Z jevištì èeské politiky – satirické verše Proè to moudrý mezi blbci
nemá nikdy snadné?
Moudrost, ta má svoje meze,
ale blbost ¾ádné.
Víme, co je politika, a zvykli jsme si na novináøský výraz politická scéna, ani¾ si vìtšinou uvìdomujeme jeho pùvodní, divadelní významy: jevištì, divadlo, výstup, výjev. Ale právì proto se v názvu sbírky satirických veršù objevuje slovo jevištì a její obsah je uspoøádán na pùdorysu antického dramatu – hry ze ¾ivota lidí (tragédie) èi bohù (komedie). Vznešenost a étos klasických dramat v politice však nehledejme, i kdy¾ s divadlem má politika spoleèné to, ¾e zde hrají postavy a zále¾í na jejich obsazení. V¾dy» co se v ní odehrává, má blí¾e ¾ánrùm, na nì¾ se chodí do kabaretu, varieté, operety nebo mané¾e; a jak je to zahráno, pøipomíná nìkdy ochotnické pøedstavení v sále hospody. A jako prostøedí lehèích múz èasto uèarovává umìlcùm a literátùm, tak politické jevištì fascinuje jejich speciální odrùdu – satiriky –, jim¾ poskytuje dostateèné mno¾ství námìtù.
Eduard Svìtlík, jeden z pøedních satirikù v Èechách, jen¾ „tuto scénu, s ranìným srdcem, nikoli však s ranìným intelektem, pravidelnì sleduje“ (jak o sobì sám øíká, kdy¾ si všímá jevù a zjevù kolem sebe), pøedkládá ve své nové sbírce epigramù a satirických básní aktuální letošní sklizeò. Ta má opìt vlastnosti, které ètenáøi u jeho veršù nìkolik desetiletí oceòují: mistrná zkratka, slovní høíèka, cit pro formu, lehkost rýmu, pádnost rytmu, vtipný závìr, mravní krédo. Nepodbízí se laciným vypoèítáváním neøádù a nedostatkù, ale vìnuje pozornost i kladným rysùm, sna¾í se naznaèit pøíèinu situace a napovìdìt nadìji, tak¾e i ty nejostøejší sarkasmy jsou vyva¾ovány pozitivním pohledem na stále chybující lidskou spoleènost a její pøedstavitele.
Socialismus
U nás z jeho první fáze
vzešel krutý poznatek:
udr¾í se jen za cenu
vìzení a oprátek.
Pak se mnozí jali hledat
jeho lepší, lidskou tváø.
Vyslou¾ili si však jenom
muèednickou svatozáø.
Potom strana usoudila,
¾e by mìl být reálný.
Vnutila nám tuto znaèku,
a výsledek? Nevalný…
Nakonec musela sáhnout
bìhem dalších let a dní
po modelu obuškovém.
Bohudík byl poslední!
Komunisté
Jako ateisté v¾dycky ¾ili,
na posmrtný ¾ivot nevìøili.
Mívali však jinou sílu hnací:
nadìji v posmrtnou rehabilitaci.
Povzdech epigramatika
Jsme my to hlušci, slepýši!
®ijeme v bláhové víøe,
¾e do svých pastièek na myši
chytíme veliké zvíøe.
Na marné úsilí
bychom si stì¾ovat nemìli,
kdy¾ aspoò na chvíli
pøevládne nad smutkem veselí.
Funkce satiry
®e prý báseò satirika
¾ádný neduh nevyléèí.
Máme tedy v tom, co øíká,
vidìt jenom plané øeèi?
Øeknìme si: plakat netøeba,
smysl má i funkce placeba.
Bulvár
Prát špinavé prádlo.
bývá u vás v módì.
Prosím, tak je perte,
ale v èisté vodì!
Parlamentní debata
Proè se poslanci podle svých lavic
vrhají do stálých pùtek, pranic?
Vycházejí ze stranických zásad,
je¾ jim velí o všechno se hádat.
Tøi zemì
Pro Èechy, Moravu, Slezsko,
ujal se spoleèný název Èesko.
Mám ale ošidný dotaz:
Táhnou v¾dy za jeden provaz?
Daòové pøiznání
Osoby, je¾ musím vy¾ivovat,
nechtìjí se vejít do rubriky,
v které bych mìl vyjmenovat
všechny poslance, ministry, úøedníky…
Dvojí politici
Profitují ze své funkce
v duchu svého zalo¾ení,
podle toho, jak si rùznì
manuální práce cení.
Jedni rádi øe¾ou pilou:
jednou ke mnì, jednou k tobì.
Druzí milují víc hrábì:
tìmi hrabou jenom k sobì.
Referendum
Poslanci se toho aktu
bojí jak èert køí¾e.
Je to celkem pøirozené,
nebo» dobøe ví, ¾e
tento zpùsob hlasování
jejich vliv chce omezit.
aby nehráli prim oni,
ale rozhodoval lid.
Falešné nadìje
V¾dy, kdy¾ se zablýská na lepší èas,
kdy¾ zaènem doufat v novou éru,
zjistíme nakonec, ¾e to jsou zas
jen blesky fotoreportérù,
jen šum a pøíboj mediální pìny,
co budí dojem spoleèenské zmìny.
Ošidný výsledek
Princip padni komu padni
zøídka trefí pravý cíl.
Èastìji zasáhne toho,
kdo nepravost odhalil!
Kolektivní vina
Tu nálepku dobøe znají
nejen naše dìjiny.
Obìtí se èasto stane
èlovìk slušný, nevinný.
Jindy se zas vhodnì skryjí
nej/h/rùznìjší zloèiny
pod zdánlivì èistým štítem
kolektivní neviny.
