®ádný ústav neumí dát rodièovskou lásku
Není rodina, jako rodina. Odbornì se rodiny dìlí na funkèní, problémové, 
disfunkèní i afunkèní (èesky: k výchovì dìtí naprosto nevhodné). Pro pøíklady z tìchto smutných stránek ¾ivota jsem zašel do mìstského obvodu Ostrava-Vítkovice. O svých zkušenostech budou nyní vyprávìt sociální pracovnice na úseku sociálnì-právní ochrany dìtí ing. Jarmila Chomièová, Martina Fiuryová DiS. a romská asistentka Miroslava Kokyová.
V oskarovém filmu Kolja se objevila vaše kolegynì Zubatá. Co øíkáte na její styl a projev?
„Bereme ho s nadsázkou. Skuteènost je u nás taková, ¾e ne¾ umístíme dítì do ústavu, musíme vyèerpat všechny jiné mo¾nosti. Hledáme pøíbuzné, ale i jiné osoby, jestli¾e poskytují záruku øádné výchovy a se svìøením dítìte do péèe souhlasí. Kdy¾ u¾ je dítì v ústavní výchovì, pak zejména sledujeme, jak se vyvíjejí jeho vztahy s rodièi a jestli dále trvají dùvody pro pobyt dítìte v ústavní péèi.“
Ve Ostravì-Vítkovicích je vysoký podíl romského etnika. Jak se tento fakt ve vaší práci projevuje?
„Nijak zvláš», ke ka¾dému pøípadu pøistupujeme zcela individuálnì“.
Jaké pøíèiny jsou rozhodující pro to, abyste dítì rodièùm odebrali?
„Pøíèin mù¾e být nìkolik. Zejména to bývá selhání rodièù pøi plnìní svých povinností, nebo naopak chování dítìte – záškoláctví, páchání trestné èinnosti, jeho hrubé jednání vùèi dospìlým a podobnì. I pøípady, kdy rodina zùstane takzvanì na ulici, tedy bez bytu, mohou být dùvodem k umístìní dìtí do zaøízení, která poskytují okam¾itou pomoc. Pøitom však opravdu platí, ¾e k umístìní dítìte do ústavní péèe dochází a¾ po vyèerpání všech mo¾ností práce s rodinou.“
Kolik vítkovických dìtí skonèilo v ústavech napøíklad za poslední dva roky?
„V roce 2004 dvanáct a loni ètrnáct – z toho bylo sedm sourozencù. Ti nakonec dopadli dobøe, nebo» jsou nyní u¾ zpìt u rodièù, kteøí si mezitím dokázali vyøešit otázku bydlení. Ale pravdou je, ¾e ka¾dý takový pøípad je plný smutku, proto¾e ¾ádný ústav nenahradí rodièovskou lásku.“
Z jakých koøenù vyrùstají nezdravé projevy u dìtí? K zodpovìzení otázky jsme zašli do poboèky Fondu ohro¾ených dìtí.
Být v ústavu není normální
Fond ohro¾ených dìtí vznikl pøed patnácti lety a dnes má poboèky po celé 
republice – v Ostravì u¾ toto pracovištì funguje deset let. Jeho souèástí je Centrum náhradní rodinné péèe. Jak lze dìti zachraòovat pøi rozpadu rodin a vùbec, co èinnost tohoto centra obnáší, o tom si budeme povídat s psycholo¾kou PhDr. Jarmilou Valouškovou.
„Na dìti v ústavech má stát takøíkajíc monopol a to u leckterých lidí vede k pocitu, ¾e se jedná o dìti státní, ¾e je stát do rodin rozdává. Skuteènost by však mìla být pøesnì opaèná: náhradní rodièe by mìli být na pøijetí dítìte pøipraveni. Není to tak, ¾e „na skladì“ jsou dìti pro rodinu, mìli bychom umìt najít rodinu pro dìti, co¾ je mnohem t쾚í.“
Je podle vás fenomén zvaný rodina v souèasné dobì v krizi?
„A» si to pøipustíte, nebo ne, obklopují nás velmi nároèné podmínky. Kdy¾ v nich rodina neumí fungovat dostateènì, mìla by spoleènost umìt pomoci. Víte, dnes tøeba staèí, aby rodina pøišla o byt a následuje odebrání dìtí do ústavu, co¾ se mimo jiné projeví v poruchách jejich emoèních a psychických vazeb. Ovšem zdravì rostoucí dítì má pøece mnohem vyšší hodnotu, ne¾ je nájemné v bytì. Sociální úøednice by tedy mìly nejen kontrolovat, ale hlavnì pomáhat. Individuální asistenèní péèe v rodinách zatím funguje velmi málo.“
Pøesto jsou rodiny, kterým není rady ani pomoci…
„Ani v takových pøípadech není normální, kdy¾ dítì vyrùstá v ústavu. Tak¾e pøicházejí na øadu rùzné formy náhradní rodinné péèe. Naše práce není potìšující. Hledáme øešení které pro dìti neumìl nalézt kraj, èi ministerstvo, co¾ ukazuje na ztuhlost úøednických aparátù, pota¾mo na ostudu celé spoleènosti.“
Poèet dìtí v ústavech postupnì klesá, nebo naopak?
