastovaná, ¾e se v ní mše konat nedaly. Zdvihl tak na jejim místì novou kapli sv. Apolináøe a Markéty, vyzdobil ji malováním a opatøil velkým vìnem. Svého kaplana Alberta ustanovil kaplanem místním a ka¾dý den v ní nechal slou¾it mši. (Za vìno této kaple dal ves Praskolesy s pøíslušenstvím.) Karel IV. toto dání potvrdil 28. listopadu 1349 a po zalo¾ení kapituly roku 1357 na Karlštejnì ustanovil, aby kaple na ®ebráku se vším svým vìnem byla pøivtìlena k dìkanství Karlštejnskému. Dne 26. prosince 1349 dostává Jan v léno Moravu, s tím, ¾e Karlovi pomù¾e dosáhnout všechna panství od koruny zastavená. Na poèátku roku 1350 (4. ledna) se Jan k tomu úkolu uvoluje a zøejmì v tuto chvíli pøevádí hrad ®ebrák na Karla, který obratem ustanovuje, ¾e hrad nesmí být zastaven.
Roku 1351 onemocnìl zde Karlùv prvorozený syn Václav a 30. prosince zde i zemøel. Karel na hrad zanevøel a ukázal se zde pouze jednou, 17. èervna 1360, kdy zde vydal majestát.
I pøes všechno zjiš»ujeme, ¾e hrad Karel zastavil na nìkolik let Purkartovi, purkrabímu Magdeburskému (ten daroval 22. bøezna 1358 nový oltáø kostelu Pra¾skému - dáno na hradì ®ebráce). Roku 1360 se Karel na hradì zdr¾oval - hrad byl tedy opìt v rukou koruny, ale na sklonku císaøova ¾ivota jej nacházíme opìt v zástavì. Pøibli¾nì roku 1377 panuje tu Petr z Vartemberka a na Kosti. V roce 1383 u¾ nacházíme jako majitele hradu opìt èeského krále, Václava IV. Ten sem èastìji jezdil teprve od podzimu roku 1389, kdy¾ pøedtím radìji pobýval na Køivoklátì. Jako purkrabí tu pùsobil od roku 1385 Jan Kuráø.
V záøí 1391 vydal tu král dvì dùle¾ité listiny: Jednou povoloval Janovi z Mühlheimu, dr¾iteli panství Pardubského, postavení Betlémské kaple na Starém Mìstì pra¾ském a druhou, v ní¾ povolil pra¾skému kupci Køí¾i darovat svùj dùm k vystavìní této kaple a pro byt dvou kazatelù.
Cesta ze ®ebráka do Prahy dne 8. kvìtna 1394 stala se mu osudnou, neb pøed Berounem, v Královì Dvoøe, byl zajat z popudu Zikmunda a bratrance Jošta èeskými pány a vsazen do vì¾e na Pra¾ském hradì a pak odvezen do Rakous. Dne 30. kvìtna 1395 (po jeho propuštìní), uzavøel na ®ebráku jalový mír s èeskými pány. Purkrabími tu tehdy byly 1390-1394 Bohunìk Kozlík z Drahobudic a roku 1395 Jan Lukava z Lukavice. Ještì za ¾ivota Václava, roku 1412, zde probìhla disputace o odpustkovou pape¾skou bulu mezi mistrem Janem Husem a Štìpánem z Palèe.
Kvìten 1425 znamená pro hrad nìkolikadenní obléhání vojsky táboritù a sirotkù, kteøí po zdejším nezdaru alespoò vypálili mìsteèko ®ebrák, Hoøovice a táhli dále na Plzeò. Ještì v roce 1460 nechal tehdejší zálo¾ní majitel panství Hanuš z Kolowrat opravit hradní kapli, která musela být znovu vysvìcena. (Tehdy mìla ètyøi oltáøe a zvon.) Oprava této kaple zároveò znamenala poslední vìtší záchrannou stavební akci na ®ebráce. Roku 1532, kdy¾ na hradì nocoval Ferdinand I., zachvátil hradní budovy po¾ár a král s doprovodem jen s velkými obtí¾emi unikl. Poslední zkázu hradu znamenalo hledání údajného pokladu Volfem Krajíøem z Krajku. Hrad zpustl a veškerý ¾ivot se natrvalo pøesunul do podhradí, je¾ bylo v 16. století rozšíøeno o pivovar, purkrabství se sídlem hejtmana, dvùr s ovèínem, mlýn, štìpnici a cihelnu.
I pøes výstavbu Toèníka, podr¾el si ®ebrák ještì pøes sto let svou pøednost jako hlava panství. Teprve pozdìji ji pøepustil ve prospìch Toèníka.
Osmdesátá léta 20. století znamenají zvýšení zájmu o rekonstrukci hradu Památkovým ústavem støedních Èech. Pøed sesutím byla zachránìna hlavní vì¾, která dostala nové vyu¾ítí jako rozhledna. Došlo k zajištìní vì¾e v severním pøedhradí, pøední vì¾e s hradbami jádra a starého paláce. Rekonstrukce (kromì svých urèitých nesporných kladù) pøinesla i necitlivé u¾ití betonových pøekladù u byvalé pece centrálního vytápìní, zadní místnosti paláce a svrchního patra vì¾e. Vše dovršilo u¾ití betonové oblázkové a kamenné dla¾by.
V polovinì 13. století se pøipomíná Pøibyslav ze ®ebráka. Podle jména patøil k rodu Buzicù, které pova¾ujeme za zakladatele hradu.
Cesta ze ®ebráka do Prahy dne 8. kvìtna 1394 stala se mu osudnou, neb pøed Berounem, v Královì Dvoøe, byl zajat z popudu Zikmunda a bratrance Jošta èeskými pány a vsazen do vì¾e na Pra¾ském hradì a pak odvezen do Rakous. Dne 30. kvìtna 1395 (po jeho propuštìní), uzavøel na ®ebráku jalový mír s èeskými pány. Purkrabími tu tehdy byly 1390-1394 Bohunìk Kozlík z Drahobudic a roku 1395 Jan Lukava z Lukavice. Ještì za ¾ivota Václava, roku 1412, zde probìhla disputace o odpustkovou pape¾skou bulu mezi mistrem Janem Husem a Štìpánem z Palèe.