aneb jak Odra a nespravedlnost cuchají nervy drobnému podnikateli
Jako obì» byrokracie si pøipadá Eduard Vitásek, majitel tiskárny v Ostravì Dubí u Svinova. Kdy¾ se rozhodl podnikat i za cenu toho, ¾e na oltáø podnikání polo¾í vlastní rodinný domek, ani v nejmenším netušil, jaké peripetie ho èekají. „Domek stojí v zátopové oblasti, o které mìsto Ostrava rozhodlo, ¾e v ní všechny nemovitosti vykoupí,“ øíká ponìkud rozhoøèenì pan Vitásek. Proè rozhoøèenì? „Se všemi obyvateli se dohodli, ¾e dostanou odhadní cenu plus tøicet procent a nemovitost mohou ještì dva roky u¾ívat. Akorát mne, za to, ¾e jsem podnikatel, z jednání vynechali.“
Pøi nynìjších vyhlášených stavech ohro¾ení povodnìmi si podnikatel uvìdomuje svoji situaci ještì hrozivìji. „Nemohu si dovolit navézt do domu papír, který by voda znehodnotila, musím odøíkat zakázky a to u¾ ani nemluvím o tom, ¾e nový tiskaøský stroj stojí tøi a¾ ètyøi miliony.“
Celková hodnota zaøízení této tiskárny se pohybuje kolem deseti milionù korun. Pojištìný pan Vitásek samozøejmì je, ale bojí se, ¾e pøi opakovaných záplavách by zanedlouho nenašel pojiš»ovnu, která by s ním byla ochotna uzavøít smlouvu.
„Kdy¾ jsem s podnikáním zaèínal, úøedníci tvrdili, ¾e tady bude zóna lehkého prùmyslu. Tak to bylo i schváleno a zkolaudováno. Ale kdy¾ jsem si chtìl pøikoupit pozemky, abych mohl firmu rozšíøit, øekli, ¾e to nelze, proto¾e kolem je zemìdìlská pùda. Není to Kocourkov?“
Shròme si situaci. Podnikatel zaèíná v malých prostorech rodinného domku, co¾ je mu povoleno. Kdy¾ se chce rozšíøit, tak nemù¾e, proto¾e zastavìt plochy pro podnikatelské úèely zde povoleno není. Ale rodinný domek vykoupen nebyl, nebo» se jedná o podnikatelský objekt. Opravdu, je to Kocourkov. Tato úleva ovšem vùbec nic neznamená.
U¾ dva roky se sna¾í pan Vitásek øešit zamotanou situaci soudní cestou, ale soud ještì ani nenaøídil øízení. „Oni mì likvidují,“ zoufá si podnikatel. „Já nesmím odejít, já se nesmím rozšíøit, mohu akorát èekat, a¾ mne zaplaví voda z Odry. Podívejte se, jaké úlevy dávají firmì Hyundai. Pøitom já nechci úlevy, chci jenom, a» se dodr¾ují zákony. A kdy¾ skonèím já, skonèí i moji zamìstnanci.“
Jako optimální øešení by pan Vitásek vidìl vykoupení rodinného domku za stejných podmínek, jako u jiných lidí. „Pak by si mohl poøídit moderní halu jinde a v podnikání pokraèovat, nebo» máme stroje, lidi i práci. Jen¾e úøedníkùm vùbec o nic nejde, proto jenom v klidu vyèkávají, i kdy¾ vìdí, ¾e mám pravdu.“
Ke cti pana Vitáska je nutno øíci, ¾e bìhem rozhovoru nepou¾il jediné sprosté slovo, co¾ by asi ka¾dý podnikatel nedokázal...
Jako obì» byrokracie si pøipadá Eduard Vitásek, majitel tiskárny v Ostravì Dubí u Svinova. Kdy¾ se rozhodl podnikat i za cenu toho, ¾e na oltáø podnikání polo¾í vlastní rodinný domek, ani v nejmenším netušil, jaké peripetie ho èekají. „Domek stojí v zátopové oblasti, o které mìsto Ostrava rozhodlo, ¾e v ní všechny nemovitosti vykoupí,“ øíká ponìkud rozhoøèenì pan Vitásek. Proè rozhoøèenì? „Se všemi obyvateli se dohodli, ¾e dostanou odhadní cenu plus tøicet procent a nemovitost mohou ještì dva roky u¾ívat. Akorát mne, za to, ¾e jsem podnikatel, z jednání vynechali.“