Chvála èeštiny
Ve svých chválách pochopitelnì nemohu opomenout náš krásný rodný jazyk. A bude to chvála velmi dlouhá.
Èeština jako jazyk slovanský je dle názoru vìtšiny cizincù jeden z nejt쾚ích a škodolibì by se dalo utrousit, ¾e alespoò tak si mù¾e malý národ vyrovnat své úèty s národy velkými. Pro nás, všechny Èechy, Moravany, Slezany, Èešky, Moravanky, Slezanky a také Èešata, Moravaòata a Slezata je navíc jazykem mateøským a doufejme, ¾e i èasto otcovským. A kromì právì jmenovaných prý èesky mluví i dalších témìø jeden a pùl milionù lidí ve svìtì! Dále jsem se doèetl, ¾e èeština má dvakrát více výrazù ne¾ angliètina, asi pìtkrát víc ne¾ nìmèina a dokonce desetkrát víc ne¾ francouzština! Jak jsem èetl, tak prodávám…
Jako snad ka¾dý jazyk má i èeština øadu hlásek, které dìlí na souhlásky a samohlásky. Tìch druhých hlásek je šest a nalezneme je dokonce hezky popoøadì ve slovì d v a c e t i k o r u n y.
Souhlásek pak máme tolik, ¾e je musíme dokonce rozdìlovat na mìkké (z nich¾ ty s háèkem málokterý cizinec vysloví), tvrdé a obojetné, které mnohé z nás tak trápily pøi školních diktátech. Jistì si vzpomenete na známé befelemepeseveze a také na chytáky a lahùdky typu – „zavilí šakali vyli u vily na psy, kteøí štìkali na výry a víøili pitomý pyl a¾ k nevíøe!“
Je ale také nezbytnì nutné uvést naše pravdìpodobnì nejdelší slovo, které zabere pùl øádku -
„nejzdevìtadevadesáteronásobitelnìjšími“. Má prosím 17 slabik a 38 písmen! Nejen ¾e dá velkou práci to spoèítat, ale i vyslovit to slovo lze jen s velkými obtí¾emi a také ho urèitì nikdy v reálu neuslyšíme. Hezounké je také slùvko zcvrnkl – dvì slabiky a sedm souhlásek bez jediné samohlásky! Cizinci by si na nìm urèitì zlámali jazyk, ovšem nìkterá jména v Africe a v Indii také stojí za to! A ještì jedna rarita - celé souvìtí, které je sestaveno pouze ze souhlásek – „Smr¾ zvlhl z mlh, pln skvrn zmrzl!“
Mezi další nesporné rarity našeho jazyka urèitì patøí celá øada slov, které mù¾eme èíst jak zepøedu, tak zezadu! Tak¾e tedy na pøíklad – Anna, bob, blb, cuc, dìd, gag, klk, oko, pop, sos, ale i mnohem delší slova – kajak, lapal, madam, pochop, radar. Pravda – pár jich je cizích. Vrcholem v této raritì pak jsou známé oboustranné vìty – „kobyla má malý bok“, „Sabina hrává na varhany bas“, „fešná paní volá – má málo vína pan šéf!“, „do chladu si masa mísu dal Chod.“ Kdy¾ pomineme mezery mezi slovy a drobné pravopisné nuance, pak lze tyto vìty èíst z obou stran a mají stejný význam. Tomuto efektu se øíká palyndrom a objevil jsem jeden ještì èistší a navíc se sympatickým námìtem – „jelenovi pivo nelej!“
Bohu¾el náš rodný jazyk má i své nešvary, mezi nì¾ patøí i nesmírná nesystematiènost a genderová nevyvá¾enost. Zaèíná hned tím, ¾e pro nìj pou¾íváme jediný termín – mateøština, a zcela byla zavr¾ena nabízející se oteètina! No – a pak ¾e feministky se hlásí ke slovu a¾ dnes! Pøitom se zcela paradoxnì podobný termín – otèina - nìkdy u¾ívá pro naši matku vlast! Ale asi to bude tím, ¾e pouze matka je jistá, otec pak èasto nejistý... Zùstanu-li ještì jako amatérský jazykochvalec na chvíli v rodinì, pak je jistì zajímavé, ¾e ti š»astnìjší z nás sice mohou po dìdovi nìco zdìdit, ale nemohou nic po babièce zbabit!
Obra»me nyní na chvíli svou pozornost k zajímavým významùm a aplikacím nìkterých èeských slov, úsloví a sousloví. Tak tøeba hned toto poslední slovo a jemu podobná, jako sousoší, souhvìzdí a další, znamenají urèitou mno¾inu èi skupinu slov, soch anebo hvìzd. Naskýtá se pak známá mu¾ská po»ouchlost, tedy ¾e mno¾ina ¾en znamená sou¾ení a je tøeba dodat, ¾e samozøejmì neexistuje soumu¾í! Dále – dru¾stvo mu¾ù je jak známo mu¾stvo, ale bohu¾el málokdo pou¾ije termínu ¾enstvo u sportovního dru¾stva ¾en. Podobnì je zajímavé, ¾e mu¾ se o¾ení, ale ¾ena se reciproènì neomu¾í, nýbr¾ se vdá. Tím se jedna, ta lepší polovina lidstva dostane pod èepec a ta druhá, horší - do chomoutu. Korektní pánsko-dámské vztahy pak také narušují nìkterá ustálená rèení. Tak tøeba máme panství a nikoliv damství, máme panování a ne damování, a dokonce prý jsme pouze pány tvorstva a na dámy tvorstva se bohu¾el zapomíná!
Zanechme ale jazykového rádoby filozofování a podívejme se na nìkolik dalších milých „paradoxù“ naší milé èeštiny. Je jistì zajímavé, ¾e máme svìdka oèitého ale nikoliv ušitého, ¾e nìco je oèividné a nic není ušislyšné. Ach - opìt ta nesystematiènost... A patøí sem jistì i jakési „koktání“ – „Ulili-li liliputáni oheò vèas, hasièi byli zbyteèní“, anebo – „Nebudou se štítiti títi Ti ti tiší indiáni svùj tomahawk do Tvé lebky?“
A nakonec jsem si nechal nìkolik svých snad i originálních lahùdek ve formì tak zvaných absolutních rýmù, i kdy¾ pochopitelnì nìkteré trošínku kulhají.
Nevíme jistì, zda lze, èi nelze-li, laskat svou lásku, leze-li do zelí?
Kdy¾ se krásné dívky myjí, pak se tì¾ko sprchy míjí!
Sotva¾e se zbavil rýmy, slo¾il dva-tøi skvostné rýmy.
Radí-li ti nìkdo: „O¾eò se!“ Radìji hned po nìm o¾eò se!
Honíme se stále za snem a pak jenom tiše ¾asnem.
Chceš-li doèkati se klidu, pak musíš promluvit k lidu.
Nevìøím u¾ masám, proto jásám aspoò já sám!
Nemáme-li slušný stát, to pak není o co stát.
Radostí nemohu plát, proto¾e mám malý plat.
Dobrá zpráva pøišla zprava, ¾e prý sleva pøijde zleva!
Jako všichni správní Èeši, na slevu se v¾dycky tìší!
Tak¾e – chvála èeštinì a a» ¾ije!
Text: Vladimír Vondráèek
Ilustrace: FrK Kratochvíl