„Øeknu to takhle: i pøi klesající porodnosti se poèty dìtí v ústavech nesni¾ují, co¾ je varovné. Kdyby politika státu slou¾ila k podpoøe rodin pøímo v rodinách, projevilo by se to na menších poètech dìtí v tìchto zaøízeních. Opakuji, být v ústavu není normální. Rodièe a rodina znamená pro ka¾dé dítì pocit bezpeèí, které si v ústavu nemù¾e vytvoøit, nebo» k tomu jsou zapotøebí a¾ intimnì dùvìrné vztahy. Zkuste si pøedstavit, jak by vypadalo vaše vlastní dítì, kdyby vyrùstalo v ústavu.“
Vzali byste si dítì do adopce?
Petr Pøikryl : „To snad ani nemù¾ete myslet vá¾nì. Jednoho zmetka u¾ mám a ten mi staèí a¾ nad hlavu… To jsem samozøejmì øekl v nadsázce, ale pravdou je, ¾e s výchovou vlastních dìtí jsou znaèné problémy – co potom s výchovou dìtí, kde rodièovský vztah pøece jen není na pùvodních základech?“
Petr Kapustka : „Já bych si dítì neadoptoval. Mám dost svých dìtí a s nimi také dost starostí. A kdy¾ budu chtít další, tak si je udìlám sám, aspoò budu vìdìt, na èem opravdu jsem… Není to sice stoprocentní záruka úspìchu, ale pøece jen se dá oèekávat lepší výsledek, ne¾ v pøípadì dítìte s naprosto neznámým pùvodem.“
Drahoslav Ramík: „Øeknu to takhle - co si doma udìláš, to máš. Fakt je, ¾e ve tøech letech jsou všechny dìti pìkné, ale nikdo neví, co z nich vyroste. Geny jsou geny. A kdy¾ to náhodou nevyjde, nemù¾e se pak èlovìk na nic vymlouvat, je prostì za výchovu vlastního dítìte plnì zodpovìdný, není-li¾ pravda?
.jpg)
Lumír Strakoš: „Mám dvì dìti a tøetí èekáme. Vá¾ím si lidí, kteøí si dìti osvojí, ale sám bych asi nedokázal dát cizím dìtem tolik lásky, kolik by potøebovaly. Víte, dítì není hraèka a nelze to potom brát jako – no tak tenhle pokus nevyšel, nic se nedìje. Kdy¾ tak nad tím uva¾uji, je to právì zodpovìdnost vùèi dítìti, která by mì pøed adopcí brzdila.“
Irena Košaøová: „Pokud bych nemohla mít vlastní dìti, pak bych o adopci uva¾ovala. Jen¾e tato otázka se mì netýkala, proto jsem ani nezjiš»ovala kroky, jakými se adopce provádí, vèetnì vybírání dítìte. Ovšem kdy¾ si nìkdo dítì do rodiny adoptuje, pova¾uji to za velmi záslu¾ný èin. Pro dìti je to nepochybnì lepší zpùsob výchovy, ne¾ vzrùstat v ústavech.“
David Buchta: „Mnì je dvacet let, tak poøádnì ještì nevím. Nemám vùbec nic proti adopcím dìtí, ale je mi jasné, ¾e mít vlastní dítì je nenahraditelné. Na druhou stranu, kdy¾ Bùh nedá, je to jedna z mo¾ností, jak vlastními silami dítì pøipravit na ¾ivot. Myslím, ¾e kdy¾ se dítì vychovává takzvanì od mala, rodièe a prostøedí ho ovlivòují zásadním zpùsobem.“
Nadì¾da Ru¾ièková: „Otázkám okolo rodiny se vìnuji, proto vím, ¾e dítì do adopce bych si nevzala. Je to velmi nebezpeèná vìc pro obì strany. Nìco jiného u¾ je, kdy¾ je znám pùvod dítìte, lépe øeèeno, jeho rodièe. Bez tìchto znalostí se dají oèekávat velké problémy. Jen¾e tento názor mám nyní – kdo ví, jaký ho budu mít za deset let?“
Pøipravil a rozhovory vedl Jiøí Muladi
