KOUZLO DOPRAVNÍCH VÝLUK
Mo¾ná, ¾e mnohého ze ètenáøù u¾ jen titulek rozpálí dobìla. Co je pìkného na rozkopaných ulicích a pøestupování z jednoho dopravního prostøedku do druhého? Obèan má svou navyklou trasu, leckdy ještì v polospánku nastupuje do své tramvaje, pak pøestoupí na metro èi autobus, kde se v podstatì probouzí do pracovního dne. Cesta do práce se stává druhou pøirozeností a dopravní výluka náš za¾itý mechanismus cestování poøádnì nabourá.
Nedávno jsem si pøeèetla v jednom velmi populárním deníku èlánek, jeho¾ název si sice pøesnì nepamatuji, ale týkal se právì výluk. Paní redaktorka si vyzkoušela cestování hromadnou mìstskou dopravou, aby zjistila, jak moc jsou obyvatelé, návštìvníci a turisti dopravními výlukami obtì¾ováni a jak jsou informováni. Po pøeètení tohoto svì¾ího dílka jsem dospìla k názoru, ¾e paní redaktorka cestovala tramvají v Praze poprvé, neumí èíst a pokud umí, nedoká¾e pøeètené správnì vyhodnotit. Proto¾e cestovat zkusmo od Andìla na Strossmayerovo námìstí i v tak prekérní dobì, jako je letošní léto, není vskutku ¾ádný problém. Právì na této trase se není tøeba zabývat uzavøenými mosty a rozkopanými køi¾ovatkami. Nechci autorku podezírat z negativismu, ale pøipadá mi, ¾e prostì chtìla svou troškou pøispìt k té všeobecnì proklamované blbé náladì. Nu, nepovedlo se, zvolila si, zøejmì neznalá problematiky MHD, úplnì špatnou trasu.
My, kteøí se na ¾ivotní stráznì a pøeká¾ky díváme radìji z té lepší stránky, zjiš»ujeme, ¾e dopravní výluky mají i své výhody. Od èasného rána musíme být bdìlí a ostra¾ití. Provìøíme své kombinaèní schopnosti a najednou zjiš»ujeme, ¾e dopravovat se do práce mù¾e být i malé dobrodru¾ství. Co tøeba jít kousek pìšky, jet pár zastávek vlakem nebo vyu¾ít pøívoz? A cestou domù objevujeme nové kraje. Tamhle na rohu bývala døív pøece jídelna, nebo ne? Teï tam prodávají mobily. A tamhle je otevøená pasá¾. Mù¾eme nakoupit zeleninu, spoèinout u kavárenského stoleèku pøi šálku tmavého moku a tøeba chvilku snít o luxusním prádle, které nabízejí v protìjším butiku.
Nebýt dopravní výluky tohoto léta, sotva bych se dostala tøeba na nádra¾í. Dnes naveèer pulsovalo oèekáváním davu rodièù, tedy pøedevším matek. Prázdniny nabraly druhý dech a nìkteré ratolesti se u¾ vracejí domù. Jestlipak èekající matky napadají tak kacíøské myšlenky jako druhdy mne? Co takhle koupit si jízdenku, jedno kam, nasednout do vlaku a odjet na pár dní prostì pryè. Man¾el a dìti èekají doma na matku, ale ta nepøichází. Dìti zbaští vajíèka namìkko a jdou spát, zatímco otec usedá k telefonu. „U tebe taky není? Tak kde, ksakru, je!?“ Dny ubíhají, otec se zmítá v pochybnostech a dìti si myslí, ¾e maminka je u babièky. Tøetí veèer se otvírají dveøe, matka se vrací a tváøí se jakoby nic. Nákup pro tentokrát nevyndává z tašek, ale z batohu. Dìti se vrhají na borùvkový koláè od babièky. Znaveny dojmy usínají, a teprve teï se man¾el zeptá: „Kdes byla!? ®ena se k nìmu trochu pøitulí a odpoví: „Trochu jsem se rozjela do svìta, byla jsem taková rozmrzelá a unavená. Poøád ten samý kolotoè a nikdo tu moji práci a starost nevidí. Potøebovala jsem vypadnout a srovnat si to v hlavì. I u té babièky jsem byla.“
Ale jízda vlakem se pøeci jen mù¾e nìkomu zdát ponìkud všední (tedy pokud zrovna nejde o Orient Expres). Plavba lodí, to je to pravé pro romantické duše! Pøívoz má opravdu kouzlo, modravých dálek volání nelze pøeslechnout a vítr ve vlasech pøipomíná loòskou dovolenou. Sen o úniku za hranice všedních dnù mù¾e umocnit i taková malièkost, jakou je pruhované triko spolucestujícího nebo sluneèní odlesky na øíèní hladinì. Za tu chvilku, kterou strávíte na øece, se mù¾ete pøenést do Drá¾ïan èi do Hamburku a tam mo¾ná stihnete i zaoceánský parník. Pak ovšem nepoèítejte s návratem do tøí dnù.
A a¾ se doprava vrátí do starých (tedy vlastnì nových), kolejí mo¾ná si v duchu øeknete, ¾e je to vlastnì trochu nuda…
