Chvála slova
V nauèném slovníku si pøeèteme, ¾e slovo je nejmenší jazyková jednotka, pøi èem¾ pod pojmem jazyk se zde samozøejmì nemyslí to, co máme my lidé v ústech a vìtšina ¾ivoèichù v hubách a zobácích, ale opìt podle nauèného slovníku - soubor vyjadøovacích a sdìlovacích prostøedkù vlastních pøíslušníkùm urèitého lidského spoleèenství. V tom chytrém slovníku však dále najdeme, ¾e nyní v dobì poèítaèové je slovo také datová polo¾ka takové velikosti, jakou doká¾e poèítaè zpracovat jako celek. Pak je tam cosi o bytech, které nemají pokoje, kuchynì ani pøíslušenství, ale jen jakési bity. Ovšem s tìmito slovníkovými definicemi musím radìji rychle skonèit, abych neodradil staromilce.
Našim praprapra…pøedkùm dalo jistì mnoho práce, svalové i mozkové, ne¾ se nauèili vyluzovat ze svých mluvidel zvuky, kterými pak všechno pojmenovávali. Dovolím si zde dokonce polemizovat se slovutnými filozofy, nebo» se domnívám, ¾e praèlovìka nepolidštila práce, ale právì slovo! To je ale vlastnì slovo do pranice a já nejsem ¾ádný bojovník, tak¾e se pokornì vrátím do svého mírumilovného hájemství.
Na slovech bychom mìli chválit hlavnì to, jak jsou tvárná a co vše se s nimi dá provádìt. A teï nemám na mysli jen rùzné oficielní gramatické kejkle, ale zejména zajímavé hrátky se slovy a rùzné významové posuny, samozøejmì jen ty neškodné, pozitivní a chvályhodné. Sna¾nì doufám, ¾e se mi podaøí vyloudit na tváøích ètenáøù pár úsmìvù a nikoliv úšklebkù, èím¾ má malá hra se slovíèky zaèíná …
Na slovech musíme obdivovat a chválit u¾ to, ¾e je jich nespoèetnì mnoho, ba jistì ještì mnohem více! Slovo mù¾e být tvoøeno jediným písmenem, ale také mù¾e být dlouhé témìø pøes celý øádek. Nìkterá slova jsou tak tajemná, ¾e aèkoliv jsou sestavená z naprosto stejných písmen jdoucích v pøesnì stejném poøadí, mohou znamenat nejen v rùzných jazycích, ale i v jednom jediném naprosto rozdílné pojmy. Pøíkladù je habadìj – „láska“ je v polštinì klacek, „had“ je v angliètinì sloveso, o nìmeckém slovu „kurva“ radìji pomlèím, anebo slovíèko „bacil“ mù¾e být v èeštinì jak podstatné jméno, tak i sloveso!
Pro nás psavce jsou pak slova naprosto nepostradatelná, ti nejnadanìjší z nás, co¾ bohu¾el jistì není mùj pøíklad, je velice umnì dovedou skládat do prozaických èi poetických textù a tak vzniká literatura, nìkdy dokonce ta s velkým „L“ – viz – Shakespearova - Hamletova „slova, slova, slova…“
Kolik pøívlastkù lze slovùm pøiøadit! Slova mohou být úderná, tichá, planá, zvukomalebná a dokonce i nevyslovená nebo nevyslovitelná. A zde se zastavme, nebo» jsme narazili na první zajímavou básnickou fintu – tzv. oxymóron. Je to jakýsi protimluv, tedy spojení slov, jejich¾ význam se vyluèuje. Nádherné jsou oxymórony V+W v asi málo známé písni Peklo i ráj – „Slunce ztuhlé mrazem, ledy ¾havé, nebe spadlé na zem, slzy smavé, to je pravé lásky jméno pravé, to» peklo i ráj“. A pøidám pár dalších oxymóronù – ospalý spáè, ¾ivý nebo¾tík, chudý boháè, nezranitelná mrtvola anebo moderní - neviditelný poutaè.
Nesmíme ale zapomenout na další slovní básnickou finesu – hyperbolu, co¾ zde neznamená køivku, ale básnickou nadsázku èi zámìrné nemo¾né zvelièení. Zde se jako pøíklad nabízí velmi morbidní – hory mrtvol, ale dovolím si to „zhumanitnit“ mnohem pøíjemnìjším – moøem piva!
A last not least - pár absolutních rýmù:
Zasnil se v noci básník jeden, nepostøeh´ vùbec, ¾e u¾ je den.
Kdy¾ se krásné dívky myjí, jen tì¾ko se sprchy míjí.
A po troše erotiky nìco rádoby satiry.
Je tì¾ké uvìøit oslovi, i kdy¾ nás slušnì osloví.
Dobrá zpráva pøišla zprava, ¾e prý sleva pøijde zleva!
Po této témìø aktualitce bude dobré skonèit, ještì ale zbývá poslední chvála slova. Je nezbytné pøipomenout, ¾e èlovìk slovo vyvíjel tak, a¾ z nìj dokázal vypiplat mocnou zbraò, které se obávají i nejmocnìjší tohoto svìta! Nemìli bychom na to zapomínat.
Text: Vladimír Vondráèek
Ilustrace: FrK Kratochvíl